Bungar modravý

Průměrná délka dospělých jedinců je okolo 1 m, ale mohou dorůst až do 1,75 m. Samci bývají delší. Hlava je plochá a krk téměř nezřetelný. Chvost je krátký a zaoblený. Průřez tělem je výrazně trojúhelníkovitý. Oči jsou spíše malé se zaoblenými zorničkami. Pokrytí hlavy šupinami je klasické, tepločivné jamky (loreály) chybějí. Šupiny jsou velmi lesklé, uspořádané v 15–17 řadách; šupiny na páteři jsou zřetelně větší a šestihranné.

Zbarvení je obecně hnědo černé nebo modravě černé, s asi 40 tenkými bílými příčnými proužky, které mohou být nezřetelné nebo místy chybějící (především v přední části těla). Vzorec je však úplný a dobře definovaný u mladých jedinců. U starých jedinců se proužky mohou jevit jako série spojených skvrn. Může být přítomna bílá předoční skvrna; horní rty a břicho jsou bílé.[2]

Vyskytuje se ve státech jižní Asie. Byl zjištěn v Afghánistánu, Pákistánu, Indii (státy Tamilnádu, Madhjapradéš, Gudžarát, Maháráštra, Kérala, Karnátaka, Paňdžáb), Srí Lance, Bangladéši a Nepálu. Zřejmě žije i v Bhútánu.[3]

Jeho oblíbeným habitatem jsou travnaté oblasti, zemědělská půda, křovinná džungle. Zdržuje se často v termitištích, norách po hlodavcích, odpadních skládkách a v blízkosti lidských obydlí, mnohdy na střechách. Preferuje nížinné oblasti, nejvyšší nadmořská výška, kde byl had zjištěn, je 1600 metrů.[4]

Bungar požírající užovku druhu Lycodon aulicus.

V chování bungarů modravých se projevuje velký rozdíl mezi denní a noční aktivitou. Během dne působí hadi nemotorně a krotce. Často se schovávají v dírách, volné hlíně a pod opadem, mnohdy stočení do klubíčka. Zahlédnout je lze spíše zřídka. V noci jsou naopak velmi aktivní, při vyrušení často syčí a nezřídka se pokoušejí uštknout případného obtěžovatele. Když už uštknou, snaží se kousanec chvíli držet, aby vstříkli co nejvíce jedu. Jako obrannou pózu se stáčejí do klubíčka a schovávají hlavu.

Hlavní kořistí pro bungary modravé jsou jiní hadi. Jedná se především o slepáky (rod Typhlops), jiné bungary, malé kobry, užovky (např. rod Lycodon) a některé další hady. Dále se živí malými savci (myšmi, krysami), ještěrkami, žábami a mladí jedinci často i členovci.[5]

Rozmnožování

Období rozmnožování začíná v létě. Samci mezi sebou mnohdy bojují. Bungaři jsou vejcorodí hadi. Samice klade obvykle 8 až 12 vajec do děr, listoví či hromádek půdy. Samice u snůšky většinou zůstává. Po asi 60 dnech se z vajec líhnou mláďata, která jsou 25 až 27 centimetrů dlouhá a zbarvením jsou velmi podobná dospělcům. Předpokládá se, že bungaři se dožívají až 20 let.[5]

Dobře viditelný modravý nádech bungara modravého

Jed bungara se skládá převážně ze silných neurotoxinů, které vyvolávají svalovou paralýzu. Obsahuje především presynaptické a postsynaptické neurotoxiny, které ovlivňují nervové zakončení v mozku.

U myší má intravenózně aplikovaná dávka hodnotu LD₅₀ 0,169 mg/kg, což ho řadí na přední místa mezi jedovatými hady, zhruba na úroveň některých australských pakober. Průměrné množství jedu, jež had vypouští do rány, je 10 mg (sušina).[5][6][7]