Radnice v Chebu

V 18. století se stávající gotická radnice v Chebu stala příliš stísněnou a málo reprezentativní. Italský stavitel Giovanni Battista Alliprandi tedy v letech 1721–22 navrhl novou barokní budovu. V letech 1723–28 bylo na vykoupených pozemcích dvou domů na náměstí postaveno pravé křídlo budovy, a to pod vedením pevnostních stavitelů Angela Pfeffera a Johanna Christopha Fabera. Vzhledem k tíživé finanční situaci města nebyl zbytek projektu nikdy dokončen (a nadále byla využívána i stará radnice).[2] Stará radnice se do současnosti nezachovala. Mobiliář byl poztrácen v průběhu 19. století a většina předmětů z období gotiky a renesance byla převezena na zámek Laxenburg poblíž Vídně.

Po roce 1950 byla v budově umístěna obrazová galerie pražské Národní galerie, kterou spravovali historička umění Mira Mladějovská a malíř Bojmír Hutta. Od roku 1958 je budova památkově chráněna.[3] Od roku 1962 zde sídlí chebská galerie výtvarného umění.[4]

Budova je dvoupatrová a jejím dominantním prvkem je hodinová věž (ta byla ale přistavěna až v 19. století). Průčelí budovy je členěno mělkým rizalitem, v přízemí se nacházejí dva kamenné portály. Okna mají typické barokní rámy s ušima. Střecha budovy má 3 řady vikýřů. [3]

Prostory v přízemí jsou klenuté, patra jsou plochostropá.[3] V interiéru je zajímavá především dochovaná štuková a sochařská výzdoba (například sochy Herkula a svatého Josefa s Ježíškem v nejvyšším patře budovy[3]).[4]

Nová radnice je společně s kostelem svaté Kláry považována za nejzdařilejší ukázku barokní architektury v Chebu.[4]

• 
  Náměstí s radnicí
• 
  Fasáda radnice
• 
  Detail portálu