Bob Beamon

Již jako patnáctiletý skočil do dálky 7,34 metru a svou skokanskou všestrannost prokázal překonáním 2,05 m ve skoku do výšky.

Hranici osmi metrů ve skoku do dálky překonal poprvé v roce 1967, kdy také začal sbírat první domácí i mezinárodní úspěchy. V halové sezóně 1967 se stal v Oaklandu skokem dlouhým 8,21 metru mistrem USA (AAU) ve skoku do dálky. V letní části sezóny 1967 získal stříbrnou medaili na Panamerických hrách v kanadském Winnipegu. Ve stejném roce reprezentoval americký kontinent ve slavném utkání Amerika-Evropa v Montrealu, kde zvítězil výkonem 8,04 m.

V halové sezóně 1968 znovu zvítězil na mistrovství USA (opět 8,21 metru), ale především vytvořil dva nejlepší světové halové výkony všech dob: nejdříve 20. ledna 1968 skočil v Kansas City 8,25 m, čímž o 2 centimetry překonal dosavadní světové halové maximum sovětského dálkaře Igora Ter-Ovanesjana z roku 1966. Poté, na studentském mistrovství USA (NCAA) 15. března 1968 v Detroitu, zlepšil tento výkon na 8,30 m. Tento Beamonův halový rekord překonal až v roce 1980 Američan Larry Myricks (8,38 m). Na stejném univerzitním mistrovství zvítězil Beamon kromě dálky dokonce i v trojskoku. Na olympijské hry 1968 do Mexika odjížděl jako vedoucí muž olympijské sezony 1968 (8,33 metru, 20.6.1968 na mistrovství USA v Sacramentu, pouhé dva centimetry za tehdejšími světovými rekordy Ralpha Bostona a Igora Ter Ovanesjana), v září zvítězil na americké olympijské kvalifikaci v Echo Summit, na které dokonce při jednom z pokusů s nadlimitní podporou větru (8,39 m) přistál za značkou platného světového rekordu.

Na olympijských hrách v Mexiku zlepšil už v kvalifikaci Američan Ralph Boston výkonem 8,27 m svůj vlastní olympijský rekord (8,12) z olympijských her 1960 v Římě. Beamon skočil 8,19 m, což byl druhý nejdelší skok kvalifikace. Postoupil ovšem až na poslední, třetí pokus.

Ve finále, pořádaném v pátek 18. října 1968 se 190 cm vysoký a 73 kilogramů vážící student z texaského El Pasa v 15:30 hod. ujal vedení hned prvním skokem: rozhodčí ovšem nebyli schopni výkon změřit instalovanou měřící technikou (v Mexiku to bylo optické měřidlo, kterým se pohybovalo po jakési vyvýšené kolejnici paralelně s délkou doskočiště: toto měřidlo však bylo nastaveno na maximální hodnotu 8,60 m). Pořadatelé museli narychlo shánět klasické pásmo (Beamon později dokonce tvrdil, že pásmo na stadionu nebylo k nalezení a pořadatelé ho prý museli jít narychlo koupit do nejbližšího železářství) a teprve potom mohli délku skoku změřit – po pětiminutovém přeměřování byla ohlášena délka skoku - 8,90 m! Tedy zlepšení světového rekordu o neuvěřitelných 55 centimetrů. Beamon si zprvu neuvědomoval, jaký epochální skok se mu povedl, a teprve, když mu pořadatelé naměřený výkon přepočítali na americké stopy a palce (poprvé v historii překonal nejenom hranici 29 stop, ale i 28 stop), začal jásat a líbat tartanové rozběžiště. Bob Beamon nastoupil ještě k druhému pokusu, ale skočil jen 8,04 m a dál už v soutěži nepokračoval. Ostatně brzy po Beamonově světovém rekordu začalo na olympijském stadionu pršet a naděje i na pouhé přiblížení se nové metě se pro všechny finálové účastníky stala nereálnou. Druhý v soutěži skončil Klaus Beer z Německé demokratické republiky v novém rekordu NDR (a de facto i celoněmeckém rekordu) 8,19 m. Ralph Boston nezopakoval výkon z kvalifikace a výkonem 8,16 m skončil až třetí, čtyři centimetry před dosavadním spoludržitelem světového rekordu Igorem Ter-Ovanesjanem. Ten po bronzech z her 1960 a 1964 skončil mimo stupně vítězů, ale alespoň si udržel evropský rekord.

