Chaluhovití

Chaluhovití
	Chaluha příživná (Stercorarius parasiticus) útočící na racka tříprstého.
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	dlouhokřídlí (Charadriiformes);
Podřád	racci (Lari);
Čeleď	chaluhovití (Stercorariidae);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chaluhovití (Stercorariidae) jsou jednou ze skupin dlouhokřídlých ptáků, zastoupenou několika druhy jediného rodu chaluha (Stercorarius). Jsou známy především svým kleptoparazitismem - tedy tím, že napadají jiné vodní ptáky a odebírají jim jejich kořist. Největší druhy jsou spíše predátory. Chaluhy jsou cirkumpolárním rodem, hnízdí především v subarktických a arktických oblastech severní i jižní polokoule. Podle moderních taxonomických výzkumů tvoří chaluhy sesterskou skupinu alek (Alcae).[1]

Popis

U všech druhů chaluh, podobně jako u jiných dravých ptáků, jsou samice větší než samci.[2]

Přehled druhů

Tučně jsou zvýrazněny druhy zjištěné v České republice.

chaluha velká (Stercorarius skua)
chaluha antarktická (Stercorarius maccormickii)
chaluha chilská (Stercorarius chilensis)
chaluha subantarktická (Stercorarius antarctica)
chaluha pomořanská (Stercorarius pomarinus)
chaluha příživná (Stercorarius parasiticus)
chaluha malá (Stercorarius longicaudus)

Taxonomie a fylogeneze

Chaluhy se tradičně dělí do dvou skupin (podrodů), jimž býval přiznáván status rodu. Do podrodu Catharacta jsou řazeny chaluhy hnízdící na jižní polokouli společně s chaluhou velkou (Stercorarius skua) – velké, pelagické (mořské) druhy hnízdící na pobřeží a živící se kleptoparaziticky, u nichž je znám pouze hnědý šat. Do vlastního podrodu Stercorarius jsou pak řazeny zbývající tři menší druhy, hnízdící na severní polokouli převážně ve vnitrozemí v tundře, lovící např. hlodavce. U nich mají dospělí ptáci často bílé břicho a prodloužená střední ocasní pera. Nové studie však naznačily, že chaluha pomořanská (S. pomarinus) je blíže příbuzná chaluhám podrodu Catharacta. Existují různé hypotézy, vysvětlující tuto příbuznost (mimo jiné konvergence, křížení nebo společný původ), z nichž žádnou se dosud nepodařilo jednoznačně doložit. Dokud nebudou plně vyjasněné příbuzenské vztahy mezi jednotlivými druhy, jsou všechny chaluhy řazeny do jediného rodu Stercorarius.[3][4][5][6]

Nejnovější výzkumy byly věnovány jižní skupině chaluh (podrod Catharacta). Podle analýz mitochondriální DNA kolonizoval jeden z předků chaluh před 210 až 150 tisíci let jižní polokouli a rychle se zde rozšířil. Původním druhem byla podle analýz chaluha antarktická (Stercorarius maccormicki); ze všech jižních druhů je nejsubtilnější a rovněž je výrazně tažná (zaletuje na severní polokouli). Na jižní polokouli se rozšířila po celém pobřeží Antarktidy a dala vznik dvěma různým populacím. Při dalším postupu zalednění Antarktidy kolonizovaly různé populace řadu subantarktických ostrovů a jih Jižní Ameriky. Díky malé celkové početnosti a značné izolaci jednotlivých populací došlo k vývoji několika samostatných taxonů. V průběhu zalednění ptáci z jedné populace zpětně kolonizovaly severní polokouli a daly tak vznik chaluze velké (Stercorarius skua) a chaluze pomořanské (S. pomarinus).[7]

Reference

Baker A. J., Pereira S. L., Paton T. A., 2007: Phylogenetic relationship and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. Biol. Lett. 3: 205-209.^{[nedostupný zdroj]}
CATRY, P.; PHILLIPS, R. A.; FURNESS, R. W. Evolution of reversed sexual size dimorphism in skuas and jaegers. The Auk. 1999, roč. 116, s. 158-168.
COHEN, B. L. a kol. Enigmatic phylogeny of skuas (Aves: Stercorariidae). Proc. R. Soc. Lond. B. 1997, roč. 264, s. 181-190.
BRAUN, M. J.; BRUMFIELD, R. T. Enigmatic phylogeny of skuas: an alternative hypothesis. Proc. R. Soc. Lond. B. 1998, roč. 1998, s. 995-999.
ANDERSSON, M. Hybridization and skua phylogeny. Proc. R. Soc. Lond. B. 1999, roč. 266, s. 1579-1585.
SANGSTER, G.; COLLINSON, J. M.; HELBIG, A. J.; KNOX, A. G.; PARKIN, D. T. Taxonomic recommendations for British birds: second report. Ibis. 2004, roč. 146, s. 153-157.
RITZ, M. S. a kol. Phylogeography of the southern skua complex – rapid colonization of the southern hemisphere during a glacial period and reticulate evolution. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2008, roč. 49, s. 292-303.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu chaluhovití na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo chaluha ve Wikislovníku
Taxon Stercorariidae ve Wikidruzích

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[Baker-1] Baker A. J., Pereira S. L., Paton T. A., 2007: Phylogenetic relationship and divergence times of Charadriiformes genera: multigene evidence for the Cretaceous origin of at least 14 clades of shorebirds. Biol. Lett. 3: 205-209.^{[nedostupný zdroj]}

[2] CATRY, P.; PHILLIPS, R. A.; FURNESS, R. W. Evolution of reversed sexual size dimorphism in skuas and jaegers. The Auk. 1999, roč. 116, s. 158-168.

[3] COHEN, B. L. a kol. Enigmatic phylogeny of skuas (Aves: Stercorariidae). Proc. R. Soc. Lond. B. 1997, roč. 264, s. 181-190.

[4] BRAUN, M. J.; BRUMFIELD, R. T. Enigmatic phylogeny of skuas: an alternative hypothesis. Proc. R. Soc. Lond. B. 1998, roč. 1998, s. 995-999.

[5] ANDERSSON, M. Hybridization and skua phylogeny. Proc. R. Soc. Lond. B. 1999, roč. 266, s. 1579-1585.

[6] SANGSTER, G.; COLLINSON, J. M.; HELBIG, A. J.; KNOX, A. G.; PARKIN, D. T. Taxonomic recommendations for British birds: second report. Ibis. 2004, roč. 146, s. 153-157.

[7] RITZ, M. S. a kol. Phylogeography of the southern skua complex – rapid colonization of the southern hemisphere during a glacial period and reticulate evolution. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2008, roč. 49, s. 292-303.