Carl von Pückler-Burghauss

Narodil se do šlechtické rodiny 7. října roku 1886 v dolnoslezském městě Vratislavi jako syn majora pruské armády ve výslužbě a hejtmana Friedricha hraběte von Pückler-Burghauss (3. února 1849 – 10. července 1920) a hraběnky Elly von Köppen (8. května, 1862 ve Wiesbadenu) a měl jednoho bratra Sylviuse, který za druhé světové války působil jako plukovník u Wehrmachtu.

Po vystudování univerzity v Bonnu vstoupil do armády 1. dubna 1907 a 17. října téhož roku mu byl udělena hodnost Leutnant (poručík). Během první světové války se zúčastnil bitev ve Francii a v Polsku a sloužil jako divizní zbraňový důstojník u pěchotních a později i u jezdeckých jednotek. V květnu roku 1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant (nadporučík) a zbytek války strávil jako důstojník generálního štábu u Armee Korps Nr. 6 (6. armádní sbor).

Armádu opustil v hodnosti Hauptmann (kapitán) v roce 1919 a během služby v první světové válce si vysloužil obě třídy železného kříže. V květnu roku 1913 se oženil a později se mu narodily dvě dcery (1914 a 1919) a dva synové (zemřeli krátce po narození). Po službě u jednotek Freikorps ve Slezsku se v roce 1920 vrátil na rodinné sídlo v Nützdorfu poté, co jeho otec zemřel. Zároveň si ke jménu přidal Burghauss.

Od roku 1924 až do listopadu roku 1931 sloužil u organizace pro veterány první světové války, Stahlhelm. Dne 1. prosince roku 1931 vstoupil do NSDAP a zároveň i do řad jednotek SA (Sturmabteilung), kde mu byla udělena hodnost SA-Sturmbannführer a byl dosazen do funkce důstojníka se zvláštními povinnostmi. Dne 1. července roku 1932 byl povýšen na SA-Standartenführera a byl převelen ke SA Gruppe Silesia. Dne 15. prosince téhož roku byl jmenován velitelem štábu SA Gruppe Silesia. V této funkci setrval až do 30. června roku 1934 a během září téhož roku se stal náčelníkem štábu u SA-Obergruppe III (Vratislav). Během roku 1933 se stal také členem Reichstagu, když reprezentoval město Opole. V dubnu roku 1933 je povýšen na SA-Oberführera a 1. května roku 1937 byl povýšen na SA-Brigadeführera a v červenci téhož roku byl převelen k vrchnímu velení SA (Oberste SA-Führung) v Berlíně, kde sloužil jako šéf úřadu (Amtschef). Svoji kariéru ukončil jako důstojník se zvláštním pověřením u SA Gruppe Silesia.

V dubnu roku 1938 vstoupil znovu do armády jako Hauptmann (kapitán) prvně jako pobočník velitele generála Alfreda Hubickiho u 4. Leichte Division (4. lehká divize), se kterou se zúčastnil invaze do Polska. Později působil jako zpravodajský důstojník u XXXIII. armádního sboru. Počátkem roku 1942 působil jako zástupce policejního šéfa pro střední Rusko SS-Obergruppenführera Ericha von dem Bach-Zelewski, ale dne 12. září 1942 byl povýšen do hodnosti SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS a zároveň byl jmenován velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava.

V květnu 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS a byl rovněž jmenován velitelem 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1), která působí v Lotyšsku. Tuto funkci zastával do 17. února roku 1944, než se opět stal velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava. V této funkci setrval až do konce druhé světové války.

Po vypuknutí Pražského povstání udržel malé předmostí na východním břehu Vltavy kolem svého velitelství v budově právnické fakulty University Karlovy. Koordinoval postup mimopražských německých útvarů proti českým povstalcům. Zejména požadoval masivní letecké údery zápalnými pumami proti částem Prahy, ovládaným povstalci. Po kapitulaci německé posádky v Praze do rukou České národní rady a Vojenského velitelství Bartoš předal ráno 9. května budovu svého velitelství československým důstojníkům. V poslední německé koloně, která opouštěla střed Prahy, dosáhl poté území jižně od města, stále ovládaného bojovou skupinou SS Wallenstein. Společně s asi šesti tisíci muži (zbytky Kampfgruppe Wallenstein a dalších jednotek) se stáhl do prostoru mezi Slivicí u Milína a Čimelicemi, poté, co americká armáda uzavřela 9. května demarkační linii.[3]

Generál se ubytoval v letní vilce č. p. 99 u Čimelic (stavebně součást Čimelic, avšak ležící na katastru obce Rakovice). Tři dny se bezúspěšně pokoušel vyjednat odchod svých vojáků do amerického zajetí. Po 9. květnu do prostoru mezi osady Slivice a Čimelice dorazil zbytek vyzbrojené německé armády, čítající asi 6 tisíc mužů pod vedením generála Karla von Pücklera. A právě tyto dny byly pro místní snad vůbec nejhorší - Němci se totiž mstili i na civilním obyvatelstvu. Karl von Pückler-Burghauss dal příkaz vybudovat u Milína opěrný bod. A proti němu vyrazilo 11. května několik desítek partyzánů ze skupiny Smrt fašismu a členů revoluční gardy. Začala poslední bitva - u Slivice, do které se zapojily i tři ukrajinské fronty. Po přiblížení Rudé armády podepsal v noci z 11. na 12. května 1945 v nedalekém rakovickém mlýně kapitulaci do rukou sovětského generála Sergeje Serjogina, velitele 104. gardové střelecké divize a amerického plukovníka Allisona, náčelníka štábu 4. tankové divize XII. Sboru.[3]

Poté se vrátil do domu na kraji Čimelic, kde byl ubytován, a tam se 12. května 1945 okolo 11:00 zastřelil. Spolu s ním se zastřelili (nebo byli zastřeleni) také jeho tlumočnice, její dcera (zhruba pětiletá) a matka. Mrtvoly byly následující den pohřbeny do hromadného hrobu na čimelickém hřbitově. V roce 1995 byly exhumovány a pohřbeny na německém vojenském hřbitově v Brně.[3]

• Pückler-Burghauss, Carl Friedrich Graf von: Gesehen, gedacht und gelacht : Erinnerungen aus den Feldzügen 1939-42; Prag : Orbis, 1943

• Tady skončila válka..., Jindřich Pecka, České Budějovice, 2005
• Smrt hraběte Pücklera, Ivan Brož, Praha, 1985
• Praha v květnu 1945, Stanislav Kokoška, Praha, 2005
• Skončeno a podepsáno, Zdeněk Roučka, Plzeň, 2003
• Ve znamení smrtihlava, Oldřich Sládek, Praha, 1991
• Konec pražského gestapa, Karel Fremund, Praha, 1972
• Krvavé finále, Jiří Padevět, Praha 2015
• Konec pánů Benešovska. SS-Stadt Böhmen, Ortsgruppe der NSDAP Beneschau, Wallenstein a ti druzí, Pavel Kmoch, Praha, 2021. ISBN 978-80-200-3212-6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl von Pückler-Burghauss na Wikimedia Commons
• Poslední boje Waffen-SS v Protektorátu Archivováno 1. 1. 2008 na Wayback Machine
• von Pückler velí divizím
• ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 18. Dostupné online.