Bujanovac

Bujanovac (v srbské cyrilici Бујановац, albánsky Bujanoci) je město na jihu Srbska, v Preševské dolině. Nachází se 16 km jihozápadně od města Vranje.[1] Administrativně spadá pod Pčinjský okruh. Známé je také díky nedalekým pramenům minerální vody. Jeho obyvatelé jsou Srbové, Romové a Albánci.

Bujanovac

znak
Poloha
Souřadnice42°28′ s. š., 21°46′ v. d.
Nadmořská výška384 m n. m.
StátSrbsko Srbsko
Bujanovac
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha461 km²
Správa
Oficiální webwww.bujanovac.rs
Telefonní předvolba017
PSČ17520
Označení vozidelBU
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bujanovac má strategickou polohu v blízkosti trati Niš-Skopje a dálnice spojující Srbsko s Makedonií. Nachází se jižně od města Vranje, v blízkosti od hranic s Kosovem.

Historie

Poprvé byla osada zaznamenána pod názvem Gojanovci v dokumentu z roku 1379.

Město bylo během existence Osmanské říše řemeslnickým centrem, které vzniklo na odbočce z hlavního dopravního tahu z Makedonie na sever směrem do dnešního Kosova. Obyvatelstvo, které bylo od středověku pravoslavné, změnilo svojí etnickou i náboženskou strukturu na počátku 18. století. Po Stěhování Srbů v souvislosti s různými habsbursko-tureckými válkami odešla řada pravoslavných obyvatel dále na sever a na jejich místo se dosídlilo albánsky mluvící obyvatelstvo. Hospodářský rozvoj osady po dlouhou dobu brzdila existence nedalekého města Vranje. Až do 19. století zůstával Bujanovac víceméně větší vesnicí.[2] To po osvobození bylo připojeno k Srbsku, zatímco Bujanovac se stal novým městem na turecké severní hranici, vzdálený pouhých 6 km od nově ustanovené linie.

Až po první balkánské válce bylo město připojeno k Srbsku a později se stalo součástí Jugoslávie. V lednu 1914 získal statut většího sídla (varošica).[2] Hospodářský rozvoj zaostalé části regionu však probíhal teprve až v dobách existence SFRJ. V roce 1959 zde byla otevřena továrna Gumoplastika, která pomohla zprůmyslnit oblast. V roce 1981 zde žilo 11 789 obyvatel. V závěru 20. století byl v Bujanovaci také vyráběn nábytek, zpracovávan tabák, potraviny apod.

Roku 1938 byl vybudován místní pravoslavný kostel. Dochována je rovněž i historická mešita.[zdroj?]

V roce 1950 byla do města zavedena elektřina a v roce 1963 byl vypracován první urbanistický plán města Bujanovac. Roku 1976 město postihla povodeň, kterou nepřežila řada domů. Obyvatelé, kteří o své domy přišli vybudovali v blízkosti města novou osadu. V témže roce byla rovněž přebudována vodovodní a kanalizační síť.[2] V 90. letech byla v souvislosti s válkou v Kosovu oblast Bujanovace a celé Preševské doliny předmětem ozbrojených střetů. Srbská armáda zde proto zřídila vojenskou základnu.

V roce 2015 bylo město jedním z center migrační krize, neboť odtud uprchlíci cestovali prostřednictvím autobusů nebo vlaků dále na sever.

Dne 7. března 2017 navštívil město albánský prezident Bujar Nishani.[3]

Reference

  1. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 1 (A-Đ). Beograd: Stručna knjiga, 2000. Kapitola Novi Beograd, s. 261. (srbština)
  2. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 1 (A-Đ). Beograd: Stručna knjiga, 2000. Kapitola Novi Beograd, s. 164. (srbština)
  3. Visit of Nishani in Presevo Valley starts off with meetings in Bujanovac. European Western Balkans [online]. [cit. 2021-12-25]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.