Carl Gustav Rehnskiöld

Carl Gustav Rehnskiöld se narodil 6. srpna 1651 ve Stralsundu ve Švédském Pomořansku. Jeho rodiči byli vládní rada Pomořanska Gerdt Antoniison Rehnskiöld (1610–1658), původně Keffenbrinck a Birgitta Torskeskål. Potomci otce pocházeli z Vestfálska a jejich sídlem byl hrad Rehne v severní části provincie Münsterland. Gerdt Rehnskiöld původně sloužil jako písař v Kammarkollegiu (orgán státní správy, dnes podřízen ministerstvu financí) a později jako zástupce koruny u krále Gustava Adolfa II. (správní doprovod během královského vojenského tažení v Německu). Díky jeho úsilí o údržbu švédských vojsk během třicetileté války se stal v roce 1639 s přispěním královny Kristiny naturalizovaným švédským šlechticem a po svém rodinném sídle přijal jméno Rehnskiöld. Carl Gustav Rehnskiöld byl osmým z jedenácti dětí. Po otcově smrti v roce 1658 měl Carl Gustav dva bratry a dvě sestry. Vládní rada Philip Christoff von der Lancken a regionální rada Joachim Cuhn von Owstien byli blízcí přátelé Gerdta Rehnskiölda před jeho smrtí a stali se po jeho smrti jejich opatrovníky. Sourozenci trpěli finančními potížemi, částečně kvůli finančním problémům jejich otce a kvůli sporům o dědictví mezi sourozenci a třetí manželkou a vdovou Annou Catharinou Gärffeltovou. Opatrovníkům byla poskytnuta nedostatečná finanční pomoc z dědictví, na kterou si sourozenci opakovaně stěžovali u švédské vlády. Švagr Carla Gustava Rehnskiölda Anders Appelman se později aktivněji zapojil do výchovy sourozenců a dal prostředky na další vzdělávání Carla Gustava a jeho bratrů. Carl Gustav Rehnskiöld se věnoval domácímu vzdělávání a ve věku 20 let nastoupil na university v Lundu. Zde studoval teologii, historii, jazyky a filozofii. Zúčastnil se přednášek s historikem a filozofem Samuelem von Pufendorfem, který si toho nadšeného studenta všiml a pod jeho vedením mu nabízel individuální lekce. Carl Rehnskiöld přepsal Pufendorfovo dílo: Einleitung zur Historie der vornehmsten Reichen und Staaten in Europa (vytištěno ve Frankfurtu až v roce 1682), poskytl rukopis Pufendorfovy osobní poznámky a uchovalo si ho po zbytek svého života.

Carl Gustaf Rehnskiöld

Rehnskiöld vstoupil do švédské armády ve věku 22 let a v roce 1673 získal místo u praporu kapitána Reinholda Anrepa v pluku Närke-Värmland. Již v následujícím roce byl jmenován poručíkem pluku královny vdovy Hedviky Eleonory Holštýnsko-Gottorpské. V roce 1675 přešel k Upplandskému pluku a 12. února 1676 se stal důstojníkem pěšího pluku - Svea livgarde.

