Květoslav Minařík

Květoslav Minařík se narodil 21. února 1908 v Litvínově, v části Horní Litvínov, okres Most. Jeho otec, František Minařík, byl horník a ateista, který se snažil bojovat za zlepšení podmínek dělníků. Zemřel, když bylo K. Minaříkovi osm let. Tím, že rodina přišla o živitele, dostala se do existenčních problémů. Matka Květoslava Minaříka, Josefa Minaříková, nebyla schopná řídit život rodiny, tj. devítiletého Květoslava a jeho sedmileté sestry Slavomily sama. Proto se znovu vdala. Její nový muž se však od ní nechával živit a nutil K. Minaříka žebrat a bil ho. Ten později musel přes zimu vyrábět bačkory a nesměl chodit do školy. Proto ve své biografii napsal, že doba jeho docházky na základní školu nepřesáhla čtyři roky. Rodinné poměry přiměly Květoslava Minaříka, aby ve čtrnácti letech utekl z domova do Jablonce nad Nisou, kde pracoval jako nádeník na stavbách. Později se vrátil, ale ne k matce s otčímem, ale začal bydlet u svého staršího nevlastního bratra, Oldřicha Minaříka, který ho dal do učení. K. Minařík se na základě toho vyučil pekařem.[3]

V roce 1932 se Květoslav Minařík v Hradci Králové oženil s Annou Minaříkovou (rozenou Šedou)[4], s níž měl syna Jaroslava. V 30. letech 20. století se Květoslav Minařík účastnil po nějakou dobu schůzek spolku Psyché, který založil v Československu v roce 1929 Karel Weinfurter.[1]  Květoslav Minařík byl po okupaci Československa německou armádou v roce 1939 tzv. totálně nasazen ve válečném průmyslu v Pardubicích. V srpnu roku 1944 byla rodina Minaříků vybombardována spojeneckým náletem, který měl být zaměřen na průmyslové podniky v Pardubicích.[3]

Po válce žil Květoslav Minařík postupně v Hradci Králové, Jablonci nad Nisou, Liberci a Březové. Po únoru 1948 byl stejně jako většina českých ezoteriků a mystiků sledován komunistickou Státní tajnou bezpečností (StB) a byla mu, stejně jako během německé okupace, znemožněna jakákoli veřejná publikační činnost.[5] Výjimku tvořilo období po pražském jaru 1968[6]. Květoslav Minařík zemřel 4. července 1974 ve Všeobecné fakultní nemocnici na Zbraslavi a je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech.

Velké životní strasti nutily Květoslava Minaříka, aby již v mládí hledal způsob jak je překonat a odstranit. Jeho podobně smýšlející přítel, Jaroslav Joneš, mu ve 20. letech 20. století dal knihu o józe s popisem tělesných cvičení, na jejímž konci byly zmínky o duchovním životě. Díky tomu Květoslav Minařík pochopil, že našel to, co hledal. Na základě další knihy - Praktický yoga od O Hašnu Hary se podřídil pravidlům jógy. Nevybral si však z jógy pouze pozice nebo tělesná a dechová cvičení, ale především se snažil plnit přísné mravní požadavky, které pochopil jako nedílnou součást jógické nauky.[3]

Přijetím všeobecné kázně (kázně učení) s důrazem na morální život dospěl podle svých slov 15. září 1926 v Hradci Králové k vrcholnému poznání v buddhistickém smyslu. Tento výsledek svého úsilí označil jako realizaci[3]. Ve své biografii o tom napsal, že ze začátku nevěděl, kam zařadit poznání, které přitom získal. Teprve o několik let později zjistil, že je shodné s poznáním tibetského mahájánského buddhismu. Podle svých slov díky tomuto poznání pochopil duchovní vývoj lidí, jeho překážky i způsob jejich odstranění a také podstatu světových duchovních a náboženských nauk. Právě poznání, vzešlé z této realizace, se po zbytek svého života snažil sdílet se svými přáteli a žáky[7][8][9]. Na základě tohoto poznání a na to navázaného dalšího úsilí dospěl K. M. podle svých slov v březnu 1946 a roku 1971 k dalším dvěma tzv. realizacím, které byly ve shodě s naukou severního buddhismu. Ve své biografii ovšem důrazně upozorňoval na to, že postup jeho úsilí nebyl správný, protože neměl učitele, který by ho varoval a sdělil mu, že mravní úsilí má předcházet použití technických cvičení. Podle svých slov dokázal přestát celou zátěž duchovního vývoje založeného na technických cvičeních (podle hathajógy) jen díky nekompromisnímu všestrannému dodržování morálních pravidel, tzn. ve fyzické i psychické rovině. Ve svém životopise také konstatoval, že právě to nesprávné pořadí úsilí mělo za následek poškození jeho zdraví[10]. Proto před opakováním takové záměny varoval.

