Charles-François de Rouvroy de Saint Simon

Charles-François se narodil v době starého režimu ve Francii do rodiny de Rouvroy de Saint-Simon. Jejich rod patřil k předním šlechtickým rodinám ve Francii. Jeho otcem byl Louis François de Rouvroy a matkou Louise Gabrielle de Gourgues. Charlesovým bratrancem byl spisovatel Pamětí Ludvík, vévoda Saint-Simon.

Král Ludvík XV. jej navrhl 8. března 1759 jako nového biskupa jihofrancouzského biskupství v Agde. Papež Klement XIII. ho potvrdil sídelním biskupem v dubnu 1759. Biskupské svěcení přijal Charles-François ve svých 32 letech z rukou svého synovce Clauda Charlese, biskupa métského v květnu 1759.

Po změně společenských poměrů během Velké francouzské revoluce byl biskup Saint-Simon nucen přísahat věrnost republice na občanskou ústavu a měl nutit k témuž kněze ve své diecézi. Protože odmítl, byl vyhnán ze svého sídelního města a uchýlil se ke své rodině v Paříži. Po zhoršení poměrů v Paříži se pokusil o útěk z města, byl však zadržen revolučními gardami.

Revoluční tribunál biskupa Saint-Simona soudil 25. července 1794. Shledal jej vinným ze zločinů proti republice a odsoudil jej k trestu smrti. O den později, 26. července byl Charles-François de Rouvroy de Saint Simon popraven na gilotině.[1] O dva dny později, 28. července, byl gilotinován jeden z hlavních strůjců Hrůzovlády, Maximilien Robespierre. Agdeské biskupství bylo zrušeno, na základě konkordátu z roku 1801 bylo v témže roce včleněno do montpellierské diecéze.