Gabriela Wilhelmová

Narodila se do dobře situované rodiny majitele továrny. Měla dvě sestry a bratra. V roce 1965 vystudovala Janáčkovu akademii múzických umění a krátce působila ve Východočeském divadle v Pardubicích a Státním divadle v Ostravě. V letech 1969–1972 měla angažmá Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odkud přešla do brněnského Divadla na provázku. Nakonec odešla do pražského Činoherního klubu a později byla bez stálého angažmá na volné noze.[1] Proslavila se účinkováním v monodramatech (Tonka Šibenice, Comedia Finita, Biletářka, Smraďoch Šindler má jít okamžitě domů), se kterými cestovala po celém Československu.

Přestože dávala přednost divadlu, vytvořila ve filmu a v televizi během třiceti let přes padesát vedlejších rolí. První vedlejší filmovou roli hrála v roce 1974 ve filmu Holky z porcelánu a Jak utopit doktora Mráčka. V pozdějším věku nabyla korpulentní postavy (v civilu byla podle vyjádření svých kolegů znamenitou kuchařkou), která ji spolu s energickým vystupováním zařadila pro film do rolí žen z lidu.

S prvním manželem hercem Ladislavem Frejem se seznámila během působení ve Východočeském divadle. Rozvedla se s ním asi v roce 1973 a provdala se za režiséra Rudolfa Růžičku (* 1943). Po šesti letech léčení podlehla v roce 2002 rakovině.