Budiná

Obec se nachází v horském krajinném celku Ostrôžky.[2] Patří do okresu Lučenec, katastrálně sousedí s obcemi Ábelová, Detva, Podkriváň, Pila, Divín a Tuhár. Při pohledu z jihu dominuje nad obcí majestátní vrch (tzv. rázsocha) Jasenia (771 m n. m.). Při pohledu od severu je v pozadí rozložitý vrch Sedem chotárov. Vedle Budiné protéká zprava Tuhársky potok (napájí vodní nádrž Ľadovo u Lučence) a zleva Budinský potok (napájí Ružinskou přehradu). Oba potoky pramení na Budínských lazech, kde pramení i Krivánsky potok. Nad Budínskými lazy se vypíná nejvyšší hora Ostrôžek na území Novohradu Javor (821 m n. m.), každoroční a dlouholetý cíl „Novoročních výstupů na Javor“. Vrch Javor dal název „Mikroregionu Javor“.

Snad nejnavštěvovanějším přírodním výtvorem v katastrálním území obce jsou čedičové vyvřeliny (vulkanické brekcie - pyroklastika) na Budínských lazoeh, „Kamenná vrata“, s výhledem na Bralce, Javorie, Ostrôžky, Javor a Poľanu. Pozoruhodná je i Maloplošná chráněná oblast Budinská skála (765 m n. m.), kde se nachází i 5 metrů dlouhý jeskynní útvar Jánošíkova izba. Za dobrých povětrnostních podmínek je možné z vrcholu vrchu Jasenie vidět Kremnické vrchy, Velkou Fatru, Nízké Tatry a Západní Tatry s dominantou Kriváň (2495 m n. m.). Výhled na jih lemuje pohoří Cerové vrchoviny s dominantou Karanč (729 m n. m.) a východní okraj pohoří Mátra s jeho nejvyšším vrcholem Kékes (1014 m n. m.).

Podle tradice založili obec korytáři z Budína, přičemž toto řemeslo v obci přetrvalo až do poloviny 20. století. První písemná zmínka z roku 1393 uvádí název Brtolehutaya.[3] V pozdějších pramenech se uvádí název Budalehota (1467) či Budaszállás. Název Budiná se začínal používat koncem 18. století.

Osada nejprve patřila pod Divinské hradní panství, od roku 1554 do 1595 pod szécsénský (sečanský) sandžak. V letech 1585–1586 byl vlastníkem Budiné Mohamad bin Ali. Po vyhnání Turků se Budiná znovu ocitla v majetku Divínského hradu.

Za vlády rodu Balaššů přijalo obyvatelstvo Budiné podle zásady Cuius regio, eius religio reformaci. Obec církevně patřila Polichno. V roce 1686 se novými pány Divinského panství stali Zichyové, kteří se začali snažit o rekatolizaci poddanských obcí. Evangelické učení však mezitím na Budiné silně zakořenilo. Po dobrém se Budínou rekatolizovať nedařilo, a tak byli všichni dospělí muži v roce 1717 uvězněni v Halič, kde byli donuce platit dávky (štolu) divinskému plebánovi. Tato situace podnítila Jána Madácha k osobní audienci u Marie Terezie.

Ekonomický tlak měl své ovoce, protože v době zavedení tolerančního patentu již byla Budiná znovu z poloviny katolická. Samostatný evangelický sbor augsburského vyznání vznikl v Budiné až v roce 1856, do té doby byl sbor administrován z obce Polichno. Katoličtí věřící patří stále pod divinskou farnost.

V roce 1890 vyvolala pozornost vzpoura rolníků, kterou podnítilo nespravedlivé rozdělení pozemků. V roce 1895 postihl Budinou velký požár, další vypukl 18. října 1935. Pouze krátkou historii měla těžba křemene, albitu a chloritů v lomu pod Javorem, v současnosti je toto těžební místo zatopeno.

Během Slovenského národního povstání bylo do povstalecké armády zmobilizováno 127 mužů, další odešli k partyzánům. Po porážce povstání byli mnozí Budiňané internováni v německých pracovních táborech. V prosinci 1944 a lednu 1945 podnikly jednotky Wehrmachtu trestné výpravy do okolí Budíné, iniciované zavražděním a oloupením dvou německých vojáků. Zajato bylo třináct partyzánů a šest obyvatel Budínských lazů. Odvlečeni byli do Detvy, kde byli mučeni a 24. ledna 1945 byli bosí hnáni zpět na Budínské lazy. Tam byli u osady Vyletelovci pro výstrahu oběšeni. Popravě museli přihlížet občané Budiné, které tam nahnali Němci. Na památku popravených bylo toto místo prohlášeno Pamätným lesem pri Budinej.

V roce 1955 se komunisté pokusili zabrat část farní zahrady pro stavbu obchodního domu, což vedlo k občanským nepokojům a zatýkání.[4]

Na vršku nad Budinou byl v 60. letech 20. století postaven oběšeným občanům památník, který se stal za socialismu nejexponovanějším místem pro naučné protifašistické výlety a slavnosti v okrese Lučenec. Další památník byl odhalen přímo na místě popravy v roce 2007.

Pomník

V roce 2001 kombinace vichřice a mrazu polámala množství stromů a obec se ocitla na dlouhou dobu bez elektrického proudu. 15. srpna 2010 se krajem obce přehnalo tornádo, které lámalo stromy a shodilo střechu hospodářské budovy.

Budiná patřila v minulých stoletích mezi nejpočetněji osídlené vesnice Novohradu, v roce 1910 byla 7. největším sídlem.[5] Národnost původních osídlenců není známa, ale už na konci 18. století Budinou obývali prakticky výhradně Slováci. Tento stav přetrval dokonce i v období maďarizace, kdy se v roce 1910 z 1478 obyvatel hlásilo ke slovenské národnosti 1462 lidí.

Obyvatelstvo se živilo zejména zemědělstvím, čehož zřejmým důkazem je vykácení a vyklučení povrchu „razsochy“ Jasenia, kde jsou stále viditelné do svahu zarovnané pásy polí (tzv. prielohy). O značné chudobě obyvatelstva svědčí nízký poměr množství půdy na domácnost (do 5 bratislavských měřic).

Navzdory potenciálu „povstalecké“ obce nastalo po II. světové válce masivní vylidňování. Mnoho Budinčanů se odstěhovalo zejména do Lučence, Tomášovců (o čemž svědčí tamní Budinská ulice, jediná na světě) a Haliče.

• 
  Evangelický kostel
• 
  Pohle od pomníku
• 
  Na lazoch
• 
  Dřevěný kříž – Vyletelovci
• 
  Skály pod Jaseniem
• 
  Kamenná vráta
• 
  Budinská skála