Bořivoj Žufan

Bořivoj Žufan (11. ledna 1904 Praha3. března 1942 Praha) byl český akademický malíř, žák krajinářské speciálky prof. Otakara Nejedlého.

Bořivoj Žufan
malíř Bořivoj Žufan
Narození11. ledna 1904
České Budějovice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. března 1942 (ve věku 38 let)
Praha
Československo Československo
Povolánímalíř, akvarelista, sochař, pedagog a učitel
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Bořivoj Žufan pocházel ze skromných poměrů, jeho otec, dělník z dílen ČSD, předčasně zemřel po pracovním úrazu. V letech 1921–1924 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Vratislava Brunnera a Josefa Schussera, v letech 1924–1928 na Akademii výtvarných umění v Praze v krajinářské speciálce prof. Otakara Nejedlého, v letech 1933–1934 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru sochaře Karla Dvořáka. V letech 1938–1939 i Univerzitu Karlovu, Lékařskou fakultu.

V rámci Výroční výstavy žákovských prací Akademie obdržel ve školním roce 1924/25 II. cenu v ateliéru prof. O. Nejedlého. Krátce vystavoval se svými spolužáky Bohumírem Dvorským a Aloisem Fišárkem s Moravskoslezským sdružením výtvarných umělců (od r. 1927).

V letech 1929–1930 maloval s dřívějším spolužákem z Akademie Janem Slavíčkem v Rybné nad Zdobnicí, v roce 1931 s Vincencem Benešem v Písku a v roce 1934 s Václavem Špálou ve Vlašimi. Byl přítelem malíře Miloslava Holého, který se Žufanem jezdil malovat ke Chlumci nad Cidlinou a dále k Orlickým horám. Opakovaně maluje v Tučapech u Soběslavi a v Polabí u Přelouče.

V letech 1935–1938 žil v Domažlicích u své sestry, profesorky domažlického gymnázia Libuše Žufanové. Od roku 1935 trpěl chronickými bolestmi hlavy, které způsobovalo onemocnění čelních dutin. Operace a ani její pozdější opakování neměly pozitivní účinek. Roku 1938 složil jako externí žák maturitu a dal se zapsat na medicínu, kterou studoval až do zavření vysokých škol nacisty.

Zemřel dva měsíce po svých osmatřicetinách. Je pochován na Olšanech, na hrobě umístěna mramorová socha Břetislava Bendy s názvem Smutek. Byl členem SVU Mánes, se kterým pravidelně vystavoval doma i v zahraničí od r. 1929 (člen od r. 1931) a který mu uspořádal posmrtnou výstavu na konci roku 1942. Na pražském domě Maiselova 76/12 byla v r. 1969 instalována pamětní deska od J. Malejovského, která byla později snesena.

Dílo

Raná tvorba Bořivoje Žufana byla ovlivněna francouzským malířem Camille Corotem (např. Krajina s oráčem) a tvorbou prof. Otakara Nejedlého z poloviny dvacátých let (např. Cesta v polích a Alej se starými stromy). Společně s první generací žáků prof. Otakara Nejedlého (Jan Slavíček, Josef Hubáček, Bohumír Dvorský, Josef Vacke, Květoslav Endrýs, Vladimír Hroch a Alois Fišárek) postupně překonává neoklasicistní východiska své tvorby na zahraničních výjezdech speciálky na místa Cagnes sur Mer (1925), Antibes (1926) a Suartello u Ajaccia (1928). Zlatá Praha postupně reprodukuje jeho obrazy Z francouzské Riviéry (Cagnes Sur Mer) (21. 1. 1926) a Finosello par Ajaccio (Korsika) (5. 7. 1928).