Zemřel roku 1974 a byl pohřben v hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.

Květoslav Minařík ve shodě s klasickými představiteli buddhismu zdůrazňoval, že skutečným cílem duchovních nauk je odstranit utrpení a že jedinou skutečnou základnou duchovního úsilí je každodenní život. Aby bylo možné takový život správně žít, psal, že je nezbytné, aby usilující člověk respektoval v první řadě morální pravidla a kázeň, snažil se vyvolávat spásné myšlenky, pocity, duševní stavy a činy, tj. tzv. „spásné stavy“, a odstraňoval stavy a věci nespásné. Tyto požadavky vždy byly, jsou i budou podle K. Minaříka naprosto nezbytným předpokladem, aby člověk dosáhl šťastného pocitového života a později také osvícení, poznání a spásy.

Výraznými znaky díla Květoslava Minaříka bylo jeho zdůrazňování prvořadosti snahy o morální zušlechtění člověka, sebepozorování v buddhistickém smyslu, dále záměrného udržování radostivé nálady (především tzv. bezpříčinné radostivosti) a také s tím spojeného uvědomování si povrchu nohou, především jejich spodních částí. Květoslav Minařík opakovaně napsal, že uvědomování, případně soustředění na nohy je pro člověka žijícího způsobem běžným ve 20. století bezpečnější než soustředění na jiné části těla doporučované různými směry a naukami.

Tím, že ve svém úsilí postupoval Květoslav Minařík podle jógických pouček, popisoval ve svém díle i jógu[11]. Opakovaně upozorňoval na to, že tento systém v žádném případě nemá zastupovat roli tělocviku nebo prostředku, jak získat zdraví nebo novou energii, kterou by člověk mohl použít ke svému hmotnému prospěchu. Podle něj vždy platilo, že jóga je duchovní nauka, která má vést ke sjednocení člověka s božstvím. A právě proto, že označoval jógu za systém, psal, že se nemá zaměňovat pořadí jednotlivých částí jógy (podle Pataňdžaliho). Zdůrazňoval, že pokud se chce běžně žijící člověk západní civilizace zabývat jógou, měl by začít pouze prvními dvěma jejími částmi, tzn. jamou a nijamou. Tyto dvě části byly do jógického systému zařazeny proto, aby člověk nejprve dosáhl harmonického prožívání. Vyjadřoval názor, že další části měly a mají jiné účely, a nelze je s dobrým výsledkem použít, aniž člověk předtím dosáhl výsledku v předchozích dvou částech. Podobné postoje vyjadřoval v celém svém díle také u komentářů k jiným naukám. V návaznosti na kontakt se spolkem Psyché a tehdy obvyklou terminologii používal Květoslav Minařík pro označení systému duchovního úsilí i pojem mystika, jenž u něj částečně splýval s pojmem jóga.

Dalším výrazným rysem Květoslava Minaříka bylo, že ve svých dílech rozlišoval a upozorňoval na to, které postupy duchovní praxe a jógy je možné provádět v současné západní společnosti a které jsou pro ni naopak nevhodné (tj. jsou možné pouze v osamocení či za jiných specifických podmínek). Květoslav Minařík doporučoval používat výhradně takové postupy, které nevedou ke ztrátě kontaktu s občanským životem. V pozdějších pracích byla rovněž patrná autorova snaha o propojení duchovního poznání s vědou. Ke všem svým dílům se Květoslav Minařík v průběhu života vracel, doplňoval je a přepracovával. Tím u každého spisu vznikalo více postupně rozšiřovaných verzí. Květoslav Minařík psal originály svých prací převážně na psacích strojích, protože mu zánět nervů[10] v ruce neumožňoval bezproblémové psaní tužkou nebo perem. Následné drobnější doplňky a korektury vpisoval většinou tužkou.

