Aimé Jacques Alexandre Bonpland
Aimé Jacques Alexandre Bonpland (29. srpna 1773 La Rochelle, Francie – 11. května 1858 Paso de los Libres, Argentina) byl francouzský cestovatel, lékař a botanik, který v letech 1799–1804 cestoval s Alexandrem von Humboldtem po Latinské Americe. Je spoluautorem knih o vědeckých výsledcích jejich výpravy.
Aimé Jacques Alexandre Bonpland | |
---|---|
Aimé Jacques Alexandre Bonpland | |
Narození | 29. srpna 1773 La Rochelle, Francie |
Úmrtí | 11. května 1858 Paso de los Libres, Argentina |
Národnost | Francouz |
Alma mater | Pařížská univerzita |
Obory | lékařství, přírodopis, botanika |
Známý díky | cestám s Alexandrem von Humboldtem |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
Narodil se jako Aimé Jacques Alexandre Goujaud[1] ve francouzském La Rochelle v rodině lékaře. Kolem roku 1790 přijel za bratrem Michaelem do Paříže, kde oba studovali medicínu.[2] Od roku 1791 navštěvovali přednášky v pařížském Národním přírodovědném muzeu. Mezi jejich učitele patřili přírodovědci Jean-Baptiste Lamarck, Antoine Laurent de Jussieu a René Louiche Desfontaines.[2] Aimé studoval ještě u Jean-Nicolase Corvisarta,[3] a možná navštěvoval i přednášky chirurga Pierre-Josepha Desaulta (1738–1795) v nemocnici Hôtel-Dieu. Během této doby se zřejmě spřátelil se spolustudentem Xavierem Bichatem.
V období zmatků Velké francouzské revoluce a revolučních válek sloužil Bonpland jako chirurg v revoluční armádě[4] nebo u námořnictva.[1]
Poté, co se v díky Jean-Nicolasi Corvisartovi spřátelil s Alexandrem von Humboldtem,[5] doprovázel jej na jeho pět let trvající cestě na po Kanárských ostrovech, Venezuele, Kubě, Kolumbii, Ekvádoru, Peru, Mexiku a Spojených státech a po Orinocké nížině a Amazonii.[3][6] Během této výpravy sbíral a zatřídil asi 60 000 rostlin, z nichž řada byla do té doby v Evropě neznámá.[3] Popis těchto nálezů vyšel v letech 1808–1816 ve dvou svazcích pod názvem Rovníkové rostlinstvo (Plantes equinoxiales).[3]
Po návratu do Paříže mu Napoleon přiznal roční penzi 3000 franků jako odměnu za množství vzorků, jež daroval pařížskému Národnímu přírodovědnému muzeu.[5] Císařovna Josefína Bonplanda jmenovala správcem zahrad na zámku v Rueil-Malmaison, kde se zahradníci věnovali mnoha semenům, jež přivezl z Ameriky. [5] V roce 1813 vydal spis Popis vzácných rostlin pěstovaných v Malmaisonu a v Navaře (Description des plantes rares cultivées à Malmaison et à Navarre) doprovázený 64 mědiryty. V té době se rovněž seznámil s chemikem a fyzikem Josephem Louisem Gay-Lussakem, matematikem, fyzikem a astronomem Françoisem Aragem a s dalšími významnými francouzskými vědci. Po podepsání smlouvy z Fontainebleau a Napoleonově odchodu do vyhnanství na Elbu již Bonpland nechtěl pobývat v Evropě. Proto se v roce 1816 vydal do Buenos Aires, kde byl jmenován profesorem přírodních věd, a vzal s sebou semena různých evropských rostlin. Záhy však své místo opustil, aby mohl zkoumat jihoamerické vnitrozemí.[3]
V roce 1821 založil v Santa Aně v provincii Misiones na severovýchodě Argentiny kolonii s velkou plantáží , kde se hodlal věnovat pěstování cesmíny paraguayské a prodeji jejích sušených a drcených listů, z nichž se připravuje nápoj maté.[2] Kolonie ležela v oblasti, na kterou si činila nárok jak Argentina, tak sousední Paraguay. Navíc paraguayský diktátor José Gaspar Rodríguez de Francia se „obával, že Bonplandův úspěch při produkci maté ohrozí jeho vlastní snahu získat v tomto podnikání monopol“.[7] Paraguayští vojáci proto na jeho příkaz plantáž 8. prosince 1821 zničili, indiánské dělníky vyhnali a Bonplanda uvěznili na 8 let jako špióna ve městě Santa María.[8] Během svého věznění se oženil a měl několik dětí.[9] Dostal svolení k volnému pohybu po městě a působil jako lékař místních chudých[3] a zdejší vojenské posádky.[10]
Bonpland byl propuštěn v roce 1829[5] a roku 1831 se vrátil do Argentiny, kde se usadil v městečku San Borja v provincii Corrientes.[3] Tam se v 58 letech znovu oženil a opět se začal věnovat produkci maté.[9][11] V roce 1853 se vrátil do Santa Any, kde šlechtil pomerančovníky, které tam zasadil. Od provinční vlády v Corrientes obdržel usedlost v ceně 10 000 piastrů jako vyjádření díků za práci, kterou pro provincii udělal.[3] Městečko, jež se kolem ní rozrostlo, nese dnes na jeho počest jméno Bonpland. Stejné jméno nese i městečko, jež leží v provincii Misiones na jih od Santa Any.
