Bitva u Týnce

Počátkem roku 1423 se za dosud ne zcela jasných okolností rozešel slepý hejtman Jan Žižka s některými předáky táborské obce a své působiště přesunul do východních Čech. V polovině června pak využil nepřítomnosti pražského vojska, které se právě zdržovalo na Moravě a za podpory radikálního kněze Ambrože ovládl pražský Hradec Králové, k němuž se záhy přidaly i Dvůr Králové a Jaroměř. Po zprávě o ztrátě těchto městských základen se pražské vojsko okamžitě vrátilo do Čech a utkalo se s Žižkou v bitvě u Strachova dvora. Při této konfrontaci však utrpělo značnou porážku a jeho předáci se rozprchli do okolních hradů a měst. Je známo, že Diviš Bořek z Miletínka ustoupil do Kunětické hory a Hašek z Valdštejna pravděpodobně zamířil do Kolína, odkud vysílal na všechny strany žádost o pomoc.[2] Žižka obratem využil strategicky vhodné situace a obsadil město Čáslav. Zanedlouho ovládl i Kutnou Horu, kterou však záhy opustil a vrátil se zpět k Čáslavi, kde jej v příštích dnech oblehli znovu zformovaní pražané. Patrně někdy v těchto dnech slepý hejtman požádal o posilu hradecké orebity, kteří mu spolu s Jaroměřskými na pomoc vyslali oddíl pod velením hejtmana Matěje Lupáka.[3][pozn. 1] Pohyb tohoto uskupení však neunikl pozornosti Haška z Valdštejna, jenž proti výpravě vyrazil v čele ozbrojenců, kteří se shromáždili v Kolíně.

Zprávy o střetnutí u Týnce nad Labem jsou velmi kusé a leze se z nich dozvědět jen nepatrné množství informací. Všechny pocházejí z jediného zdroje, kterým je soubor drobných kronik, psaných od sklonku bojovného husitství, jež historik František Palacký jako první soustředil do jediného díla pod názvem Staré letopisy české.

Jakým způsobem Hašek z Valdštejna udeřil na protivníka se lze pouze dohadovat. Není vyloučeno, že Hradecké sledoval zpovzdálí a zaútočil teprve ve chvíli, kdy se snažili překonat Labe. Tím jim prakticky nedal šanci k razantnější obraně a zajistil si naprosté vítězství. K tomu přispěla i smrt Matěje Lupáka, jehož zabil Jan Černín z Mlátovic, muž, který bude v roce 1434 pověřen velením nad bojovými vozy panské jednoty v bitvě u Lipan.[6]

Výsledek bitvy jako takový nepřinesl strategickou výhodu, potažmo nevýhodu, ani jedné ze zúčastněných stran. V důsledku byly události u Labe jen jakýmsi dílčím vyvrcholením první epizody války mezi pražany a formujícím se východočeským husitským svazem a pro další vývoj situace patrně neměly větší význam. Situaci však nelze vyhodnotit jednoznačně, neboť prameny o tomto období husitských dějin jsou nedostatečné a málo konkrétní. Ze zpráv letopisců si lze domyslet jen tolik, že obě husitské frakce po střetnutí u Týnce a neúspěšném obléhání Čáslavi pravděpodobně uzavřely příměří, neboť v následujících týdnech Jan Žižka opustil Čechy a podnikl vojenský výpad na Moravu.[7]