Vzhledem k obsahu však Květoslav Minařík nemohl své knihy publikovat za svého života. Proto se snažil spisy připravit na budoucí vydání. V roce 1968 celé své dílo na základě písemné smlouvy daroval PhDr. Zoře Šubrtové s právem vydat je knižně. Tato skutečnost se postupem doby ukázala jako velmi důležitá především proto, že se již po smrti autora začaly objevovat podvrhy a plagiáty jeho děl[12]. Celé jeho dílo bylo a je vydáváno se svolením majitelky autorských práv od roku 1989 nakladatelstvím Canopus. Stejná organizace začala vydávat jeho knihy i v digitální podobě. Dílo Květoslava Minaříka je možné rozdělit na dva okruhy: původní tvorba a komentovaná díla jiných autorů.

V původní tvorbě popisoval Květoslav Minařík duchovní vývoj z hlediska současného člověka, a snažil se jej zpřístupnit dnešní generaci.

Přímá Stezka bylo první dílo, které se Květoslavu Minaříkovi podařilo vydat knižně nedlouho před okupací Československa v roce 1939. V knize mimo jiné popsal různé druhy jóg (džňánajóga, karmajóga, bhaktijóga) a postup jejich praktického uplatňování v každodenním životě. Indolog, publicista a překladatel Boris Merhaut tuto knihu v roce 1971 označil za první seriózní pokus o klasifikaci různých jóg a o jejich zasazení do kontextu jiných duchovních disciplín[13]. Podklad k druhému vydání, které Květoslav Minařík připravil v roce 1954, se mu již v češtině za jeho života nepodařilo vydat. V 70. letech 20. století Květoslav Minařík text Přímé Stezky v utajení poslal do Rakouska, kde jej na jeho přání přeložil do němčiny a pod svým jménem vydal Roman Mandys[14].

Dílo Cesta k dokonalosti napsal Květoslav Minařík mezi léty 1942 – 1946. Její původní název byl "O sjednocení duševních sil". V knize popsal na základě svých zkušeností jak postupovat při proměně bytosti – především v psychické oblasti a zároveň upozornil na nebezpečí, kterým je nutno se vyhnout. Podal metodické pokyny jak soustavným sebepozorováním, sebekontrolou a sebeovládáním, kladnými zásahy vůle ve smyslu „vzhůru srdce“ zasáhnout do automatiky, v níž se jednotlivé psychické složky uplatňují u člověka individuálně odlišně.[15]

Světlo géniů dokončil Květoslav Minařík přibližně v roce 1951. Popsal v něm praktické uplatňování mystiky/jógy a věnoval se také vysvětlení některých termínů s těmito naukami spojených (např. karma, předpoklady duchovního vývoje a soustředění).

Dílo s názvem Beseda bohů autor považoval za své stěžejní dílo a „vysokoškolskou učebnici“ jógy. Vznikla mezi léty 1951 až 1953 jako rozhovor dvou bohů, kteří spolu hovoří o józe i jiných duchovních naukách a záležitostech. Květoslav Minařík v díle rozděleném do sedmi rozmluv podrobně popsal různé druhy jóg, které ve vztahu k evropskému životu a myšlení v poslední rozmluvě spojil do tzv. „integrální jógy“. V textu vyjádřil, že duchovní vývoj lze zahájit především mravním přepodstatněním, založeným kromě úsilí žít podle morálních pravidel duchovních nauk, také na vůlí vyvolaných a záměrně udržovaných kladných pocitech. Teprve potom je možné použít koncentrační a dechová cvičení.[16]

Malý mystický slovník naučný psal Květoslav Minařík přibližně v průběhu let 1956 – 1974[17] a vytvořil tak soubor více než 1 800 hesel vysvětlujících z jeho stanoviska základní pojmy duchovních nauk a jejich vztahy k vědám. Zahrnul sem styčné body mezi duchovními naukami a psychologií, fyziologií, neurologií a fyzikou. Zároveň do knihy začlenil také popis postupů k duchovní praxi a vysvětlení problémů, na něž narážejí lidé snažící se žít podle duchovních mravních zásad.

Svůj životopis pod názvem Kéčara napsal teprve po delším váhání v roce 1956 a v průběhu dalších let k němu přidával dodatky. Spis vytvořil jako poslední ze svých základních děl. Nezaměřil se v něm výhradně na popis vnějších událostí a dat, ale spíše na život vnitřní.[18] V předmluvě napsal, že se při popisu vlastního života, především vnitřních zkušeností ocitl v nebezpečí toho, že tím vzbudí závadné názory na sebe. Zároveň si však uvědomoval to, že pokud by o svém životě mlčel, mohlo by vzniknout přesvědčení, že jeho pokyny k duchovní praxi není možné uskutečnit v západní společnosti.[3]

