CAC/PAC JF-17 Thunder

Pákistánský JF-17 se stíhacím strojem Mirage 5 v popředí

JF-17 na pařížském aerosalonu 2019

Smlouvu o spolupráci na vývoji letounu FC-1 podepsala ČLR s Pákistánem roku 1995. Pákistán přitom požadoval stroj, který by ve službě nahradil stávající lehké bojové letouny Nanchang A-5, Chengdu F-7, Dassault Mirage III a Dassault Mirage 5. Kontrakt na výrobu strojů byl podepsán v roce 1999 a v roce 2002 byla zahájena stavba prvního prototypu, na který postupně navázalo dalších pět, z toho dva pro pozemní zkoušky. K jeho prvnímu letu došlo 2. září 2003 z čínského letiště Wenjiang u města Chengdu.[2] V březnu 2007 byl typ přijat do služby v Pákistánském letectvu, kdy převzalo první dva z celkem osmi předsériových strojů. První plně operační jednotkou, provozující typ JF-17, se v únoru 2010 stala pákistánská 26. peruť Black Spiders.[3] Pákistánské letectvo přitom plánuje do roku 2015 získat 200 strojů (celkově až 250 strojů).[3] Původní objednávka Pákistánu obsahovala 50 strojů JF-17 Block I, z nichž osm předsériových a dva sériové byly vyrobeny v Číně, zbývající sestavil do roku 2012 závod PAC. Tyto stroje měly omezené operační schopnosti a jejich konstrukce byla tvořena především hliníkovými slitinami v kombinaci s vysokopevnostní ocelí a slitinami titanu.

V květnu 2011 bylo objednáno dalších 50 exemplářů, tentokrát ve standardu JF-17 Block II, v jejichž konstrukci bylo použito více kompozitních materiálů. Block II byl navíc vybaven pevným nástavcem pro tankování paliva za letu, datalinkem, vylepšenou avionikou a modernějším systémem vlastní ochrany. Produkce těchto letounů byla zahájena v roce 2013, první z nich pak vzlétl 9. února 2015.

Pákistánské letectvo v roce 2017 operuje s více než osmdesátkou letounů Thunder, které tvoří výzbroj pěti letek.[4] Poslední z nich byla přezbrojena v únoru 2017.

Jako první zahraniční uživatel letoun roku 2015 v počtu 16 kusů objednal Myanmar. První letoun byl dodán roku 2018.[5] Druhým zahraničním uživatelem typu JF-17 se v lednu 2016 stala Nigérie, která ještě roku 2016 odebere první tři letouny.[6] Jako třetí objednala nejméně osm kusů JF-17 Srí Lanka.[7]

V roce 2013 oznámil čínský výrobce vývoj dvoumístné verze. Montáž prvního prototypu byla zahájena v dubnu 2016. Dne 27. dubna 2017 proběhl první let prototypu této dvoumístné verze označené JF-17B/FC-1B.[8] Zadní pracoviště instruktora bylo zabudováno v místě palivové nádrže, která byla v rámci zachování kapacity paliva přemístěna do zvětšeného hřbetu trupu. Přepracovaná svislá ocasní plocha je vyšší a má větší šípovitost. Zvětšeno bylo rovněž rozpětí křídla současně s prodloužením přídě. První sériový dvoumístný letoun JF-17B byl pákistánskému letectvu dodán v prosinci 2019.[9]

Dne 15. prosince 2019 proběhl první let prototypu verze JF-17 Block III. Pákistánské námořnictvo, že v letech 2020–2024 do služby zařadí 50 těchto strojů. Mezi hlavní vylepšení patří využití většího podílu kompozitů, pilotní helmy HMDS s průhledovým displejem, instalace jediného velkého multifunkčního displeje do kokpitu, nového radaru kategorie AESA, či infračervených senzorů IRST.[10]

Pákistánský JF-17 v Turecku roku 2011

Systém řízení dosavadní verze je kombinovaný - zatímco kormidlo a vodorovné ocasní plochy pilot ovládá mechanicky, klapky a mechanizace křídla fungují elektronicky. Plánováno přitom je plně elektronické řízení fly-by-wire. Taktické palubní systémy pocházejí, pro snížení nákladů na vývoj, ze stíhacího letounu Chengdu J-10. Letouny pohání jeden dvouproudový motor Klimov RD-93 s tahem 49,4 kN či 84,4 kN s přídavným spalováním. Výhledově by ho měl nahradit čínský motor WS-13, jehož vývoj se ale neustále protahuje. Výzbroj tvoří jeden 23mm kanón GŠ-23-2 a až 3630 kg výzbroje na závěsnících, z nichž čtyři jsou pod křídlem, jeden pod trupem a dva na koncích křídla.[11]

JF-17 během ukázky na pařížském aerosalonu 2019

• JF-17 Block I – jednomístná verze (50 ks pro Pákistán)
• JF-17 Block II – jednomístná verze (50 ks pro Pákistán)
• JF-17 Block III – jednomístná verze
• JF-17B – dvoumístná verze