Inocenc I.
Svatý Inocenc I. (zemřel 12. března 417) byl papež katolické církve od 21. prosince nebo 22. prosince 401 do 12. března 417.
| Svatý Inocenc I. | |
|---|---|
| 40. papež | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Pontifikát začal | prosinec 401 |
| Pontifikát skončil | 12. března 417 |
| Předchůdce | Anastasius I. |
| Nástupce | Zosimus |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | ??? |
| Místo narození | ??? |
| Datum úmrtí | 12. března 417 |
| Místo úmrtí | Řím, Itálie |
| Svatořečení | |
| Svátek | 12. března |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, pravoslavná církev, anglikánská církev, luteráni |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Jak se píše v Liber Pontificalis, byl synem Inocence z Albana; podle jeho současníka Jeronýma byl ale jeho otcem papež Anastasius I. (399–401), po jehož smrti nastoupil hned druhý den do úřadu díky jednomyslné podpoře kléru i laiků (narodil se ještě před vstupem jeho otce mezi duchovenstvo).
Během papežství Inocence I. obléhal Řím vizigótský král Alarich I. (395–410) a nakonec jej roku 410 vyplenil. Papež byl v té době mimo město v Ravenně u císaře Honoria, kterého se pokoušel přimět, aby Alarichovi zaplatil výkupné.
Inocenc I. využil každou příležitost k udržení a rozšíření autority Říma jako konečné instance pro všechny spory. Ve sporu vyhnaného konstantinopolského patriarchy Jana Zlatoústého (397–403) se stavěl důsledně, ač marně, za jeho návrat proti alexandrijskému patriarchovi Theofilovi. Rozhodl o sporu britského mnicha Pelagia, jeho exkomunikací potvrdil rozhodnutí synody provincie Afrika vynesené v Kartágu v roce 416.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Inocenc I. na Wikimedia Commons
Související články
Literatura
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
