Ronaldinho

Ke zkrácenému jménu přišel v době mládí když byl mezi spoluhráči obvykle nejmenší, také i kvůli skutečností, že v roce 1999, kdy debutoval v národním týmu, byl přítomen Ronaldo. Na Mistrovství světa ve fotbale hráčů do 17 let v roce 1997 nosil na dresu své původní jméno Ronaldo.

V roce 1995 byl poprvé povolán do mládežnických výběrů klubu Grêmia. V únoru 1997 podepsal svou první profesionální smlouvu. První utkání odehrál 4. března 1998 v Poháru osvoboditelů proti CR Vasco da Gama (1:0).[4] Celkem za 4 roky odehrál 125 utkání a vstřelil 58 branek. Jedinou trofej kterou s klubem získal bylo vítězství ligy v regionu Gaúcho (Campionato Gaúcho 1999).

Francouzský klub Paris Saint-Germain FC oznámil 17. ledna 2001 jeho koupi, čímž vzbudila kontroverzi s mateřským klubem, který k převodu nedal souhlas.[5] O přestupu rozhodovaly jak soudy tak i FIFA, která uložila náhradu brazilského klubu. Kvůli tomuto sporu nemohl hrát, sama FIFA schválila registraci hráče v srpnu 2001.

Debut měl 11. srpna 2001 proti Auxerre (1:1). [6] První branku vstřelil 14. října proti Lyonu (2:2). [7] Sezonu zakončil devíti brankami a 4. místem v tabulce. V další sezoně se ukázal jako nejlepší hráč svého klubu, ale nezabránil 11. místu v ligové tabulce. Dal najevo odejít s klubu. Ve dvou sezónách za francouzský odehrál celkem 77 utkání a vstřelil 25 branek. Největším úspěchem bylo prohrané finále domácího poháru 2002/03.

V červenci 2003 ho koupila FC Barcelona a zaplatila za něj 32 milionů Euro a přetáhla Ronaldinha favorizovanému Manchesteru United.[8] K prvnímu utkání nastoupil 30. srpna 2003 proti Bilbau (1:0)[9] a první branku vstřelil proti Seville (1:1) 3. září.[10] Za sezonu vstřelil celkem 22 branek a stal se nejlepším střelcem týmu. V další sezoně získal svůj první ligový titul. Ročník 2005/06 obhájil ligový titul i díky vítězství nad Realem kde vstřelil dvě branky. Druhá branka byla dosažena únikem s míčem, obešel protihráče a zasloužil si potlesk celého stadionu Realu při opuštění hřiště.[11] Vyhrál anketu Zlatý míč [12] Sezonu zakončil vítězstvím v LM když porazil Arsenal (2:1). [13]

Sezóna 2006/07 začal vítěznou obhajobou španělským superpohárem, pak prohrál utkání o Superpohár UEFA. [14] Během sezony se zúčastnil Mistrovství světa klubů, kde prohrál ve finále nad SC Internacional (0:1).[15] V lize se obhajoba nepodařila kvůli negativním skóre nad Realem.

V následujícím sezoně 2007/08 měl časté zdravotní potíže a do základní sestavy se dostával sporadicky.[16] Přišel nový trenér Josep Guardiola. Nový trenér začal s obměnou kádru a oznámil Ronaldinhovi, že už s ním příští rok nepočítá a může si začít hledat nové angažmá. Největší zájem o něj projevily kluby Manchester City a AC Milan. [17] Celkem za Barcelonu odehrál 207 utkání a vstřelil 94 branek. Získal s ní celkem 5 trofejí.

Hráč odmítl nabídku klubu Manchester City a raději podepsal italským klubem AC Milán.[18] Přestupová částka byla 22 milionu Euro plus bonus 1,05 milionu Euro za každou odehranou sezónu.[19]

K prvnímu utkání nastoupil 31. srpna proti Bologni (1:2).[20] Ve vítězném derby konané 28. září nad Interem (1:0) vstřelil první branku za Rossoneri.[21] Jenže během sezony se potýkal s špatnou kondicí a do zápasů nastupoval jako střídající hráč. Věci došli tak daleko že přemýšlel o přestupu.[22] Sezonu dokončil s 10 brankami a bez trofeje.

Nová sezona 2009/10 byla lepší. Nový trenér Leonardo jej z útočícího záložníka dal na levou stranu v útočné formaci 4–3–3. A dařilo se mu.[23] Na konci roku byl podle magazínu World Soccer vyhlášen fotbalistou desetiletí. [24][25] Sezonu v lize dokončil na 3. místě v tabulce a stal se nejlepším střelcem klubu s 15 brankami. [26]

I když byli informace o odchodu [27], nakonec sezonu 2010/11 zahájil v dresu Rossoneri s novým trenérem Allegrim. Během první poloviny sezóny byl součástí útoku, kam přibyli dva noví hráči: Ibrahimović a Robinho. Jenže postupem času už moc nehrál [28] a raději v lednu odešel do brazilského klubu CR Flamengo.[29] I když opustil klub v polovině sezóny, stále měl nárok na medaili pro vítěze ligy, kterou v sezoně AC Milán získal. Celkem za Rossoneri odehrál 95 utkání a vstřelil 26 branek.

