Bohuslav Korejs

Jeho otec Emil Korejs byl varhaníkem v kostele sv. Vojtěcha v Březových Horách. Nejstarší bratr Zdeněk studoval na kněze a později byl vysvěcen, druhý bratr Jaromír studoval gymnázium a později se také vydal na kněžskou dráhu, sestra Blažena vystudovala učitelský ústav. V roce 1933 přesídlila rodina do Prahy, kde otec působil v kostele sv. Štěpána na Novém městě a Bohuslav Korejs pravidelně ministroval. Již v devíti letech jej natolik uchvacovala hra varhaníka Josefa Hojného, že se doma u klavíru pokoušel jeho hru napodobit.

Bohuslav Korejs vystudoval Benešovo gymnázium v Londýnské ulici v Praze 2. Tam také získal hudební základy u prof. Otto Rödla. Základy varhanní hry se naučil od svého otce. Ve čtrnácti letech Korejs poprvé veřejně vystoupil jako varhaník, doprovázel písně při májové pobožnosti v pražském kostele sv. Kříže.

Za druhé světové války se rodina uchýlila do Chval u Prahy (dnes součást pražské čtvrti Dolní Počernice). Seznámil se tam s vrstevníkem Vladimírem Doležalem, pozdějším významným sbormistrem, a společně tam založili „Chvalský dětský sbor“. Za války Korejs studoval dirigování na hudební škole „Unie českých hudebníků z povolání“ u prof. Bohumila Špidry. V roce 1943 se stal členem rozhlasového Českého pěveckého sboru, který vedl legendární sbormistr Jan Khün. V tomto sboru se Korejs setkal s takovými osobnostmi, jako byli dirigenti Václav Talich, Václav Smetáček, Alois Klíma, František Dyk, Zdeněk Folprecht, Jaroslav Krombholc, Karel Ančerl, K. B. Jirák, Otakar Jeremiáš, František Stupka, Václav Kašlík.

Po skončení války založil „Svatojakubský dětský sbor“. Po roce 1945 bylo zaměstnání chrámového varhaníka nejisté a tak se stal úředníkem Státního úřadu statistického. Vojenskou službu absolvoval jako sbormistr zájezdové skupiny Armádního uměleckého souboru. V roce 1947 se oženil s bývalou zpěvačkou z chvalského sboru, Veronikou. Roku 1948 se jim narodila dcera Stanislava a v roce 1952 dcera Zdislava.

V roce 1951 však Korejs musel z politických důvodů ukončit úřednické zaměstnání a byl nuceně nasazen do národního podniku Praga jako pomocný dělník. Po nějakém čase pak postoupil na technickou kontrolu, a na tomto místě setrval až do roku 1977. Jak vzpomíná, bylo to 26 roků velice krušných. Provoz byl převážně třísměnný, zodpovědnost značná a velké nebezpečí úrazů. V té době byl jeho bratr Jaromír z politických důvodů vězněn, až v roce 1968 byl propuštěn a rehabilitován.

V roce 1953 Korejs založil a řídil „Sbor pražských literátů“, tehdy spolupracoval s varhaníkem Jaroslavem Vodrážkou. Vedle zaměstnání studoval soukromě gregoriánský chorál u prof. Miroslava Venhody a řídil „Dětský pěvecký sbor Bendl“ v Praze-Holešovicích.

Od roku 1953 také hraje pravidelně na varhany v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Praze-Strašnicích. Od roku 1964 pak působí jako ředitel kůru chrámu Matky Boží před Týnem. V roce 1964 byl přepaden a zraněn.

Liturgická reforma druhého vatikánského koncilu počítala s užíváním národních jazyků i se zavedením nových liturgických zpěvů. Ty ovšem dosud nebyly vytvořeny. Proto Bohuslav Korejs po roce 1969 postupně zhudebnil řadu žalmů v českém jazyce a utvořil jednotnou soustavu pro všechny tři roční cykly bohoslužby. Prof. ThDr. Jan Matějka později doporučil tyto žalmy ke knižnímu vydání. Publikace vyšla v roce 1984 pod titulem „Zpěvy s odpovědí lidu“ a je v českých zemích dosud nejužívanější hudební příručkou chrámových varhaníků.

Po roce 1989 se stal Korejs pedagogem na „Týnské vyšší odborné škole“. Od roku 1992 působil rovněž na Teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Rád také vyučoval mladé varhaníky a zpěváky na letních hudebních kurzech v Domažlicích, Moravském Berouně a v Tachově. V roce 2003 se zúčastnil festivalu Forfest v Kroměříži a přednesl tam svůj příspěvek „Může chorál po tisíci letech ještě ovlivnit současné umění?“ Pravidelně také přispívá svými články do odborného časopisu Varhaník (časopis pro varhanickou praxi).

V roce 2006 bylo jeho celoživotní dílo oceněno čestným uznáním České biskupské konference.

V roce 2015 byla Bohuslavu Korejsovi za celoživotní sbormistrovskou, pedagogickou a dirigentskou činnost v oblasti sborového zpěvu a duchovní hudby udělena Cena Ministerstva kultury za neprofesionální hudební aktivity v oboru zájmových uměleckých aktivit.[1]

• Zpěvy s odpovědí lidu (Česká liturgická komise, Praha – Vatikán, 1984)
• Harmonizace písní v kancionálu a Varhanním doprovodu k mešním zpěvům, k hymnům pro denní modlitbu církve a ke zpěvům s odpovědí lidu (Česká liturgická komise, Praha – Vatikán, 1990).
• Sedm mešních ordinárií
• Varhanní preludia V, VI,VII, VIII, IX, X (vyd. Musica sacra, Brno 2008–2010)
• Metodické kompozice jako průprava k samostatnému zpěvu bez doprovodu.

Na hudebních nosičích vyšlo:

• Ave Regina Caelorum (Maximum Hannig 2000),
• Rorate – české adventní zpěvy 16. století (Schola Týnského chrámu 2002)
• Hejdumdá – české a moravské národní písně (Schola Týnského chrámu 2011)

• FRYDRYCH, Karol: K jubileu Bohuslava Korejse. In: Zpravodaj Musica sacra, Brno, 2011, roč. 19, č. 1, s. 11–12.
• FRYDRYCH, Karol: Příspěvek k hudební kultuře Žarošic – skladby věnované Žarošicím. In: Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích, Žarošice, 2014, roč. 23, č. 23, s. 27–30.