Světový rekord byl součtem Beamonovy skvělé celoroční formy, vysoké nadmořské výšky, bezpochyby také Beamonovy dobré adaptovanosti na trénink ve vyšších geografických polohách (El Paso) a v neposlední řadě i maximální povolené podpory větru (2,0 metru za sekundu). A právě tato síla větru byla později zdrojem diskusí a určitých pochybností: novináři poukazovali na to, že větrná síla 2,0 (při jejímž překročení by již sprinterské a horizontálně skokanské výkony nemohly být uznány za rekordní) byla v Mexiku měřena až nápadně často.

Tisk okamžitě nazval Beamonův skok „skokem do 21. století“ - Beamonův světový rekord nakonec sice platil dlouhých 23 let, ale překonán byl ještě ve 20. století a nebyl nakonec ani nejdéle platným z mexické záplavy světových rekordů: nejdéle vydržel světový rekord americké mužské štafety na 4x400m (2:56,1), který byl vyrovnán na olympijských hrách 1988 v Soulu, ale překonán byl až v roce 1992, na následujících olympijských hrách v Barceloně.

Beamon - stejně jako ostatní afroameričtí sportovci oné doby - vystupoval proti rasismu ve své rodné zemi. Těsně před olympijskými hrami v Mexiku byl dokonce málem vyloučen ze své univerzity, když odmítl reprezentovat svůj vysokoškolský tým v utkání proti jiné univerzitě, známé svými rasistickými projevy. Na samotných olympijských hrách v roce 1968 se ovšem na stupních vítězů zdržel protestních projevů, které na stejných hrách předváděli jeho krajané ze sprinterské skupiny z univerzity v San Jose po bězích na 200 m, 400 m a 4 × 400 metrů a které za další čtyři roky vyvrcholily incidentem při vyhlašování vítězů a hraní americké hymny po běhu na 400 metrů mužů na olympijských hrách v Mnichově. V projevu k americkým sportovcům před olympijskými hrami v Atlantě v roce 1996 naopak vyzýval své krajany, aby se zdrželi těch protirasistických vystoupení, která by v konečném efektu mohla ve světě vést spíše k podněcování antiamerických nálad.

Bob Beamon se ke svému mexickému skoku již nikdy nepřiblížil: závodil ještě v roce 1969 a v červnu obhájil v Miami titul mistra USA skokem dlouhým 8,20 m, což byl třetí nejdelší výkon světových dálkařských tabulek 1969. Jeho další dráhu zastavilo v roce 1969 vážné zranění stehenního svalu. Do dálkařského sektoru se vrátil, ovšem v roce 1970 skočil v hale už jen 7,88 metru. Poměrně dobrých výkonů však v dalších letech dosahoval jako profesionál: v roce 1972 skočil v hale 8,11 metru, o rok později - a znovu v roce 1975 - 8,16 metru.

Beamonův rekord byl dlouho považován za nepřekonatelný. Honba za jeho zdoláním byla skutečně dlouho neúspěšná a skončila až za 23 let, když na mistrovství světa v Tokiu v roce 1991 posunul Američan Mike Powell hodnotu světového rekordu na 8,95 metru.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bob Beamon na Wikimedia Commons
• Bob Beamon na stránkách IAAF (anglicky)
• Bob Beamon v databázi Olympedia (anglicky)
• Článek o Beamonově výkonu