Bitva u Strauchova dvora

Počátkem roku 1423 se za dosud ne zcela jasných okolností rozešel slepý hejtman Jan Žižka s některými předáky táborské obce a své působiště přesunul do východních Čech. V polovině června pak využil nepřítomnosti pražského vojska, které se právě zdržovalo na Moravě, a ve spolupráci s radikálním knězem Ambrožem ovládl Hradec Králové. Město formálně náleželo pod vrchní velení hejtmana východočeských měst pražského svazu Diviše Bořka z Miletínka, šlechtice, jenž donedávna společně s Žižkou vojensky operoval na Bydžovsku, kde v dubnu porazili oddíly Čeňka z Vartenberka v bitvě u Hořic. V Hradci Králové získalo Žižkovo nové bratrstvo první městskou základnu, k níž se brzy připojily Jaroměř a Dvůr Králové.[2] Jakmile se pražané dozvěděli o ztrátě jedné ze svých mocenských základen, zastavili moravské tažení a v čele s Divišem Bořkem z Miletínka, Haškem z Valdštejna a Hynkem z Kolštejna se obrátili zpět do Čech. U Kunětické hory se posléze spojili s oddíly nymburského hejtmana Pušky z Kunštátu a Hynka Krušiny z Lichtenburka, které do pole povolala nově zvolená pražská městská rada, a společně vyrazili k Hradci Králové.

Žižka byl o pohybu protivníka dobře informován a rozhodl se s ním střetnout v otevřeném poli nedaleko hradeckých hradeb. Přestože prameny uvádí místo bitvy pouze orientačně, je pravděpodobné, že to bylo mírné návrší poblíž usedlosti Strauchův (nebo Strachův) dvůr, které královéhradecký historik Jaroslav Šůla situoval do západní části dnešní městské čtvrti Kukleny.[3] O bitvě samotné hovoří poměrně malé množství pramenů, jež lze převážně nalézt v díle, které historik František Palacký publikoval pod souhrnným názvem Staré letopisy české. Lakonicky se o bitvě dále zmiňuje i katolický voják Bartošek z Drahonic.

Podle těchto údajů tedy lze předpokládat, že Žižka postavil vozovou hradbu tak, aby nepřátelům blokoval přístup k Hradci Králové od Kunětické hory i od Prahy.[2] O průběhu střetnutí se lze jen dohadovat, je však patrné, že pražané utrpěli výraznou porážku, při níž se Hradečtí zmocnili značné kořisti a získali na dvě stovky zajatců. Zajímavým a historiky často různě vysvětlovaným postřehem je konstatování, že Žižka zabil pražského kněze, který nesl archu, tedy schránku s posvěcenou hostií, které husité nosili přímo do bitev. Informace by mohla naznačovat, že hejtmanovi po zranění u hradu Rábí zůstal alespoň nepatrný zbytek zraku, tedy tzv. slepecké vidění, které mu umožňovalo vnímat obrysy okolí do několika metrů.[6]

Po bitvě se příslušníci poraženého vojska rozjeli na všechny strany. Diviš Bořek z Miletínka uprchl do Kunětické hory a Hašek z Valdštejna zamířil pravděpodobně do Kolína. Žižka obratem využil strategicky vhodné situace a obsadil město Čáslav, kde byl s největší pravděpodobností připraven stejný převrat jako v Hradci Králové.[7] V následujících dnech pak pronikl ke Kutné Hoře (13. srpen), kde dosadil losem vybranou radu a vrátil se zpět k Čáslavi, kterou záhy oblehli znovu zformovaní pražané. Jejich akce však byla neúspěšná, a po několikadenních šarvátkách ustoupili ke Kutné Hoře. [7] Přestože město záhy ovládli, nebyla tato ztráta pro východočeské husity nijak výrazná. V konečném důsledku se díky náležitému využití vítězství u Strauchova dvora podařilo Janu Žižkovi natolik rozšířit řady svého svazu, aby se v dalších měsících odvážil výpadu na Moravu.[2]