Spis Spása vznikal pravděpodobně mezi léty 1965 – 1968. Autor tento spis považoval za velmi náročnou učebnici jógy. Poukázal v něm na vztahy mezi biologickými jevy na buněčných membránách živého lidského organismu a jeho psychickými složkami. V práci napsal, že lidský organismus je ovlivnitelný různými postoji člověka v běžném životě, a také speciálními jógickými metodami nebo zásahy do psychické oblasti podle pouček buddhismu a křesťanství.[19]

Dílo Tajné zasvěcení vzniklo v roce 1973 jako shrnutí autorových zkušeností s vedením lidí po cestě duchovního vývoje. Květoslav Minařík zde popsal především překážky na duchovní cestě lidí. Ty viděl především ve sklonech, které jako podvědomé hnací síly ovlivňují chování lidí a tím i jejich myšlení a jednání a zakládají se především na pudech a emocích, nikoli na rozumu. Ovládnutí sklonů soustavnou sebevýchovou pak Květoslav Minařík označil za nezbytný předpoklad pro úspěšný postup na duchovní cestě.[20]

Za svého života vytvořil Květoslav Minařík také přes sto drobných prací, včetně některých nedokončených. V nich reagoval na konkrétní aktuální témata, se kterými se ve svém životě setkávat buď v širší společnosti, nebo u lidí, se kterými byl v osobním kontaktu. Tyto texty proto zahrnovaly širokou škálu námětů od podrobnějších popisů překážek na duchovní cestě až k vyjádřením o společenské situaci nebo aktuálně populárních duchovních směrech. Drobné práce byly také prvními texty, které se mu podařilo zveřejnit. Konkrétně šlo o několik prací v časopise Médium, který vycházel ve 30. letech 20. století a který se věnoval nejrůznějším duchovním a okultním směrům. Další drobné práce se Květoslavu Minaříkovi podařilo zveřejnit v přílohách deníku Lidová demokracie[6][21][22] [23][24]v průběhu let 1968 až 1969. Po roce 1989 byla většina z autorových drobných prací vydána v různých výborech nebo knihách.

Komentovanou tvorbu tvoří autorovy komentáře k různým duchovním směrům, naukám a náboženstvím. Těmito komentáři chtěl K. Minařík zpřístupnit spirituální nauky minulosti, které považoval za hodnotné a které by mohly být dnešním lidem těžko srozumitelné. Květoslav Minařík se nedomníval, že jeho spisy a jeho nauka jsou jediné správné a nejlepší. Ve svých dílech i rozhovorech zdůrazňoval kvality buddhismu, křesťanství i jiných duchovních nauk. Poukazoval také na vzájemné souvislosti a nabádal k toleranci. Právě proto vybíral různá díla různých směrů a doprovázel je svými komentáři.[12]

Vnitřní smysl Nového Zákona je první komentovanou knihou Květoslava Minaříka. Vydal ji v Pardubicích v roce 1945 vlastním nákladem. V knize autor komentoval vybrané pasáže Nového Zákona. V knize autor popsal svůj svébytný výklad křesťanských témat.[11] I zde Květoslav Minařík vyjádřil, že pouze skutečná vnější i duševní životospráva podle mravních pravidel, v tomto případě podle evangelií, působí spolehlivě na všeobecné ozdravění a individuální duchovní růst a že naopak každé náboženství nebo nauku, které by tyto hodnoty neuznávaly třeba jen tím, že by je považovaly za podružné v poměru k mentálním cvičením (provázeným případně orientálními pozicemi), lze označit za nauky falešné, které dovedou své stoupence na scestí a do zkázy.[25] Druhé vydání této knihy připravil autor k vydání v roce 1957. Vzhledem k tehdejším politickým poměrům v Československu bylo však toto vydání možné teprve po roce 1989 - v roce 1992[25].

