Celestýn I.

Svatý Celestýn I., také Celestin, latinsky Coelestinus znamená "Nebeský" († 27. července 432) byl římskokatolický kněz, v úřadu papeže katolické církve od 10. září 422 do 27. července 432. Bojoval proti náboženské herezi, potíral pelagianismus a nestoriánství. Starého kněze Nestoria, který kritizoval titul Panny Marie Bohorodička, svatý Celestýn exkomunikoval.[1]

Svatý
Celestýn I.
43. papež
Církevřímskokatolická
Pontifikát začal10. září 422
Pontifikát skončil27. července 432
PředchůdceBonifác I.
NástupceSixtus III.
Osobní údaje
Datum narození???
Místo narození???
Datum úmrtí27. července 432
Místo úmrtíŘím, Itálie
Místo pohřbeníPriscilliny katakomby
Svatořečení
Svátek27. července (římskokatolická církev)
8. dubna (pravoslavná církev)
Uctíván církvemiřímskokatolická církev,
řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem,
pravoslavná církev,
anglikánská církev,
luteráni
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život před zvolením

O jeho mládí nejsou téměř žádné zprávy. Podle Liber pontificalis byl jeho otec Říman a jmenoval se Priscus.[2]

Určitou dobu prý žil v Miláně se sv. Ambrožem. Nejstarší zmínka o něm pochází z dokumentu o Inocencovi I., kde se o něm mluví jako o jáhnovi (diakon) (416). Z roku 418 pochází uctivý dopis od svatého Augustina.

Pontifikát

Celestýn nastoupil na papežský stolec v roce 422, podle Tillemonta 10. září, podle bollandistů se tak stalo 3. listopadu.

Navzdory tehdejším nepokojným časům byl zvolen bez opozice (podle listu od sv. Augustina, v němž je žádán o pomoc ve sporu Antoninem, biskupem z Fessuly). Zdá se, že Augustin a Celestýn byli velmi blízcí přátelé. Po Augustinově smrti (430) napsal Celestýn dlouhý list biskupům v Galii, v němž zakázal útoky na jeho památku.

Celestýn během svého pontifikátu vysvětil v Římě baziliku svaté Sabiny na Aventinu, z níž se dosud zachovalo několik cedrových prken.

Tvrdě potlačoval pelagiánství a v pozdějších letech i nestoriánství, jehož hlavního představitele Nestoria při jednání římského synodu roku 431 exkomunikoval[3]. Posledními známými úředními činy Celestýna bylo vysílání misionářů na britské ostrovy, svatého Patrika do tehdy ještě pohanského Irska a Británie. Biskup Palladius byl vyslán o rok dříve, z Irska brzy uprchl a zemřel v roce 432 v Británii.

Hrob a ostatky

Zemřel jako svatý vyznavač přirozenou smrtí. Podle Liber pontificalis byl 6. dubna 432 pohřben v Římě v Priscilliných katakombách ve vlastním mauzoleu (sarkofágu), které bylo po roce 449 vyzdobeno malbami s motivy z dogmatu o monofyzitismu podle závěrů koncilu v Efesu[4]. Po jeho smrti zůstal římský stolec 21 dnů prázdný.[2][5] Jeho ostatky byly později přeneseny do římské baziliky sv. Praxedy, další do baziliky svatého Pavla za hradbami a do kostela sv. Štěpána (San Stefano) v Bologni.

Ikonografie
  • Bývá vyobrazen jako papež s tonzurou, v liturgickém oděvu, s tiárou a palliem, jak pravicí žehná, v levici často drží hůl s dvojitým patriarším křížem nebo knihu.
  • Byl uctíván jako

Odkazy

Reference
  1. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 78. [dále jen Rendina. Příběhy papežů.].
  2. The book of the popes (Liber pontificalis) [online]. [cit. 2013-07-26]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Rendina. Příběhy papežů, str. 78 - 79.
  4. Lexikon der christlichen Ikonographie 5, s. 515-516
  5. GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0457-0. S. 116.

Literatura
  • Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Braunfels, svazek 5: Ikonographie der Heiligen Aa-Cr, Herder: Freiburg-Rom-Basel-Wien 1993, s. 515 - 516.
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
  • GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
  • MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
  • RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.