Osvobození Vranje (1878)

Osvobození Vranje v roce 1878 od turecké nadvlády představuje jednu ze závěrečných etap odchodu Turků z prostoru dnešního Balkánu, známého v dané době též jako Evropské Turecko. Po začátku druhé srbsko-turecké války zahájila srbská armáda ofenzívu na své jižní hranici s cílem obsadit co největší část území dnešního jižního Srbska. Po bitvě na Grdelici se armádě podařilo vstoupit do Masurického údolí, a cesta k Vranje tak byla otevřená. Těsně před osvobozením vypuklo i povstání pravoslavného srbského území na oblastech, které byly pod tureckou správou.

Situace před bitvou a osvobozením města.

Srbské armádě velel generál Jovan Belimarković. Před osvobozením se armáda nacházela na pravém břehu řeky Jižní Morava. Osmanská vojska se nacházela pod velením generála Asafa-paši na levém břehu. Dne 26. ledna 1878 byl útok zahájen přesunem srbského vojska na druhou stranu řeky. Střety kulminovaly dne 31. ledna. V bitvě bojovalo na 22 tisíc vojáků. Skončila vítězstvím srbské armády a uloupením značného množství vybavení armády osmanské. Turečtí vojáci se po prohrané bitvě stáhli směrem k městům Preševo a Bujanovac.

Nedlouho po bitvě byla podepsána Sanstefanská smlouva, která předvídala značné územní zisky nedalekému Bulharsku. Obyvatelé Vranje proto apelovali na knížete Milana Obrenoviće, aby armádu z města nestahoval, a Vranje tak nebylo přičleněno k Bulharsku. Po Berlínském kongresu však vzaly původní plány na rozšíření bulharského území za své a Vranje tak zůstalo součástí srbského území.