Císařovy nové šaty (Beneš)

Císařovy nové šaty (ve slovenském originále Cisárové nové šaty) je opera o jednom dějství slovenského skladatele Juraje Beneše. Libreto napsal skladatel na námět stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Opera vznikla v letech 1966–1966 jako Benešova diplomová práce na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.[1][2] Premiéru měla 29. března 1969 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Naposledy se hrála 15. března 1971.[3]

Císařovy nové šaty
Cisárové nové šaty
Žánropera
SkladatelJuraj Beneš
LibretistaJuraj Beneš
Počet dějství1
Originální jazykslovenština
Literární předlohaHans Christian Andersen: Kejserens nye Klæder
Datum vzniku1964–1966
Premiéra29. března 1969, Bratislava, Slovenské národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika opery

Benešovo první hudebně divadelní dílo není opera v úzkém smyslu, ale spíše „moderní jevištní útvar složený z orchestrální hudby, zpěvu, pantomimy a básnického slova“ (I. Vajda); hudba dominuje jen některým, byť klíčovým částem.[4]

Základními principy v Císařových nových šatech – stejně jako v pozdějších Benešových operách – je – odmítnutí psychologismu a antiiluzivní přístup „divadla na divadle“ nebo „hry na divadlo“.[1][5] Přímo k této opeře skladatel napsal: „Neuznávám psychologické divadlo v kterémkoli žánru… Hudba, o níž mluvím, se nikdy nesnaží vyjádřit duševní stavy. I Císařovy nové šaty jsou divadlem typů. v němž je prvořadým impulzem poezie. Divadlo má zůstat divadlem a netvářit se jako něco, čím není. Proto také poznámka v klavírním výtahu – odehrává se na jevišti.“[6] Mezi Benešovy hlavní inspirace pro dramatickou formu patřilo tradiční japonské divadlo žánrů a kabuki.[6]

Muzikoložka Naďa Hrčková označuje Císařovy nové šaty jako „dadaisticko-surrealistickou operu“,[7] muzikolog Igor Vajda pro ni používá starý termín dramma giocoso (jako Mozartův Don Giovanni).[5]

Libreto opery je velmi stručné a střídají se v něm texty několika různých typů a stylů. Děj a interpretaci opery divákům přibližuje Žena-vypravěčka, jejíž (mluvený) text je vysoce poetický, fantazijní a současně filosofický.[8] Tato postava představuje „ubíjenou, umlčovanou, ale věčně živou opravdu“ (N. Hrčková).[6] S básnickým slovem Ženy kontrastuje vyjadřování postav samotné opery. Titulní hrdina, krutý a hloupý Císař, se dokáže vyjadřovat jediným, dětinsky pitomoučkým slovem „ňafí“, nanejvýš vystupňovaným na „ňafirissimo“. Jeho dvůr, představovaný dvěma ministry, není o mnoho lepší: jeho text tvoří rozezpívávací slabiky a nesmyslně opakované útržky konverzačních frází, lidových pořekadel a jiných textů.[7][8] Tři galilejští krejčí, zosobňující servilnost a prospěchářství, svými zpěvy často parodují vyjadřování dvora: například sáhodlouze vyjmenovávají látky, ze kterých šijí císařovy šaty. Krátce před vyvrcholením pak zpívají parodickou píseň o zázraku v Káni Galilejské, zázraku, který se nekonal.[8] Poslední z postav je mim, který zastupuje běžného člověka – mlčícího, donuceného k lokajství, ale vnitřně nesouhlasícího s mocí.[6]

Podle Igora Vajdy je hudební řeč opery Císařovy nové šaty „na jevištní prvotinu překvapivě zralá, ačkoli ne velmi osobitá“.[4] V Benešově hudbě tehdy ještě dominovala hravá kombinatorika a linearita bez základního harmonického ukotvení.[9] Orchestr je obsazen klasicky, s obohacením o klavír, ale nástroje hrají v různých neběžných kombinacích. Hudební proud je primárně polyfonní, vyskytují se tradiční kontrapunktové formy a postupy (imitace, kánon, fuga).[4] Tyto přísné formy se vyskytují často parodicky (doprovázejí nesmyslné, spletité a repetitivně výroky ministrů),[7] ale prozrazují i přiznanou inspiraci dílem Albana Berga, zejména jeho „apriorní operní formou“ v opeře Vojcek.[10]

Benešovy Císařovy nové šaty se hrály poměrně krátce, ale s obrovským ohlasem u diváků i hudební kritiky.[6] Téma kruté a hloupé moci, ale i oportunismu a podlézavosti k ní, bylo v době po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa zvláště intenzivně vnímáno; operní kritik Jaroslav Blaha napsal: „Aktuálnost a angažovanost Benešova díla je otřesná.“[6] I když již později nebyly uvedeny, zanechaly značný otisk ve slovenském hudebním povědomí – například muzikolog Ivan Marton je (s odstupem, totiž roku 1981) označil za „doslova přelomové dílo v historii domácího hudebního divadla“.[5]

Osoby a první obsazení

osobahlasový oborpremiéra (29. 3. 1969)[3]
CísařbarytonJuraj Martvoň
Ministr AsopránJarmila Smyčková
Ministr BtenorPavol Gábor
Krejčí 1barytonJozef Raninec
Krejčí 2mezzosopránNina Hazuchová
Krejčí 3basJozef Špaček
Ženamluvená roleIda Rapaičová
Ženský hlas 1sopránAnna Kajabová
Ženský hlas 2sopránAlžbeta Svobodová
Mim – šašek – lokajtaneční roleHorymír Mácha
Dirigent:Viktor Málek
Režie:Július Gyermek
Scéna:Otto Šujan
Kostýmy:Ludmila Purkyňová

Děj a struktura opery

Děj opery sleduje v hlavních rysech děj Andersenovy pohádky. Císařovu nahotu odhalí Žena, vypravěčka příběhu, a opera končí její smrtí. Formálně se opera člení do třinácti čísel, které autor nazývá „situace“.[8]

  1. Dejú sa čudné veci – čiže jako sa stáva šašo lokajom
  2. Ako sa ľuďom otvárajú oči
  3. Prebúdzanie tvora božského…
  4. Zvestovanie noviny preveľkej
  5. Člověk musí byť niekedy aspoň chvíľu sám…
  6. Šijeme a nešijeme…
  7. Skutočnosť, a či sen?
  8. Nešijeme a šijeme…
  9. Kto potrebuje moje hlboké a zhovorčivé mlčanie?
  10. Ňafirissimo!!!
  11. Ako obliekať cisárov…
  12. Smrť a sláva…
  13.  ?

Reference

  1. HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar, 2007. 544 s. ISBN 978-80-249-0978-3. Kapitola Hlas volajícího na poušti aneb divný Janko : Juraj Beneš, s. 439.
  2. VAJDA, Igor. Slovenská opera. Bratislava: Opus, 1988. 368 s. 62-001-88 SOP. S. 166.
  3. Katalóg – Inscenácie – Cisárove nové šaty [online]. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava [cit. 2015-04-28]. Dostupné online. (slovensky)
  4. Vajda, c. d., s. 168.
  5. Vajda, c. d., s. 169.
  6. Hrčková, c. d., s. 440.
  7. Hrčková, c. d., s. 438.
  8. Vajda, c. d., s. 167.
  9. Hrčková, c. d., s. 445.
  10. LETŇANOVÁ, Elena. Skladateľ Juraj Beneš: Harmónia v hudbe je ako gravitácia vo fyzike. Sme. 1998-03-07. Dostupné online [cit. 2015-04-28]. (slovensky)


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.