Chemický útok v Chán Šajchúnu

Spojené státy a další západní státy z chemického útoku obvinily vládu Bašára Asada.[11][12] Podle britského ministra obrany Michaela Fallona nese vinu za chemický útok v Chán Šajchúnu a smrt civilistů Rusko, coby nejdůležitější stoupenec režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Sýrie podle něho potřebuje takovou vládu, v níž Asad nebude hrát žádnou roli.[13] V odvetu za tento čin nařídil americký prezident Donald Trump raketový útok proti syrské letecké základně Šajrát, odkud údajně startovala syrská letadla k bombardování Chán Šajchúnu. Útok provedly 6. dubna 2017 torpédoborce USS Ross a USS Porter, které vypálily 59 střel s plochou dráhou letu Tomahawk.[14]

Podle syrské vlády[15] a Ruska prý pocházely chemikálie ze skladu povstalců, jenž po vládním náletu vybuchl.[16] Ti ale tuto variantu odmítli s tím, že žádnou z použitých látek nejsou schopni vyrobit.[17] Dle emeritního profesora Massachusettského technologického institutu Theodora Postola dostupné údaje ukazují na výbuch nastraženého zařízení.[18] Jeho tvrzení jsou rozšiřována ruskou státní televizní stanicí RT.[19] Postol nedisponuje vzděláním v oboru chemie a později vyšlo najevo, že svá tvrzení vztahující se k této oblasti převzal od proasadovské youtuberky Maram Susli.[20] Chán Šajchún v době útoku ovládali povstalci z koalice Tahrír aš-Šám (bývalá fronta an-Nusra),[21][22] jež sdružuje skupiny napojené na Al-Káidu.[23][24] Syrský prezident Bašár Asad prohlásil, že „chemický útok byl vykonstruován Západem pro ospravedlnění jeho útoku proti Sýrii.“[25] Komise OSN pro vyšetřování válečných zločinů ve své zprávě ze září 2017 uvedla, že tvrzení o skladu s chemikáliemi bylo vykonstruované a nebylo nijak podloženo.[10]

Ve středu 5. dubna se kvůli útoku sešla Rada bezpečnosti OSN.[26] Navrhovaná rezoluce S/2017/315, vypracovaná Spojenými státy, Francií a Británií, po syrském režimu požadovala, aby plně spolupracoval s mezinárodními vyšetřovateli. Zároveň hrozila sankcemi v případě potvrzení, že v Sýrii byly k útoku použity otravné látky.[16] Znění rezoluce však odmítlo Rusko, které je označilo za „nepřijatelné“ a „nezakládající se na věrohodných údajích“. Kvůli ruskému vetu nebyla rezoluce přijata.[6]