Luís Figo

Vyrůstal v nepříliš zámožné rodině jako jedináček. Jeho otec se jmenoval Antonio Joan a jeho matka Marie Joanová. Jelikož byl venkov chudý, mladí odcházeli do velkých měst (Porto nebo Lisabon), kde viděli svoji budoucnost. Proto se již v 11 letech odstěhoval od rodičů a šel za svým snem – fotbalem – do metropole. Figovo mládežnické působiště se nazývalo OS Pastilhas. Asi právě tomuto celku velmi vděčí za to, jaký fotbalista z něj v současnosti je. V roce 1989 si ho do své proslulé fotbalové akademie vybral Sporting Lisabon. Ve Sportingu pod vedením Bobbyho Robsona a od sezóny 1994/95 Carlosem Queirozem dozrál v komplexního fotbalistu. Na jaře roku 1995 o něho stály špičkové evropské kluby. Real Madrid, Barcelona, Parma a Juventus se o tohoto fotbalového génia doslova rvaly.

Figo podepsal smlouvu s italským Juventusem, ale Parma tvrdila, ze už s Figem uzavřela ústní dohodu. Italské fotbalové instituce celý případ vyřešily tím, že uložili Figovi zákaz startu v Itálii na dva roky. A tak se objevila Barcelona, která si pojistila tolik žádané Figovy služby. V Barceloně se jeho fotbalové umění stalo téměř dokonalé. Jeho pojetí hry bylo ofenzivní, ovšem role hrotového útočníka mu nikdy nevyhovovala. Jeho síla spočívala v připravování gólových situací, v přesných, chytrých a nečekaných přihrávkách. Stal se z něj opravdový tvůrce hry a to mu vyneslo v Barceloně neotřesitelnou pozici kapitána a po právu tak byl velkým miláčkem fanoušků. Díky svým dravým výpadům si vysloužil dokonce přezdívku „Žralok“. S kapitánskou páskou dovedl katalánský velkoklub k mnoha úspěchům – patří mezi ně 2 mistrovské tituly ze sezón 1997/98 a 1998/99, 2 vítězství ve španělském poháru, prvenství v Poháru Vítězů Poháru a evropský Superpohár. Ale po pěti letech se rozhodl pro radikální životní krok. Vyměnil barcelonský Nou Camp za madridský stadion Santiaga Bernabeua – přestoupil k úhlavnímu rivalovi – Realu Madid.

Luís Figo

Přestup z Barcelony do konkurenčního Realu Madrid z něj udělal nejdražšího fotbalistu všech dob. Stál v přepočtu téměř 2,2 miliardy korun.^[zdroj?] Byla to závratná suma, víc než dvojnásobná, než kolik dal Inter Milán v roce 1997 za Brazilce Ronalda, který byl tehdy v kurzu. Ale nový prezident Realu Florentino Pérez potřeboval něčím oslnit veřejnost – fanouškům totiž slíbil, že když vyhraje prezidentské volby, do Madridu přivede právě Figa.[2] O rok později se nejdražším hráčem v historii stal Figův spoluhráč Zinedine Zidane.

Podobnou cestu dříve zvolili Bernd Schuster a Michael Laudrup, ale žádný přestup nevyvolal zdaleka takovou bouři emocí jako Figův. Ti fanoušci Barcy, a nebylo jich málo, kteří mu přáli jedině neúspěch v dresu bílého baletu, se nedočkali. Figo se v novém klubu okamžitě dostal do role lídra a hravě si získal srdce fanoušků na madridském stadionu. Ve stylu sobě vlastním, fantastickým driblinkem a přesnými centry, dokonale ovládl prostor u pravé postranní čáry.

