Josef Malejovský

Po studiu na pražské Státní ústřední škole bytového průmyslu se dostal do ateliéru profesora Karla Dvořáka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Za války pracoval jako retušér v keramickém závodě, nebo jako pomocný dělník. Zároveň ve volném čase tvoří díla ovlivněná okupací.[1]

V dobách socialistického Československa mu jeho angažovaná tvorba v duchu socialistického realismu zajistila řadu zakázek na díla ve veřejném prostoru. Byl několikrát oceněn státní cenou Klementa Gottwalda (1959, 1976, 1980), v roce 1974 obdržel titul Národní umělec.[2] Angažovanost mu na začátku roku 1989 dopomohla výhodně získat dům po malíři Stanislavu Vajceovi a jeho ženě Evě, kteří z Československa emigrovali.[3]

Ve volbách roku 1976 byl zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod č. 9 - Praha 6-severovýchod, hlavní město Praha). Mandát obhájil ve volbách roku 1981 (obvod Praha 6-severovýchod). Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1986.[4][5][6]

Hlavy jeho soch se podobaly košťálové zelenině, proto měl přezdívku Kedlubnář.[7]

• 
  Jan Žižka, Trocnov, 1960
• 
  Otec a syn (Antal Stašek a Ivan Olbracht), Semily, 1960
• 
  Znovuzrození před Novou Scénou Národního divadla, 1983
• 
  Bedřich Smetana před Smetanovým Muzeem na Novotného lávce

• 1959 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda
• 1964 – Řád práce
• 1974 – Národní umělec
• 1976 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda
• 1977 – Řád republiky
• 1979 – Řád Vítězného února
• 1980 – laureát státní ceny Klementa Gottwalda
• 1984 – Řád republiky
• 1987 – Cena Antonína Zápotockého

• Radim Hanke (sochař) - žák Josefa Malejovského