Ve svém díle Květoslav Minařík popularizoval také buddhistické myšlenky.[26] Jako první z řady komentovaných děl zaměřených na buddhismus Květoslav Minařík komentoval Hlas Ticha Heleny Petrovny Blavatské, zakladatelky Teosofické společnosti. Hlas Ticha vznikl podle slov autorky jako výbor z Knihy zlatých předpisů. H. P. Blavacká jej přeložila do angličtiny a poprvé vydala v roce 1889. Květoslav Minařík pokládal tento text za jeden z nejhodnotnějších mystických spisů, a proto k němu připojil své komentáře. Bylo to v rozmezí let 1950 až 1955. Spis tvořily tři zlomky textů – Hlas Ticha, Dvě stezky a Sedm bran doplněné o komentáře Květoslava Minaříka a pro vydání byl nazván Mahájánské texty.[27]

Buddhismus popularizovaly také tibetské texty shrnuté pod názvy Tajemství Tibetu (1 a 2) a Milaräpa, ve kterých Květoslav Minařík komentoval překlady knih W. Y. Evans-Wentze Tibetská jóga a tajná učení (Tibetan yoga and secret doctrines), Tibetská kniha mrtvých (The Tibetan Book of the Dead) a Velký tibetský jogín Milaräpa (Tibet’s Great Yogi Milarepa). Na komentářích k těmto textům pracoval Květoslav Minařík mezi roky 1954 - 1957. V 70. letech komentoval z buddhistické literatury ještě dílo Alexandry David-Neelové (1868–1969), znalkyně tibetského náboženství a filozofie, Tajná učení tibetských buddhistů, pronikavý vhled (Les Enseignements Secrets des Bouddhistes Tibétains, la Vue Pénétrante)[28] a Slovo Buddhovo, které na základě buddhistických súter sestavil Nyánatiloka Maháthera.[29]

Květoslav Minařík se nezabýval pouze buddhismem, ale komentoval také Tao-te-ťing od Lao´c.[30] Květoslav Minařík pokládal Lao-c’ za mudrce, který popsal svět a upozornil na to, co jej dělá špatným nebo dobrým. Proto přibližně v roce 1958 k tomuto textu doplnil své komentáře. V nich mimo jiné napsal, že vnitřní příčiny zla, kterým trpí lidé a lidstvo lze odstranit dobrotou a nesobeckostí v jednání, pociťování i myšlení.[31]

Ve spisu Pataňdžaliho jógasútra okomentoval Květoslav Minařík nejstarší klasickou učebnici jógy z doby asi 200 let př. Kr. s názvem „Jógasútra“. Ta bývá připisována „otci jógy“ Pataňdžalimu a čerpají z ní i např. publikace věnující se osobnímu i profesnímu rozvoji člověka dnešní společnosti.[32] Květoslav Minařík si pro své komentáře zvolil překlad ze sanskrtu od německého učence J. W. Hauera, protože jej pokládal za nejsrozumitelnější.[33] Tento překlad okomentoval přibližně v roce 1963.

Autor vydal tyto knihy:

• Přímá stezka (1939),
• Vnitřní smysl Nového Zákona (1945).

Další vydání proběhla rovněž v Rakousku, avšak knihy

• Der Direkte Pfad (1974),
• Der innere Sinn des Neuen Testaments (1988)

byly vydány pod jménem Roman Mandys (jméno přímého žáka působícího již v té době v Rakousku), protože uvedení skutečného jména autora by bylo příliš nebezpečné vzhledem k tehdejším poměrům v Československu.

Dále byla vydána kniha

• Přímá Stezka (1988)

v Kanadě.

Nakladatelství CANOPUS, které bylo založeno s cílem vydat posmrtně celé jeho dílo, prozatím vydalo v edici Přímá Stezka tyto knihy:

• Přímá Stezka
• Vnitřní smysl Nového Zákona
• Jóga v životě současného člověka
• Beseda bohů
• Světlo géniů
• Cesta k dokonalosti
• Spása
• Malý mystický slovník naučný
• Tajemství Tibetu 1, Sedm tibetských textů (s komentáři K. Minaříka)
• Tajemství Tibetu 2, Tibetská kniha mrtvých (s komentáři K. Minaříka)
• Mahájánské texty (s komentáři K. Minaříka)
• Milarapa (s komentáři K. Minaříka)
• Kéčara
• Praxe Přímé Stezky 1 (korespondence s žáky a dalšími zájemci o duchovní nauky)
• Praxe Přímé Stezky 2 (korespondence s žáky a dalšími zájemci o duchovní nauky)
• Praxe Přímé Stezky 3

A v edici Drahokamy vydalo tyto knihy:

• Drahokamy 1
• Drahokamy 2
• Pronikavý vhled (s komentáři K. Minaříka)
• Tajné zasvěcení
• Lao-c´-ovo Tao-te ťing (s komentáři K. Minaříka)
• Slovo Buddhovo (s komentáři K. Minaříka)
• Pataňdžaliho jógasútra (s komentáři K. Minaříka)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Květoslav Minařík
• Nakladatelství Canopus (canopus.cz)