Jáhen

Český výraz jáhen překvapivě pochází z původního řeckého diakonos. Zásadní odlišnost obou slov je způsobena tím, že do češtiny výraz nepronikl přímo z řečtiny či latiny, nýbrž prostřednictvím němčiny, která si řecké slovo diakonos či latinské diaconus upravila na jáguno či jáchono. Z téhož původem řeckého slova pochází i české slovo žák, to však nebylo přijato přes němčinu, ale přes italštinu či jiný románský jazyk, kde se počáteční di přeměnilo místo v dž či ž.[1]

Římskokatolický jáhen oblečený v dalmatice

Úkolem jáhna v katolické církvi je především „hlásat Boží slovo“. To znamená např. předčítat z evangelia při liturgii, křtít, oddávat, pohřbívat a vyučovat. Může mít na starosti též charitativní službu (návštěvy nemocných) či administrativu (správa farnosti).

Liturgickým oděvem jáhna při bohoslužbě je dalmatika, roucho s rukávy – podobné ornátu – používané stejně jako ornát v liturgické barvě. Jáhen na rozdíl od kněze nosí na albě či rochetě štolu šikmo přes levé rameno a sepjatou na boku (jako šerpu).

Jáhni mohou být označováni jako dočasní – ti jsou na jáhny svěceni, ale jsou současně kandidáty kněžství, neboť jáhenskou službu má po nějakou dobu zastávat každý, kdo se má stát knězem. Ti, kteří neaspirují na kněžské svěcení, jsou označováni jako trvalí jáhnové. Trvalý jáhen může být ženatý, musí mít v pořádku rodinné záležitosti, musí dosáhnout věku minimálně 35 let, absolvovat teologické studium a formaci.[3]

Jáhen křtí

Kardinál-jáhen je čestné označení pro kardinála majícího titul jedné ze 14 římských chudinských kurií. Dnes toto označení nemá s jáhenským stupněm svěcení přímou souvislost, většina kardinálů-jáhnů je biskupy.

Pravoslavní používají pro jáhny spíše označení diakon. Kromě čtení evangelia a pomoci při podávání svatého přijímání vede diakon litanie a má svou roli v dialogu anafory, ale na rozdíl od katolických jáhnů (kteří mohou vysluhovat jen některé) nemůže pravoslavný jáhen v souladu s východní tradicí vysluhovat svaté tajiny (svátosti). Jáhen však pomáhá při křtu a je to on, kdo se s neofytou noří do vody (pokud je křest praktikován ponořením). Liturgickými oděvy diakona jsou sticharion (dalmatika), orarion (jáhenská štóla) a epimanikia (rukávce), poslední jmenované se nosí pod sticharion, ne jako u kněží či biskupů nad něj. Pokud jde o venkovní oděv, oblékají jáhni podobně jako pravoslavní kněží kleriku.[p 1][7] Manželka pravoslavného diákona je nazývána diakonissa.[8]

Jáhenská služba je součástí duchovní péče i ve starokatolických církvích, Starokatolická církev v ČR světí též jáhenky. Podobně jako v římskokatolické církvi jáhni asistují kněžím, mohou být pověřováni různými pastoračními úkoly, vést liturgii bohoslužby slova, udělovat svátost křtu či posledního pomazání ad.

Při liturgii užívají standardní jáhenský oděv, tedy jáhenskou štolu přes albu, příp. též dalmatiku.

V evangelických církvích jsou jako jáhni označovány buďto osoby, které jako hlavní povolání poskytují charitativní službu, nebo osoby, které jsou ordinací povolány ke kázání Božího slova a vysluhování svátostí, avšak nemají takový rozsah pravomocí jako pastor či farář.

Jáhenství je v Církvi československé husitské prvním stupněm svátosti svěcení. Jáhen (diákon) je považován za pomocného duchovního, mohou mu však náležet specifické liturgické úkony, které jsou obdobné jako v katolické (resp. pravoslavné) církvi. U husitů se můžeme setkat s tím, že jáhen obléká buď pouze černý talár s kalichem, který se někdy doplňuje o štólu, umístěnou šikmo přes levé rameno a sepjatou na boku, či obléká albu (s červeným kalichem) a stejně umístěnou štólou, případně lze štólu umístit z levého ramene směřujíc dolů, stejně jako u pravoslavných.