Carlos Queiroz

V červnu 2002 se rozhodl přijmout roli trenérského asistenta Alexa Fergusona u Manchesteru United,[1] kde nahradil Steva McLarena.[4] Tým nazývaný Rudí ďáblové získal další mistrovský titul v Premier League vystřídajíc na trůnu Wengerův Arsenal. Před sezonou 2003/04 United opustil David Beckham (přestup do Realu Madrid), jeho náhradou se stal Cristiano Ronaldo (přestup ze Sportingu), kterého doporučil právě Queiroz.[5] Ďáblové ale měli případně políčeno na Arjena Robbena nebo Ronaldinha. Z toho vyplývá, že Ferguson a Queiroz se rozhodli dát přednost hráčům spoléhajícím na dribling a nikoliv na centrované míče.[4]

V ročníku 2003/04 vedl Queiroz Real Madrid, ale nezískal žádnou trofej, což se Realu nestalo pět roků.[6] Mužstvo posílil David Beckham, opustil jej Claude Makélélé (odešel do Chelsea). V mužstvu se sešly hvězdy jako Ronaldo, Raúl, Luís Figo, Zinédine Zidane nebo nově David Beckham. Po dvaceti letech však Real vyhrál na půdě rivala – FC Barcelony – díky gólům Brazilců Roberta Carlose a Ronalda, kteří zařídili výhru 2:1 a v zápase, ve kterém nasadil Queiroz Beckhama netradičně do středu pole.[7][8] Ve španělské La Lize skončil Real až čtvrtý, v poháru Copa del Rey prohrál ve finále proti Realu Zaragoza. Ve čtvrtfinále Ligy mistrů vypadl s pozdějším finalistou AS Monaco. Queiroz byl propuštěn a znovu spojil síly s Fergusonem u United jako jeho asistent. Po šampionátu EURO 2004 se kriticky vyjádřil k Beckhamovi a jeho fyzické přípravě v dresu Realu i Anglie.[9]

Během Queirozovy jedné sezony v Realu skončily United na třetím místě za Arsenalem a Chelsea, přičemž na triumfující Arsenal ztratily 15 bodů. V červenci 2004 podepsal Queiroz smlouvu na tři roky.[4] V ročníku 2004/05 se United sice znovu umístily až třetí, avšak začalo se spolu sehrávat mladé duo Ronaldo a Rooney. Během letních měsíců roku 2005 se přivedly posily jako brankář van der Sar, stoper Vidić a krajní obránce Evra. Na podzim opustil mužstvo kapitán Roy Keane, který do nového systému nepasoval. Keane se tak připojil k britským hráčům Davidu Beckhamovi, Philu Nevillovi nebo Nicky Buttovi, kteří uvolnili místo novým vycházejícím hvězdám.[4] Queiroz nadále rozvíjel Ronaldův a Rooneyho talent.

V ročníku 2005/06 opět nedošlo na titul, získala jej Chelsea s náskokem osmi bodů na United. Skupina Ligy mistrů dopadla poslední, čtvrtou příčkou. Nejlepším střelcem mužstva byl Ruud van Nistelrooy, avšak jehož souhra s Ronaldem vázla. Ronaldova hra ozdobená kličkami postrádala prvek rychlých centrů do vápna, na nichž byl forvard Nistelrooy závislý.[10] Rozepře mezi oběma fotbalisty ukončilo až léto 2006, kdy klub Nistelrooye prodal do Realu Madrid.[10]

V ročníku 2006/07 už byl mistrovský titul u mužstva Fergusona a Queiroze. Tým došel do semifinále Ligy mistrů, kde podlehl milánskému AC a byl poraženým finalistou v FA Cupu. Další ročník, Queirozův poslední u United, vyhrál tým Premier League i Ligu mistrů.

Od července 2008 působil Queiroz opět u reprezentace Portugalska, se kterým se kvalifikoval na MS 2010, které se konalo v Jihoafrické republice.

V prvním zápase Portugalsko remizovalo 0:0 s Pobřežím slonoviny, aby druhý zápas výsledkem 7:0 porazilo Severní Koreu. Po remíze 0:0 s Brazílií postoupilo Portugalsko do osmifinále, kde vypadlo se Španělskem po prohře 0:1. V září jej Portugalská fotbalová asociace odvolala z pozice trenéra.[11]

Začátkem dubna 2011 byl představen jako nový trenér íránského národního týmu, kterému se upsal na období tří let.[12] Premiérou v roli íránského kouče se stal přátelský zápas s Madagaskarem, který skončil výhrou 1:0.[13] Záhy odstartovala asijská kvalifikace na Mistrovství světa 2014, kdy Írán v rámci druhého kola nastoupil proti reprezentaci Malediv. Írán vyhrál v obou zápasech – 4:0 a 1:0 – a postoupil do třetí části, kde jej ve skupině E čekaly národní mužstva Bahrajnu, Kataru a Indonésie.[14] Ve skupině Queiroz dovedl Íránce k prvnímu místu – i díky výhře 6:0 nad Bahrajnem[15] – a postupu do závěrečné čtvrté fáze.[14] Írán ve skupině A opět skončil jako první i před Jižní Koreou a zajistil si účast na MS 2014 v Brazílii.[14]

Na světovém šampionátu se Írán v úvodu setkal s Nigérií. Queiroz svým svěřencům naordinoval defenzivní taktiku, která přinesla první bezgólovou remízu na brazilském MS.[16] Zápas, který ukázal jen minimum gólových příležitostí si vysloužil pískot a bučení ze strany diváků, Queiroz byl ale s výkonem Íránců spokojený.[17] Proti Argentině držel Írán po celý zápas nerozhodný výsledek a ve druhém poločase si dokonce vytvořil gólové příležitosti. Proti hlavičce Aškana Dežagy musel brankář Romero vytáhnout dobrý zákrok, v závěru se v šanci ocitl též forvard Rezá Ghúčanedžhád. Argentina držela balón, v první půli jej držela 73% herního času, ale ani útočné trio Agüero, Higuaín, Messi se proti úporné obraně zprvu nedokázalo prosadit.[18] Byl to až v 91. minutě nastavení Lionel Messi, kdo rozhodl o vítězství Argentinců a jejich postupu do osmifinále.[19] Proti Bosně živil Írán stále naději na postup, naproti tomu Bosna stoprocentně skončila. Po prvním poločase ale Bosna díky gólu Džeka vedla. Írán jednak potřeboval vyhrát a nejlépe o několik gólů a jednak musela Nigérie prohrát proti Argentině. Queirozovi svěřenci si mnoho šancí nevytvořili a v 67. minutě již prohrávali rozdílem dvou gólů, poté co se prosadil Pjanić. Po 80. minutě vstřelil první gól Íránců na MS Ghúčanedžhád, ale Bosna opět zvýšila na dvougólový rozdíl gólem Vršajeviće.[20][21]

Írán tak skončil poslední s jedním bodem, dobrou zprávou ale bylo, že se Queiroz rozhodl u mužstva zůstat a v září podepsal kontrakt na další čtyři roky.

V únoru 2019 se stal trenérem reprezentace Kolumbie.[22]

Carlos Queiroz byl jmenován trenérem Egypta 8. září 2021.[23] V roce 2022 dovedl tým do finále Afrického poháru národů.