Aimé Jacques Alexandre Bonpland zemřel ve věku 84 let v Paso de los Libres v provincii Corrientes, aniž se kdy vrátil do Francie a setkal se se svým „skvělým přítelem“ Alexandrem von Humboldtem. Standardní botanická zkratka Aimého Jacqua Alexandra Bonplanda v autoritních údajích u vědeckých jmen botanických taxonů je Bonpl.
Pro označení botanické trojice Alexander von Humboldt, Aimé Bonpland a Carl Sigismund Kunth se v autoritních údajích u vědeckých jmen botanických taxonů standardně používá zkratka H.B.K.
Dílo
- Essai sur la géographie des plantes (Pojednání o zeměpisu rostlinstva, Paříž 1805) – společně s Alexandrem von Humboldtem
- Recueil d'observations de zoologie et d'anatomie comparée (Výbor ze zoologických a komparativně anatomických pozorování, Paříž 1811) – společně s Alexandrem von Humboldtem
- Description des plantes rares cultivées à Malmaison et à Navarre (Popis vzácných rostlin pěstovaných v Malmaisonu a v Navaře, Paříž 1813)
- Nova genera et species plantarum (Nové rody a druhy rostlin, svazek 1., Paříž 1815) – společně s Alexandrem von Humboldtem a Carlem Sigismundem Kunthem
- Monographie des Melastomacées comprenant toutes les plantes de cet ordre y compris les Rhexies (Monografie melastomovitých zahrnující všechny rostliny tohoto řádu včetně kotevnic, svazek 1., Paříž 1816)
- Nova genera et species plantarum (Nové rody a druhy rostlin, svazek 2., Paříž 1817) – společně s Alexandrem von Humboldtem a Carlem Sigismundem Kunthem
- Nova genera et species plantarum (Nové rody a druhy rostlin, svazek 3., Paříž 1818) – společně s Alexandrem von Humboldtem a Carlem Sigismundem Kunthem
- Nova genera et species plantarum (Nové rody a druhy rostlin, svazek 4., Paříž 1820) – společně s Alexandrem von Humboldtem a Carlem Sigismundem Kunthem
- Nova genera et species plantarum (Nové rody a druhy rostlin, svazek 5., Paříž 1821) – společně s Alexandrem von Humboldtem a Carlem Sigismundem Kunthem
- Nova genera et species plantarum (Nové rody a druhy rostlin, svazek 6., Paříž 1823) – společně s Alexandrem von Humboldtem a Carlem Sigismundem Kunthem
- Monographie des Melastomacées comprenant toutes les plantes de cet ordre y compris les Rhexies (Monografie melastomovitých zahrnující všechny rostliny tohoto řádu včetně kotevnic, svazek 2., Paříž 1823)
- Nova genera et species plantarum (Nové rody a druhy rostlin, svazek 7., Paříž 1825) – společně s Alexandrem von Humboldtem a Carlem Sigismundem Kunthem
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aimé Bonpland na anglické Wikipedii.
- Wilson, James Grant; Fiske, J., eds. (1900). "Bonpland, Aimé" . Appletons' Cyclopædia of American Biography. I. New York: D. Appleton & Co.
- Stephen Bell. A Life in Shadow: Aimé Bonpland in Southern South America, 1817–1858. illustrated. vyd. [s.l.]: Stanford University Press, 2010. ISBN 9780804774277. S. 3. (anglicky)
- Baynes, Thomas Spencer, ed. (1878). Aimé Bonpland. Encyclopædia Britannica. 4 (9th ed.). New York: Charles Scribner's Sons. p. 36.
- Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Bonpland, Aimé Jacques Alexandre". Encyclopædia Britannica. 4 (11th ed.). Cambridge University Press. p. 213.
- The American Journal of Science and Arts – Miscellaneous Scientific Intelligence: Death of Bonpland
- Timothy Rooks. How Alexander von Humboldt put South America on the map [online]. Deutsche Welle, 12 December 2019 [cit. 2020-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-03. (anglicky)
- George Sarton (1943) "Aimé Bonpland (1773–1858)", Isis 34: 385–99, reprinted in George Sarton on the History of Science (1962), Dorothy Stimson editor, Harvard University Press
- Chavez, Julios Cesar (1942), El Supremo Dictador.
- Schinini, Aurelio (2013) Aimé Bonpland: Un naturalista francés en Corrientes.
- Ripley, George; Dana, Charles A., eds. (1879). Bonpland, Aimé. The American Cyclopædia. III. p. 72.
- OBREGÓN. Latin American Theatre Review. [s.l.]: [s.n.], 1999. Kapitola Los soportes histórico y científico de la pieza Humboldt & Bonpland, taxidermistas de Ibsen Martínez. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aimé Goujaud na Wikimedia Commons
- Internet Archive
- Biografické informace na stránkách Australského národního herbária
- Biografické informace a digitalizované tituly Aimého Jacqua Alexandra Bonplanda na stránkách Botanicus.org