bitva u Narvy 1700

V roce 1676 se účastnil ve Skånské válce svého první vojenského tažení u města Tostebro proti dánské armádě. Účastnil se bitev u Halmstandu, Lundu, Landskrona. Byl jmenován králem Karlem XI. rytmistrem. V bitvě u Lundu převzal velení pluku a byl povýšen na majora díky své statečnosti. V roce 1677 se stal podplukovníkem. Následně sloužil na norské frontě v provincii Bohuslän. V roce 1679 byla s dánské podepsána mírová smlouva a švédská armáda byla demobilizována. V roce 1690 až 1692 působil v Nizozemí jako pozorovatel a vojenský instruktor. Po návratu do Švédská byl jmenován generálem kavalerie. V opatství Herrevad a Ljungbyhed organizoval pro svůj pluk rozsáhlé výcvikové aktivity a tvrdě pracoval na tom, aby byl dobře vybavený a efektivní v boji. Pod jeho vedením se pluk (Skanska husarregementet) stal vzorovým plukem ve švédské kavalérii. Když zemřel král Karel XI. v roce 1697, přidělil nový král Karel XII. Carlu Rehnskiöldovi titul barona a jmenoval jej generální guvernérem provincie Skåne a také generálporučíkem jezdectva. Rehnskiöld se zasloužil o rozvoj bojové taktiky, která sama vycházela z útočné taktiky navržené Gustavem Adolfem, Johanem Banérem a Karlem X. Gustavem . V roce 1701 se stal hlavním vojenským poradcem a mentorem krále. Rehnskiöld obhajoval, aby byla pěchota organizována do praporů po 600 vojácích, jedna třetina byli pikenýři a dvě třetiny mušketýři. Po salvě z blízka následoval rychlý pochody s hroty a tasenými meči. Jízda by byla rozdělena na roty po 125 jezdcích, které se nabíraly v seskupených klínových formacích plnou rychlostí. Tato taktika byla v příkrém kontrastu s kontinentálním vzorem, který obhajoval protiútok během taktiky střelby a karakoly. Švédské jednotky měli pocházet ze stejné oblasti, aby tak vytvářet silné vazby mezi vojáky a důstojníky. Přísná disciplína a vysoká morálka mezi jednotkami by byla udržována prostřednictvím křesťanského náboženství a věrnost se přísahala králi a jeho pluku na standartu. Dokončil vojenské přidělení provincie Skåne a měl za úkol stanovit plán obrany království před nadcházející válkou s Dánskem. Dánsko mělo napjaté vztahy s vévodstvím Holštýnsko-Gottorpským na jihu, které bylo spojeno se Švédskem. Rehnskiöld prosazoval, aby každá provincie by byla bráněna svými vlastními přidělenými pluky. Východní provincie byly posíleny přidělenými finskými pluky a více než 100 stálými pevnostmi, které střežily poddůstojnické pluky. Aby království mělo úspěšnou obranu, švédské námořnictvo muselo mít nadvládu nad Baltským mořem. Vzhledem k tomu, že armáda neměla dragounské pluky, rozhodl se zřídit svůj vlastní pluk. Rehnskiöld z něj chtěl udělat elitní jednotku bojující po boku krále a sestávala by se pouze z mužů z pevninského Švédska. V roce 1697 se oženil s Elisabeth Funck. V roce 1699 se manželům narodila dcera, která zemřela v následujícím roce. V roce 1700 začala Velká severní válka, jeho armáda po krátkém působení v dánské provincii Zéland na pobaltskou frontu, kde ruská armáda obléhala švédskou základnu Narva. V bitvě u Narvy bylo ruské vojsko poraženo, sám Carl Gustav Rehnskiöld vedl útok švédské armády společně se švédským králem. V roce 1702 až 1703 vedl polské tažení proti polskému králi Augustu II.. V létě roku 1705 převzal velení armády ve Velkopolsku, skládající se z asi 10 000 mužů. Měl za úkol chránit krále Karla XII. a zadní část švédské hlavní armády před Augustem II. a jeho saskou hlavní armádou. Saské síly zahrnovaly celkem 25 000 mužů, posílených ruskými pomocnými silami. V roce 1706 zvítězil bitvě u Fraustadtu nad sasko-ruským vojskem, po bitvě bylo údajně zmasakrováno 500 ruských zajatců. Následoval přesun přes Slezsko a obsazení Saska. Téhož roku byla podepsána mezi Švédském a Saskem Altranstädtská smlouva. V roce 1707 se švédskou armádou pod vedení krále zaútočili na Rusko, kde se střetli v několika bitvách, které skončili bez rozhodujícího vítězství a taktickým ústupem cara Petra I. Velikého a ponecháním území spálené země. Po přezimování se rozhodli zaútočit švédská vojska u Poltavy. V bitvě u Poltavy v roce 1709 zvítězili ruská vojska na švédskými. Carl Gustav Rehnskiöld byl zajat. V roce 1718 byl propuštěn z ruského zajetí. Po propuštění byl členem královské rady. Zemřel v roce 1722 na následky šrapnelu způsobené za ruského tažení.