Bazilika Santa Prassede

Kostel dal postavit po roce 780 papež Hadrián I. na základech starší stavby z 5. století a dal sem přenést ostatky svatých Praxedy a Pudentiany, popravených kolem roku 165. Podle legendy to byly dcery sv. Pudense, prvního římana, jehož svatý Petr obrátil na křesťanství. Kolem roku 822 dal papež Paschal I. kostel rozšířit a vyzdobit. V přilehlém klášteře, který spravovali řečtí mniši, žili za svých pobytů v Římě také sv. Cyril a Metoděj. Mezi tituláři kostela byl také svatý Karel Boromejský (1630-1686).

Do kostela se vstupuje od jihu přes malé atrium. Je to trojlodní basilika o rozměrech 45x30 m s půlkruhovou apsidou a plochým dřevěným stropem. Lodi jsou odděleny 16 žulovými sloupy a 6 pilíři. Podlahu v lodi tvoří mramorová středověká mozaika školy Cosmati. Mozaiky v apsidě jsou z doby papeže Paschala I., průkopníka tzv. Karolinské renesance a odpovídají jejímu programu obnovy starokřesťanské zbožnosti a kultury. Papež je zde zobrazen s modelem kostela v rukou.

V kapli sv. Zena (třetí kaple vpravo), také vyzdobené mozaikami, se uctívá kus sloupu, u něhož měl být bičován Ježíš a který prý přivezla ve 4. století z Jeruzaléma svatá Helena, matka císaře Konstantina. Pod kostelem je krypta s náhrobky.[1]