Radostice (Borovany)

Během třicetileté války byla polovina vsi vypálena. Nové usedlosti se poté stavěly v zadních částech parcel, čímž došlo ke značnému zvětšení návsi. Ves tvořilo 25 poddanských statků a 2 mlýny. Tento počet byl neměnný od středověku do zániku feudálního zřízení prakticky beze změn. Roku 1850 se z Radostic stala samostatná politická obec, počet obyvatel postupně vzrostl až na 379 v roce 1910. Především zásluhou učitele Václava Makovce z Ledenic a radostického starosty Tomáše Smolíka vznikl roku 1895 aktivní sbor dobrovolných hasičů, který zde dodnes působí a je významným nositelem kultury v obci.

Počátkem dvacátého století zde býval výčep piva a lihovin, dva malé krámky a kovář, v roce 1911 zde zahájil činnost Spořitelní a záložní spolek pro Radostice, Záluží a okolí. Za první republiky se v obci často hrálo ochotnické divadlo, roku 1926 byla otevřena obecní knihovna a roku 1930 zaveden elektrický proud.[6]

V letech 1869-1910 spadaly Radostice jako samostatná obec do okresu Budějovice, mezi lety 1921–1930 opět jako obec do okresu České Budějovice, od roku 1950 byly Radostice obcí v okrese Trhové Sviny. Mezi lety 1961 a 1975 byly částí obce Trocnov v okrese České Budějovice. Od 1. července 1975 jsou Radostice částí města Borovany v okrese České Budějovice.[7]

Z hudebního hlediska spadaly Radostice do české jihozápadní oblasti dudácké. Díky národopisci Karlu Hlubučkovi, který byl velkým propagátorem doudlebské kultury[8], známe jména posledních dudáků i písně které složili.[9] Mezi ně patřil dudák Čupita, autor tesklivějších písní, například Jestli se ti má panenko někdy aspoň zdá, který žil v Radosticích.[10]

Radostický masopust se koná každý rok v období zhruba čtyřicet dní před Velikonocemi a chodí zde takzvaná Trhovosvinenská masopustní koleda, respektive koleda doudlebská, někdy též zelená nebo růžičková koleda. Ta je složena z 12 mládenců. V Radosticích se za tuto koledu řadí masky a průvod uzavírá unikátní dámská slaměná koleda. Celý průvod pak chodí po domech s muzikou, tančí a zpívá.

Koledu vede Matka s cepem, špičatým slaměným kloboukem, ve střapatém obleku se zvonečky a rolničkami. Další střapáči jsou Moučný v bílém obleku. Dále pokračuje Rybníkář se sekerou a velkou slaměnou kabelou a Žid s placatým slaměným kloboukem. Za koledu promlouvají Rychtář a Hejtman, kteří mají šerpu přes tělo. Rychtář drží právo feruli, na které mu hospodář dává koledu. Hejtman nese halapartnu, na jejímž bodci je uzené maso nebo koblihy, které vykoledoval. Koledníci jsou oblečeni formálně v bílých košilích a tmavých oblecích se šerpou v národních barvách. Na hlavách mají vysoké klobouky s 365 barevnými růžičkami podle počtu dní v roce, s pěti větvičkami jalovce coby trnovou korunou a rudými a bílými růžemi jako Kristovy rány.

Dámská slaměná koleda je radostickým unikátem. Děvčata mají barevné košile a slaměné klobouky zdobené stuhami v národních barvách a řadí se podle výšky. Stejně jako u růžičkové koledy je vede Matka zvaná Caperda. Ta se u hospodářů dovolí, zda do jeho domu smí vstoupit koleda. Dále dává pokyn hudbě a zatáčí kolečko. Z něj pak vystupuje Rychtářka v bílém oblečení a Hejtmanka v černém, které jsou mluvčími a zvou na večerní merendu.[11]

Železniční zastávka Radostice u Trocnova

Prochází tudy železniční trať České Budějovice – Gmünd, na které je zřízena zastávka Radostice u Trocnova. V letech 2006-2010 probíhala elektrifikace soustavou 25 kV 50 Hz AC. Elektrický provoz v úseku České Budějovice - Nové Hrady, tedy i v úseku přes zastávku Radostice u Trocnova byl zahájen 18. ledna 2009.[14] Vesnicí vede silnice III. třídy č. 13422, která ze severu ústí v silnici II. třídy č. II/155, jež vede z Třeboně do Horního Třebonína.

Cyklisti mohou přijet po dvou cyklotrasách. Od Trocnova vede cyklotrasa č. 1121 Kamenný Újezd - Borovany[15], která za Trocnovem ústí v cyklotrasu Novohradsko-Doudlebsko[16] a na druhé straně u Borovan v cyklotrasu č. 1050 Nové Hrady - Borovany[17]. Druhá se jmenuje Na kole okolo Bor(ůvk)ovan. Jde o nenáročný okruh dlouhý 26 kilometrů vhodný také pro děti. Po celé cyklotrase jsou umístěná razítková stanoviště: Borovanský mlýn, Památník Jana Žižky z Trocnova, Radostice, Vrcov, Hluboká u Borovan, Třebeč a Park exotických zvířat Dvorec.[18]

• Jan Šnejd (1872–), kněz, rektor budějovického semináře a spisovatel

• Bohuslav Petřík, učitel, roku 1927 jmenován čestným občanem