Bolsenské jezero

Bolsenské jezero (italsky Lago di Bolsena),[1] také jezero Bolsena, je jezero vulkanického původu ve střední Itálii,[2] v západním předhůří centrálních Apenin, které se vytvořilo před 300 000 lety, po zhroucení kaldery vulkanického systému Vulsini. Římské historické záznamy kladou poslední aktivitu sopky Vulsini do roku 104 př. n. l., od té doby je nečinná. Ostrovy v jižní části jezera se vytvořily podvodními erupcemi následujícími po úvodním zhroucení kaldery. Jeho celkový povrch zabírá 113,5 km², leží v nadmořské výšce 305 m, největší hloubka je 151 m a průměrná hloubka 81 m.

Bolsenské jezero
Lago di Bolsena
jezero v širokém úhlu záběru
Poloha
SvětadílEvropa
StátItálie Itálie
RegionLazio
ProvincieViterbo
Bolsenské jezero
Zeměpisné souřadnice42°36′ s. š., 11°56′ v. d.
Rozměry
Rozloha113,5 km²
Max. hloubka151 m
Ostatní
Typsopečný
Nadm. výška305 m n. m.
Odtok vodyMarta
OstrovyBisentina, Martana
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pobřeží

Jezero má oválný tvar typický pro kráterová jezera.

Ostrovy jezera

Nad hladinu vyčnívají dva ostrovy. Větší z nich je s rozlohou 17 ha Bisentina a menší Martana.

Vodní režim

Kromě atmosférických srážek přijímá vodu jen z malých pramenů. Odtok zajišťuje odvodní řeka Marta. Bolsenské jezero opouští napravo od města Marta a ústí do Tyrhénského moře. Poté, co mine obce Marta a Tuscany et Tarquinia, dosáhne moře v oblasti Lido Tarquinia. Zde byla mezi ústími řek Marty a Mignone vytvořena přírodní rezervace "Solivary Tarquinie".

Využití

Jezero leží zcela uvnitř severní části provincie Viterbo, zvané Horní Latium nebo Tuscie. Z větší části jej lemuje konzulská cesta Cassia. Stojí zde mnoho turistických zařízení, zaměřených zvláště na přírodní turistiku, především oblast kempingu, agroturistiky, ubytování a stravování. Na jezeře je rozvinuto rybářství.

Obce u jezera
Západ slunce nad Bolsenským jezerem

Na pobřeží jezera leží následující sídla:

  • Bolsena, městečko, které dalo název jezeru. Je známé kostelem sv. Kristýny z Bolseny, v němž roku 1263 český kněz Petr z Prahy zažil zázrak transsubstanciace hostie v Tělo Kristovo (Corpus Domini – Corpus Christi), ztvárněným na Raffaelově obraze Mše v Bolseně. Město bylo od středověku zastávkou poutníků záalpských zemí na cestě do Říma. Dosud se zde koná pouť a procesí s živými plastikami, vytvářenými figuranty, každoročně 23. července, v předvečer Festivalu svaté Kristýny, patronky města.
  • Montefiascone dominuje jezeru svými impozantními monumenty, jako je Rocca a kupole Svaté Markéty. Dříve zde byl biskupský stolec, známý díky vínu Est! Est!! Est!!!.
  • Marta je vesnice známá svými festivaly na počest Madonna del Monte, zvanými Festa delle Passate nebo často také Barabbata. Obyvatelé se zabývají především zemědělstvím, obděláváním půdy, dobytkářstvím a rybářstvím.
  • Capodimonte, ležící na okraji jezera, má přístaviště, z kterého jezdí čluny na ostrovy.
  • Valentano, které proslavil Paolo Ruffini, bylo dlouhou dobu centrem vlády rodu Farnese, ukončené zničením vévodství Castro (1649) a smrtí vévody. Ve starém zámku Farnese se nachází muzeum pravěku Tuscie.
  • Gradoli je známé výrobou oleje a vína, zvláště vinného likéru zvaného Aleatico. Nachází se zde také impozantní palác Farnesiů, vybudovaný pro kardinála Alessandra Farneseho, který se stal papežem pod jménem Pavel III.
  • Grottos di Castro je kromě jeskyní, po kterých převzalo název, významné také pěstováním brambor a čočky.
  • San Lorenzo Nuovo, přebudované na konci 17. století do moderní architektury, proslulo svými bramborovými noky, které jsou ochutnávány při oslavě sagra, která se koná vždy druhý srpnový týden.

Reference
  1. BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 21, 108. Standardizované jméno: Bolsenské jezero.
  2. BRADNOVÁ, Hana, kolektiv autorů. Geografický místopisný slovník světa. 1. vyd. Praha: Academia, 1993. 924 s. ISBN 80-200-0445-9. S. 101.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.