Buddhismus v Česku

Pražské buddhistické centrum Lotus vzniklo v březnu roku 1997 jako politicky nezávislý subjekt.[7] Bylo založeno Lubošem Vojtěchem a buddhistickým mnichem bhantem Wimalou. Nachází se v centru Prahy, v Dlouhé ulici, blízko Staroměstského náměstí. Sdružuje na principu dobrovolnosti lidi zaměřené především na prohlubování zájmu o duchovní stránku života s důrazem na buddhistickou filosofii a meditační praxi. Poskytuje prostory pro meditační praxi jednotlivých buddhistických skupin, setkávání se s učiteli jejich tradic a pořádání společenských akcí spojených s východními kulturami. Je přístupné všem, kdo projevují zájem o tuto duchovní oblast a chtějí se aktivněji zapojit do života českého buddhistického společenství. V současné době zde působí théravádové skupiny Buddha Mangala, Bodhi Praha, Přátelé Dhammy a Nirodha, dále zenové skupiny Kwan Um a Daruma a skupina tibetského buddhismu Karma Kagjü.[8] 

Buddhistické meditační centrum Dibbavana  se nachází v západních Čechách. Bylo vysvěceno 13. května 2007 za přítomnosti bhanteho Sujivy (Malajsie) a bhikkhuní Visuddhi (Česká republika). Filozofie centra vychází z teorie a praxe théravádového buddhismu. Opírá se o buddhistické texty pálijského kánonu Tipitaka se specifickým důrazem na studium Abhidhammy a praxi meditace vhledu a meditace laskavosti a dobrotivosti tak, jak je vyučována v tradici Mahási. Posláním centra je vybudovat nezávislou základnu, kde se bude moci uskutečňovat praxe dharmy. Tak je tomu běžně v asijských klášterech a meditačních centrech. Hlavní důraz je kladen na každodenní praxi a dlouhodobější meditační ústraní, neboli „retreat“.[8] 

Jedná se o neformální seskupení zájemců o cestu sebepoznání, spontánně vzniklé v průběhu času během meditačních kurzů pořádaných v bývalé barokní faře, nyní zrekonstruovaném domě v malé vesnici Skála na Vysočině. Odtud pochází i název skupiny. Většina meditačních setkání probíhá formou intenzivních zasedání v duchu théravádové tradice. Tato tradice je nejdůležitější naukovou oporou a inspirací pro většinu účastníků, ale v principu je skupina otevřena všem sebepoznávacím směrům. Skupina se postupně formovala od roku 2006, kdy začaly probíhat celkem pravidelně meditační kurzy.[8]

Buddhistická skupina Daruma byla založena na jaře roku 2008 českými laickými stoupenci čchanového / zenového buddhismu. V současné době navštěvuje skupinu pravidelně asi deset lidí. Skupina udržuje velmi přátelské vztahy se zenovou skupinou v Česko-japonské společnosti. Skupina navazuje na duchovní tradici čínského čchanového a japonského zenového buddhismu. Tato tradice počala příchodem indického mnicha Bódhidharmy do Číny a následně se rozšířila do Koreje, Japonska a Tibetu. Tradice má přímou posloupnost učitelů od Buddhy Šákjamuniho až k dnešním mistrům.[8] 

Učení Fráni Drtikola je nejstarší dosud fungující československá buddhistická škola. Své první žáky vedl František Drtikol od konce 20. let 20. století. K těm nejvýznamnějším z pozdější doby patřili Evžen Štekl a František Hein. Filosofie a praxe školy vychází z tibetského řádu Drukpa Kargyud (Dugpa Kagjü) a jejích učení Jógy Velkého symbolu a Šesti Náropových jóg. Podle některých zdrojů přijal sám Drtikol buddhismus stejně jako Gustav Meyrink roku 1927.[9] Podstata učení je doložena množstvím Drtikolových překladů. Vychází de facto ze syntézy Nágárdžunovy Hluboké stezky moudrosti (Prázdnoty) a Asangovy Široké stezky metody (Soucítění), z nichž pozůstává filosofie a praxe reformovaného tibetského buddhismu. Samotná praxe je pak syntézou Maitripovy netantrické (Jógy Velkého symbolu – Mahámudra – Čhag čhen) a Náropovy tantrické praxe (Šest Náropových jóg – Náro čödruk). Oboje je nerozlučně zpečetěno dohromady.[10] Základem praxe je buddistická kundaliní jóga – cvičení čakramů a bdění (sati) vedoucí k nemyšlení. Cílem praxe je dosažení osvícení – nirvány během života. Současným mistrem Učení Fráni Drtikola je Dr. Jan Lípa.

Sdružení Lungta je dobrovolné nevládní neziskové sdružení občanů zajímajících se o Tibet, tibetskou kulturu a tibetský buddhismus. Vzniklo v listopadu 1997[11] v důsledku vyústění dlouhotrvajícího zájmu několika jednotlivců o Tibet. Základním cílem sdružení je v rámci existujících personálních a finančních možností získávat a zprostředkovávat objektivní informace o Tibetu a unikátní tibetské kultuře, upozorňovat na porušování lidských práv v Tibetu a zajišťovat přímou pomoc v Tibetu či severní Indii prostřednictvím veřejných sbírek. Mezi hlavní aktivity sdružení již tradičně patří vydávání časopisu Tibetské listy, provozování internetového informačního systému o Tibetu TIBINFO, organizace kampaně Vlajka pro Tibet v České republice a vedení veřejně prospěšných sbírkových projektů. V minulosti pak sdružení pořádalo kampaně za záchranu politických vězňů, přednášky, včetně přednášek Jeho Svatosti dalajlámy, výstavy, koncerty, vydávalo materiály a publikace o Tibetu.[8]