Před sezónou královský klub sebevědomě prohlašoval, ze prvotním cílem pro sezónu 2000/01 byl, navzdory náročnému programu Ligy mistrů, vyhrát domácí titul. Cíl se podařilo naplnit a podstatnou měrou tomu přispěly Figovy vynikající výkony. Trenér Vicente del Bosque nepovolil Figovi skoro žádnou chvilku na odpočinek, nasazoval ho do mistrovských a pohárových zápasů a samozřejmě v Lize mistrů. A to nezapomínejme na Figův divoký odchod z Barcelony. Při prvním vzájemném utkání po přestupu byla všude cítit nenávist k portugalskému playmakerovi. Padala velice ostrá slova. Nadávali mu všelijak: Chamtivec, Zrádce, Jidáš a mnoha a mnoha dalšími slovy. Ale nic z toho se nevyrovná tomu, co si nacvičili Katalánští příznivci hned na již zmiňovaný první zápas mezi Barcelonou a Realem Madrid. Začali totiž všichni najednou skandovat: „Figo portugués, hijo de puta es!“ Doslova se to dá přeložit takto: „Portugalec Figo , to je zkurvysyn!“ Je až skoro neuvěřitelné, jak velká je nenávist příznivců Barcelony k Figovi. Přesto ze všech hráčů Realu si Figo v první sezóně připsal největší počet gólových přihrávek a vyrovnal vlastní střelecké maximum z dob v katalánském velkoklubu. To jen dokazovalo, ze přestup do Madridu byl správným krokem.

Pokročil i v soukromém životě. Začátkem května 2001 se tajně oženil, na což se přišlo až po dvou měsících. Vzal si švédskou modelku Helen Svedinovou, s níž má Figo 3 dcery – Danielu, Martinu a Stelu. S Realem získal jak španělský titul, tak i trofej pro vítěze Ligy mistrů v roce 2002. Ovšem po příchodu brazilského trenéra Luxemburga a anglického kapitána Davida Beckhama do Madridu přestala být jeho role v Realu tak jistá a rozhodl se pro další životní krok, po pěti letech přestoupil do Interu Milán, kde v roce 2005 podepsal smlouvu na dva roky.

Během svého působení v dresu Interu Milán vyhrál 4krát Italskou ligu, jednou Italský pohár a třikrát Italský superpohár.

Jeho snem vždy byla anglická Premier League, kterou si ale nikdy nezahrál. Před koncem jeho kariéry se spekulovalo, že si Luís Figo prodlouží kariéru v Číně či Saúdské Arábii – přesněji v klubu Al Ittihád. Jenže úspěšný fotbalista po sezoně skončil s profesionální hráčskou kariérou. Na svých stránkách se vyjádřil takto: „Jsem rád, že svůj poslední den v roli fotbalisty prožiji, když budeme slavit s Interem čtvrtý italský titul za sebou.“

• Portugalský pohár: 1995
• Portugalský superpohár: 1995

• La Liga: 1997/98, 1998/99
• Španělský pohár: 1996/97, 1997/98
• Španělský superpohár: 1996
• Pohár vítězů pohárů: 1996/97
• Superpohár UEFA: 1997

• La Liga: 2000/01, 2002/03
• Španělský superpohár: 2001, 2003
• Liga mistrů UEFA: 2001/02
• Superpohár UEFA: 2002
• Interkontinentální pohár: 2002

• Serie A: 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008/09
• Italský pohár: 2005/06
• Italský superpohár: 2005, 2006, 2008

• Mistrovství světa: (4. místo) 2006
• Mistrovství Evropy: (finalista) 2004, (3. místo) 2000
• Mistrovství světa U20: 1991

• Držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy: 2000
• Nejlepší fotbalista světa: 2001
• Fotbalista roku v Portugalsku: 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000
• Portugalský Zlatý míč: 1994
• člen FIFA 100 [1]

• důstojník Řádu prince Jindřicha – 5. července 2004[4]
• Řád Naší milé Paní z Villa Vicosy – Braganzové

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Luís Figo na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky) (německy)
• Profil hráče na World Football (anglicky)