Borovany

První zmínky o Borovanech pochází již z roku 1186. Koncem 13. století vlastnil Borovany rod Vítkovců. Roku 1327 získal vesnici Vilém z Landštejna, jehož syn Vítek ji roku 1359 prodal Rožmberkům, čímž se stala součástí novohradského panství. Ke konci 14. století se v Borovanech vystřídalo několik majitelů, až se ve třicátých letech 15. století Borovany dostaly do majetku Petra z Lindy. Pocházel z Holandska a v Čechách sídlil v Českých Budějovicích. Část borovanského panství si koupil ve snaze dostat se mezi místní drobnou šlechtu. Po smrti jediného syna daroval Petr z Lindy svůj majetek borovanskému klášteru. Tento klášter řádu augustiniánů kanovníků založili Petr z Lindy s manželkou Annou dne 16. října roku 1455 na místě farního kostela ze 14. století pro jednoho převora a šest kanovníků, kteří přišli z Třeboně. Později se jejich počet rozrostl.[3] Jejich kostel byl zasvěcen Navštívení Panny Marie.

Po smrti zakladatelů ve čtyřicátých letech 15. století převzal augustiniánský klášter pod svoji ochranu Jan z Rožmberka. V první polovině 16. století klášter začal upadat do dluhů a do sporů se sílící komunitou luteránů. Roku 1557 byl zasažen morovou epidemií, při které zemřel poslední probošt Šimon a v následujícím roce i administrátor Jeroným. Budoucnost řeholníků tak měl zcela ve své moci Vilém z Rožmberka, který dosadil do funkce „svého“ probošta Matěje Kozku z Rynárce a vyjádřil se, že žádné dluhy za klášter již nezaplatí. Nový probošt přestal přijímat nové řeholníky, roku 1564 svou funkci složil a klášter byl zrušen. Roku 1578 byly Borovany, kterých se ujali Rožmberkové, povýšeny na město.

Po vymření Rožmberků v roce 1611 zdědili jejich panství včetně Borovan Švamberkové. Avšak ti o svůj majetek přišli za účast na stavovském povstání a borovanské panství připadlo císaři a později zdejšímu klášteru, který byl císařem Ferdinandem II. roku 1630 obnoven. Řád augustiniánů ještě po zavedení církevních reforem Josefa II. věřil v pokračování činnosti, a proto 21. května 1784 zvolil nového probošta, Arnošta Steina. Ten se šesti kanovníky a sedmi laiky musel klášter 14. listopadu roku 1785 opustit.[4] Zrušený klášter koupili Schwarzenbergové, jeho prelaturu přestavěli na zámek, který byl jejich letním sídlem. Roku 1850 se Borovany staly samostatnou obcí a roku 1973 obdržely status města.

Poutavý a zajímavý vhled do historie Borovan nabízí kniha Četnické humoresky z Borovan od autora Václava Šrola, vrchnícho strážmistra, který sepsal své vzpomínky o službě v Borovanech. Dvě z jeho povídek se staly součástí scénáře známých televizních Četnických humoresek.[5]

Město se skládá ze sedmi částí, které jsou shodné s katastrálními územími

Katastrální členění Borovan

• Borovany (i název k. ú.)
• Dvorec (k. ú. Dvorec u Třebče)
• Hluboká u Borovan (i název k. ú.)
• Radostice (k. ú. Radostice u Trocnova)
• Trocnov (i název k. ú.)
• Třebeč (i název k. ú.)
• Vrcov, včetně ZSJ Chrastí (i název k. ú.)

V letech 1990–2014 byl starostou PhDr. Stanislav Malík. Od roku 2014 je jím Ing. Petr Jenkner.[6]

Tradiční akcí města je Borůvkobraní. Slavnosti borůvek probíhají tradičně v areálu kláštera. Na nádvoří je obvykle možné shlédnout řemeslné jarmarky, ukázky výroby rukodělných výrobků a další kulturní program. Součástí bývá také vystoupení písničkářů, kejklířů a folklórních souborů. Především jde ale o svátek borůvek. Na místě se lze dozvědět informace o pěstování borůvek, džemování a podobně. První ročník borůvkobraní proběhl v roce 2006.

Na severním okraji katastru na hranicích s Ledenicemi se nachází ložisko křemeliny a keramických jílů,[10] největší v Čechách.[11] Od roku 1909 zde prováděl těžbu a zpracování podnik Calofrig,[11] od roku 2003 dceřiná společnost firmy Lasselsberger.[12] Rozvoj těžby proběhl zejména po první a poté i druhé světové válce a v sedmdesátých letech 20. století.[13]

Městem prochází dvě silnice druhé třídy. Jsou to od Českých Budějovic na Trhové Sviny silnice II/157 a od Třeboně na Římov silnice II/155. V jižní části města ze nachází železniční nádraží Borovany na trati č.199, založené již v roce 1869, spojující České Budějovice s rakouským městem Gmünd. Trať byla v roce 2009 elektrifikována.

• bývalý augustiniánský klášter
• kostel Navštívení Panny Marie s farou
• kamenný most přes Stropnici
• radnice na Žižkově náměstí
• pranýř
• sousoší svatého Jana Nepomuckého s anděly

• Brouskův mlýn (národní přírodní rezervace)
• Stropnice (evropsky významná lokalita)
• Žemlička (přírodní památka)

• Theodor Wagner (1818–1892), třeboňský archivář a historik[15]
• Václav Havelka (1885–), operní pěvec[15]
• Stanislava Kautmanová (1902–1982), autorka knih pro mládež[15]
• Emil Bican (1916–1991), fotograf a fotožurnalista
• Miroslav Martan (1919–2003), ekonom, spisovatel a překladatel vědecko-fantastické literatury
• Čestmír Hofhanzl (1941–2020), český politik, poslanec a biolog

• 
  Radnice na náměstí v Borovanech
• 
  Kostel Navštívení Panny Marie
• 
  Socha Jana Žižky z Trocnova v parku na náměstí
• 
  Kamenný pranýř na náměstí
• 
  Zámek
• 
  Nádvoří kláštera