Bylo nás pět (román)

Dílo používá hovorový i spisovný jazyk (způsobuje a vyjadřuje kontrast). Často se objevuje přímá řeč. Hlavní myšlenkou je zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno dětskýma očima a proto působí komicky, stejně jako Péťova snaha vyjadřovat se „korektně“.

• Petr Bajza, vypravěč – hodný, veselý, rošťák, inteligentní, s velkou představivostí, syn majitele obchodu smíšeným zbožím; jeho rodina není, vzhledem k době vzniku díla, na rozdíl od skutečné Poláčkovy rodiny židovská, v příběhu žádní Židé nevystupují.
• Antonín Bejval – Petrův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý, syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím
• Čeněk Jirsák – kamarád Petra, je pobožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný, přezdívaný Krakonoš
• Éda Kemlink – další z kamarádů, syn úředníka z berního úřadu, velmi chytrý, má dvě sestry Rafaelu a Viktorku a psa Pajdu, který s jiným psem Amorem krade v řeznictví buřty
• Josef Zilvar – z chudobince, je starší než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělé řeči, statečný, semtam se spustí s Habrováky, syn válečného invalidy a „vrchního“ žebráka
• tatínek Vendelín Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, opatrný na peníze
• maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
• Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud přezdívka Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
• Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka, nosí Petrovi z cukrářství dobroty
• pan Fajst – místní občan, úředník ve výslužbě, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů
• Alois a Emilie Vařekovi – příbuzní Bajzových, lakomci, závistivci, nikomu nic nepřejí, vlastní obchod s galanterií
• pan Zilvar – otec Josefa Zilvara, bojoval ve válce a přišel o nohu, žije v chudobinci, vrchní městský žebrák
• Otakárek Soumarů – syn továrníka, osamělý, má zálibu ve čtení mayovek, verneovek a podobné literatury, který má francouzskou vychovatelku
• pan Potůček – fotograf, fotografoval celou třídu na školním dvoře
• Alfons Kasalický – artista z cirkusu, ve školních předmětech (s výjimkou tělocviku) příliš neprospívá
• Karel Páta – šprt, nepopulární
• Jakub – pracuje u Bejvalů v povoznictví, silný chlap, moc řečí nenadělá, chlapci ho obdivují
• pan Jaromír Svoboda – majitel cukrářství, otec Evy Svobodové
• pan Jirsák – otec Čeňka Jirsáka, živí se výrobou čepic a papučí, chlapci mu přezdívají Krakonoš a paní Jirsákové Krakonoška
• Ladislav Bajza – starší bratr Petra Bajzy, učí se na kupce v Mostě
• Mančinka Bajzová – mladší sestřička (batole) Petra Bajzy
• pan Kemlink – otec Édy Kemlinka, úředník z berního úřadu, všichni před ním mají respekt a zdraví ho

Zajímavost: povahové rysy Ladislava Bajzy se v mnohém shodují s povahovými rysy Kamila Štědrého z románové tetralogie Okresní město; Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město; Vyprodáno. Těmi rysy je myšleno světáctví a výstřednost v oblékání.

Petr Bajza je malý chlapec, bydlící v malém městě, syn obchodníka Vendelína Bajzy. Petr chodí do školy, kde má partu svých kamarádů. S těmi zažívá běžné klukovské příhody, jako koupání v odlehlém rybníce, při němž se jeden mladší chlapec málem utopí, hádky a pošťuchování se kvůli klukovským hloupostem, nebo vážné okamžiky, jako bitvu bok po boku proti chlapcům ze sousední, nepřátelské vesnice.

Petr je mezi chlapci naprosto normální rošťák. Před rodiči a ve škole se však snaží chovat co nejlépe. To proto, aby neměl žádné problémy, rodiče se tak nezlobili a aby ho tatínek nechal dívat se, když otevírá bedny, které k nim do obchodu přijíždějí z dalekých, exotických zemí.

Dozvídáme se také o Petrově bratrovi, který je ve městě na studiích, o služebné Kristýně, které Petr říká Rampepurda a která u Bajzových pracuje. Bajza nám vypráví i o dalších postavách města, jako je Evička Svobodová, holčička, do níž je dětským způsobem zamilován, městský opilec a žebrák Zilvar z chudobince, který je otec Pepy Zilvara, nebo pan učitel, který se snaží děti inspirovat ke vzdělání.

Petr vyvádí s kamarády neplechy, chodí do kina a do školy, až do doby, než onemocní spálou. Během nemoci leží v posteli a kvůli vysokým horečkám blouzní. Občas se z blouznění probere, aby zahlédl maminku, tatínka, Kristýnu nebo pana doktora, ale brzy vždy usne a vrací se do dalekého světa snů. Po celou dobu nemoci se mu zdá jeden dlouhý sen, ve kterém je i se svými kumpány a s Evičkou Svobodovou v Indii. Podobně jako ve svém městě, i v této cizí zemi zažívá s přáteli dobrodružství a vyvádí různé nezbednosti.