Bohumil Urban

Pocházel z dělnické rodiny. Získal základní vzdělání a nastoupil jako dělník do podniku Jihočeské papírny. V roce 1950 ho podnik vyslal na studium na Střední průmyslovou školu papírenskou v Hostinném. Později přešel do podniku Severočeské papírny ve Štětí, kde zastával posty mistra, technologa a vedoucího cechu. V letech 1961–1968 pracoval v aparátu komunistické strany. Jeho profesní a politická kariéra vyvrcholila za normalizace. Od roku 1969 byl výrobním náměstkem Severočeských papíren ve Štětí. V roce 1974 mu bylo uděleno Vyznamenání Za vynikající práci.[2][3][4]

V letech 1971–1977 působil jako generální ředitel oborového podniku Průmysl papíru a celulózy v Praze, v letech 1977–1978 byl náměstkem ministra a v letech 1978–1981 ministrem průmyslu České socialistické republiky v třetí vládě Josefa Korčáka. Od roku 1981 zastával post ministra zahraničního obchodu ČSSR v čtvrté vládě Lubomíra Štrougala a páté vládě Lubomíra Štrougala. V období let 1987–1988 působil opětovně v české vládě, jako místopředseda české vlády Ladislava Adamce a zároveň předseda České plánovací komise. Do federální vlády se vrátil v letech 1988–1989 jako první místopředseda vlády Ladislava Adamce a zároveň předseda Státní plánovací komise. V roce 1984 mu byl udělen Řád práce.[2][5]

XVII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Do funkce člena ÚV KSČ byl převeden k 19. prosinci 1987.[2]

Po volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady. Mandát nabyl až dodatečně v červnu 1980. Mandát v ČNR pak obhájil ve volbách roku 1981. Zasedal zde až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1986.[6][7][2]

Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 83 - Brno-město-jihozápad, Jihomoravský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[8][9]