Do Flamenga odešel za 3 mil. Euro, podepsal smlouvu do roku 2014 a při přivítání ho na stadionu vítalo více než 20 000 fanoušků.[30] První utkání odehrál 2. února 2011 proti Nova Iguaçu FC (1:0) a v příštím kole vstřelil první branku proti Boavista SC (3:2) vše při šampionátu Carioca, kterou i vyhrál. Dne 31. května 2012, žaloval klub za nezaplacení výplaty po dobu čtyř měsíců a zrušil smlouvu.[31] Celkem odehrál 72 utkání a vstřelil 28 branek.

Po výpovědi již 4. června podepsal novou smlouvu s klubem CA Mineiro.[32] První utkání odehrává 9. června proti Palmeiras (1:0). První branku vstřelil 23. června proti Náuticu (5:1). Sezonu ukončil 2. místem v tabulce a přímý postup do Poháru osvoboditelů 2013. Na konci sezony vyhrál anketu o nejlepšího hráče ligy. S klubem podepsal novou smlouvu na další ročník 2013. Vyhrál šampionát Mineiro. Dne 24. července 2013 vyhrál Pohár osvoboditelů díky penaltám při nerozhodném zápase (2:2) nad paraguayským klubem Club Olimpia. Během soutěže vstřelil čtyři branky a na osm je nahrál, což mu vyneslo první místo v žebříčku nahrávačů. Tímto vítězstvím se stal prvním hráčem, který kdy vyhrál během své kariéry MS, Jihoamerický pohár, Zlatý míč, LM a Pohár osvoboditelů.[33] Na konci září 2013 se zranil[34] a vrátil se až na turnaj Mistrovství světa klubů. Tam oslavil 3. místo[35][36] Díky vstřeleným brankám na turnaji se stal prvním hráčem, který v této soutěži skóroval se dvěma různými týmy (FC Barcelona a CA Mineiro). Dne 31. prosince byl vyhlášen nejlepším fotbalistou roku Jižní Ameriky.[37]

Opět prodloužil o rok s klubem smlouvu a 24. července 2014 vyhrál Jihoamerický superpohár nad klubem Lanús (0:1 a 4:3 po prodl.).[38] To bylo poslední utkání které odehrál, protože pak s klubem rozvázal smlouvu.[39] Celkem za Mineiro odehrál 85 utkání ve kterých vstřelil 27 branek a získal tři trofeje.

Dne 5. září 2014 byl oznámen podpis s mexickým klubem Querétaro FC na dvě sezony.[40] Při svém prvním utkání neproměňuje penaltu a prohrává 0:1. První branku vstřelil 22. září. Během sezony moc nepřesvědčil svými výkony majitele klubu a zejména fanoušky, kteří mu vyčítali nedostatek profesionálního nasazení (často vynechával tréninky[41]). Nakonec vydržel jednu sezonu a 20. června 2015 bylo oznámeno ukončení smlouvy.

Dne 11. července 2015, oznámil návrat do Brazílie a podepsali smlouvu na 18 měsíců s klubem Fluminense,[42] ale 28. září, po vzájemné dohodě ukončil smlouvu.[43] Během svého dvouměsíčního působení v klubu absolvoval devět utkání, nezapůsobil a byl fanoušky silně kritizován.

Po ukončení smlouvy už hraje jen exhibiční utkání.[44]

Oficiální konec kariéry oznámil 16. ledna 2018.[45]

• 1× vítěz ligy Gaúcho (1999)
• 1× vítěz ligy Carioca (2011)
• 1× vítěz ligy Mineiro (2014)
• 2× vítěz španělské ligy (2004/05, 2005/06)
• 1× vítěz italské ligy (2010/11)
• 2× vítěz španělského superpoháru (2005, 2006)
• 1× vítěz Ligy mistrů (2005/06)
• 1× vítěz Poháru osvoboditelů (2014)
• 1× vítěz poháru Intertoto (2001)
• 1× vítěz jihoamerického superpoháru (2014)

• 2× na MS (2002 - zlato, 2006)
• 1× na CA (1999 - zlato)
• 3× na Konfederačního poháru (1999 - stříbro,2003, 2005 - zlato)
• 2× na OH (2000, 2008 - bronz)
• 1× na MJA U20 (1999 - bronz)
• 1× na MS U20 (1999 - zlato)

• 2× vítěz Fotbalista roku (FIFA) (2004, 2005)
• 1× vítěz Zlatý míč (2005)
• 2× Nejlepší hráč podle časopisu World Soccer (2004, 2005)
• 1× vítěz Fotbalista roku Jižní Ameriky (2013)
• 1× Nejlepší hráč na Konfederačním poháru (1999)
• 1× Nejlepší střelec na Konfederačním poháru (1999)
• 2× Nejlepší střelec Campeonato Gaúcho (1999)
• 2× Nejlepší zahraniční hráč španělské ligy (2003/04, 2005/06)
• 3x Nejlepší fotbalista brazilské ligy (2000, 2011, 2012)
• 1× Nejlepší útočník UEFA (2005)
• 1× UEFA Club Footballer of the Year (2005/06)[74]
• 1× Nejlepší hráč FIFPro (2005)
• All Stars Ligy (2000, 2011)
• All Stars Team UEFA (2004, 2005, 2006)
• All Stars Team ESM (2004, 2005, 2006)
• All Stars Team FIFPro (2005, 2006, 2007)
• All Stars Team MS (2002)
• Nejlepší fotbalista desetiletí podle časopisu World Soccer (2000-2009)
• člen klubu Golden Foot