Po ukončení studia maluje nádherné fauvistické obrazy společně s J. Slavíčkem (např. obraz Z Německé Rybné). Jeho výtvarný názor ovlivňují i jeho starší kolegové z Mánesa, zejména Václav Špála a Vincenc Beneš (např. obraz Na kraji lesa). Jar. Pečírka výstižně hodnotí: "Maloval krajiny a postavy, prosycené slunečním světlem a nasycené barvou, kypící a prudce planoucí." V portrétní a figurální tvorbě lze nalézt jak polohu fauvistickou (např. Sedící dívka), tak i více expresionistickou (např. Sedící žena). Na počátku 30. let se začíná pravidelně věnovat malbě akvarelem, a to i ve větších formátech. Tato technika vyhovovala jeho spontánní a vnitřně neklidné povaze. Prohlašuje "Maluji jaksi prudce, olej mne zdržuje." O. Mrkvička charakterizuje jeho přístup: "Žufan zmocňoval se viděného světa spíše instinktem, chtěl skutečnost, která jej zaujala, uchopit naráz, aby svému dojmu zachoval všechnu čerstvost." Mistrovským dílem je obraz Na samotě u lesa (původně sbírka JUDr. Emila Freunda), kde se mu podařilo lehkost a spontánnost akvarelu přenést do velkoformátového oleje. Mezi jeho nejlepší věci patří olej s kompozicí stojící postavy malíře v zahradě Malíř (z r. 1935) reprodukovaný ve Volných směrech v následujícím roce. Maluje na suchý silně nakřídovaný podklad uvolněnými tahy štětcem. Výrazně expresivnější pojetí jeho tvorby dobře reprezentuje obraz Cesta u Tučap (z r. 1936). V Domažlicích v letech 1935 až 1938 maloval většinou květinová zátiší, sestru v pokoji nebo portréty známých – zpravidla z okruhu domažlického gymnázia. V době studia medicíny maluje varianty obrazu Pitva. V závěru života maloval v Chroustovicích u spolužáka malíře Josefa Haška, kde namaloval rozměrný a vynikající akvarel (temperu?) V zahradě.

A. Birnbaumová v reakci na jeho posmrtnou výstavu píše: "Byl-li malířem chvíle inspirační a spontáního zaujetí, pak ho činí souřadným genium, že jeho obrazy jen působí tímto způsobem, aniž jimi ve skutečnosti jsou. Neboť inteligence stavby, sladění barev, smělost rukopisu, to vše koření v inteligenci pracovního úsilí, které se nemohlo a nikdy neuspokojilo pouhým smyslovým zaujetím."

Samostatné výstavy

  • 1938 - Bořivoj Žufan, Dolní Újezd
  • 1940 - Bořivoj Žufan, Hořany u Loun
  • 1942 - Posmrtná výstava Bořivoje Žufana, Mánes, Praha
  • 1947 - Bořivoj Žufan: Obrazy, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha
  • 1962 - Bořivoj Žufan: Výstava k dvacátému výročí autorovy smrti, Dům umění města Brna, Brno
  • 1962 - Bořivoj Žufan, Dům umění, Ostrava
  • 1964 - Bořivoj Žufan 1904-1942: Výběr z díla, Městská knihovna Praha, Praha
  • 1967 - Bořivoj Žufan 1904-1942: Obrazy, Výstavní síň Městského muzea a knihovny Čáslav, Čáslav
  • 1975 - Bořivoj Žufan: Výběr z díla, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1984 - Bořivoj Žufan: Obrazy, akvarely, Letohrádek Ostrov, Ostrov

Zastoupení ve sbírkách

Galerie

Odkazy

Literatura

  • Birnbaumová, Alžběta: Posmrtná výstava Bořivoje Žufana... Salon, roč. 21, č. 12, s. 20, 15. 12. 1942.
  • Fišárek, Alois: Proslov při otevření posmrtné výstavy Bořivoje Žufana. Volné směry, 1942-44, roč. 38, č. 1, s. 59.
  • Hasalová, Věra: Bořivoj Žufan. Nakladatelství československých výtvarných umělců, Nové prameny, 1957.
  • Mrázová, Marie: Bořivoj Žufan, Praha, Galerie hl. m. Prahy, 1975 (katalog).
  • Mrkvička, Otakar: Žufanova umělecká pozůstalost. Lidové noviny, roč. 50, č. 590, 25. 11. 1942.
  • Pečírka, Jaromír: Posmrtná výstava B. Žufana v Mánesu. Pestrý den, roč. 17, č. 48, 28. 11. 1942.
  • Štech, V. V.: Vzpomínka na Bořivoje Žufana. Výtvarná práce, 1954, roč. 2, č. 1, s. 5.
  • Válek, Vojta: Zátiší s malířem. Lidové noviny, roč. 50, č. 563, 9. 11. 1942.
  • Bořivoj Žufan, 15 barevných reprodukcí, Národní práce, 1944.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.