Chlorid berylnatý

Chlorid berylnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BeCl2. Jedná se o bezbarvou až bílou či žlutou krystalickou a hygroskopickou látku dobře rozpustnou v mnoha polárních rozpouštědlech.
Jeho vlastnosti jsou téměř stejné jako u chloridu hlinitého.

Chlorid berylnatý

Kuličkovo–tyčinkový model části krystalické struktury

Obecné
Systematický název Chlorid berylnatý
Anglický název Beryllium chloride
Beryllium(I) chloride
Německý název Berylliumchlorid
Sumární vzorec BeCl2
Vzhled Bezbarvá, bílá nebo žlutá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 7787-47-5
PubChem 24588
SMILES [Be+2].[Cl-].[Cl-]
InChI 1S/Be.2ClH/h;2*1H/q+2;;/p-2
Číslo RTECS DS2625000
Vlastnosti
Molární hmotnost 79,918 2 g/mol
Teplota tání 399 °C, 672 K, 750 °F
Teplota varu 482 °C, 755 K, 900 °F
Hustota 1,899 g/cm3
1,835 g/cm3 (dihydrát)
1,712 g/cm3 (pevná látka)
Rozpustnost ve vodě 15,1 g/100 ml (20 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		 Rozpustný v alkoholu a etheru
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech		 Rozpustný v pyridinu
Struktura
Tvar molekuly polymerní
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −490,4 kJ/mol
Bezpečnost

GHS06

GHS07

GHS08

GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

BeCl2 se připravuje slučováním kovového beryllia s chlorem při vysoké teplotě[2]

Be + Cl2 → BeCl2.

Také je možné jej připravit redukcí oxidu berylnatého uhlíkem při vysoké teplotě za přítomnosti chloru[3] nebo

Struktura

Pevný BeCl2 je jednorozměrný polymer sestávající z tetraedrických struktur.[4]
Liší se tím od BeF2, který je trojrozměrným polymerem se strukturou podobnou struktuře křemenu.

Podobné sloučeniny

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beryllium chloride na anglické Wikipedii.

  1. Beryllium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Irving R. Tannenbaum "Beryllium Chloride" Inorganic Syntheses, 1957, vol. 5, p.22. DOI:10.1002/9780470132364.ch7
  3. Cotton, F.A.; Wilkinson, G. (1980) Advanced Inorganic Chemistry John Wiley and Sons, Inc: New York, ISBN 0-471-02775-8.
  4. Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.