Bitva u Ilipy

Významné bitvy druhé punské války

Krátce po vypuknutí druhé punské války v roce 218 př. n. l. se kartaginský vojevůdce Hannibal vypravil s vojskem z punského území v Hispánii přes jižní Galii a Alpy do Itálie, kde uštědřil římské republice sérii zdrcujících porážek.[1] V době, kdy Hannibal táhl do Itálie, vyslali Římané do Hispánie legie pod velením Gnaea Cornelia Scipiona a jeho bratra Publia s cílem zamezit Hannibalovu mladšímu bratrovi Hasdrubalu Barkovi v přísunu posil Kartágincům v Itálii.[2] Bratři Scipionové několik let soustavně upevňovali římské pozice na severovýchodě Ibérie a odráželi punské útoky.[3] V roce 211 př. n. l. rozmnožili řady svého vojska o místní keltiberské bojovníky, načež rozdělili své síly a vytáhli proti punským armádám vedeným Hasdrubalem Barkou, Hasdrubalem Gisgonem a Magonem Barkou.[4] Ve dvou střetnutích svedených u horního toku řeky Baetis (dnešní Guadalquivir) padl však nejprve Publius a nedlouho po něm také Gnaeus, jehož v kritický moment opustili keltiberští spojenci.[5]

Římané poté zvolili velitelem vojska v Hispánii Publia Cornelia Scipiona, syna stejnojmenného, nedávno zemřelého vojevůdce.[6] Scipio se brzy po svém příchodu zmocnil nečekaným výpadem Nového Kartága (Cartagena), hlavní punské základny a přístavu v Hispánii.[7] V roce 208 př. n. l. zvítězil nad Hasdrubalem Barkou v bitvě u Baeculy.[8] Poražený kartaginský velitel nicméně vyvázl z boje a s částí svého vojska se odebral za Hannibalem do Itálie.[9]

V dalším roce připluly Kartágincům posily ze severní Afriky v čele s Hannonem, který se společně s Magonem pokusil získat žoldnéře mezi Keltibéry.[10] V tomto záměru mu pohotovým zásahem zabránil Scipionův podřízený Marcus Silanus.[11] Hanno padl do římského zajetí, zatímco Mago uprchl k Hasdrubalu Gisgonovi.[12] Scipio pak vytáhl proti Hasdrubalovi do jižní Hispánie s úmyslem ukončit válku v Hispánii.[13] Punský vojevůdce se ale vyvaroval střetnutí s Římany, rozdělil své vojsko a umístil je do opevněných měst.[13]

V roce 206 př. n. l. vykonali Kartáginci mohutné přípravy: Hasdrubal Gisgo spojil své síly s Magonovými a provedl v Hispánii rozsáhlé odvody.[14] Livius uvádí, že Punové shromáždili obrovskou armádu čítající 50 000 pěšáků a 4500 jezdců.[15] Polybios se zmiňuje dokonce o 70 000 pěšácích a 4000 jezdcích.[16] Navzdory své velikosti představovalo kartaginské vojsko nesoudržný celek tvořený Puny, africkými žoldnéři a méně ukázněnými oddíly hispánských spojenců a poddaných Kartága.[17] S touto brannou mocí se punští vojevůdci utábořili na úpatí kopců vypínajících se nad otevřenou planinou u města Ilipa (poblíž dnešní Sevilly).[18]

Scipio čelil značné početní nevýhodě, neboť měl pouze dvě legie a dvě alae, sestávající z Italiků.[19] Své vojenské sbory proto výrazně doplnil o spojence z řad místních kmenů, třebaže si uvědomoval jejich nespolehlivost.[20] Tímto způsobem shromáždil asi 45 000 pěšáků a 3000 jezdců, z čehož ale jen asi polovinu tvořili Římané nebo Italikové.[21]

Římské vojsko vytáhlo ze svého zimního ležení ve městě Tarraconu (Tarragona) a postoupilo do Baetiky, kde se utábořilo na dohled od Kartáginců.[22] Mago vzápětí využil zaneprázdněnosti Římanů budujících tábor a s většinou jezdectva včetně Numiďanů prince Massinissy podnikl nájezd proti nepříteli.[23] Scipio předvídal, že by k tomuto mohlo dojít, a schoval vlastní jezdce za nedaleký kopec.[23] Ukrytí římští jezdci nečekaně napadli své punské protivníky a s podporou pěchoty je po krátkém boji přiměli ustoupit.[24] Po této první šarvátce se obě strany v dalších dnech střetávaly v menších potyčkách jezdců a lehkooděnců.[25]

Hasdrubal se posléze jako první rozhodl seřadit své muže na planině do bitevní linie, načež svůj šik zformovali i Římané.[26] Armády nicméně zůstaly stát každá před svým náspem a nepouštěly se do boje.[26] Když se schylovalo k západu, stáhly se zpět do svých táborů.[26] V následujících dnech se totéž opakovalo. V pokročilejší denní době nechali oba velitelé vyvést své muže, přičemž Punové nastupovali vždy jako první.[26] Vojska poté stála proti sobě, aby se na sklonku dne vrátila do táborů.[27] Hasdrubal rozmisťoval své nejlepší, punské a africké vojáky do středu své sestavy, na křídla stavěl hispánské spojence a před ně válečné slony.[26] Scipio si počínal obdobně, střed obsazoval Římany a křídla Hispánci.[26]

Schéma formací armád před bitvou

Schéma římského útoku na kartaginská křídla, červeně znázorněni Římané, modře Kartáginci

V den bitvy se Scipio odchýlil od dosavadního postupu.[28] Na rozdíl od předchozích dnů přikázal hned za svítání svým mužům, aby se nasnídali, připravili k boji a vyrazili z tábora.[29] Jezdce a lehkooděnce neprodleně vyslal napadat nepřátele a sám v čele pěchoty pochodoval až do středu planiny.[30] Pozměnil rovněž svoji bitevní sestavu.[31] Své skvěle vycvičené legie a alae postavil na křídla, zatímco méně zdatné hispánské spojence, vůči nimž nechoval příliš důvěry, umístil do středu linie.[32]

Když se Hasdrubal doslechl o nečekaném nájezdu římských jezdců, neprodleně vyslal vlastní jízdu a lehkooděnce proti útočníkům.[33] Ostatní vojsko začal okamžitě řadit k bitvě, aniž by mu dopřál dostatek času řádně se připravit a občerstvit.[34] Pěchotu rozvinul obvyklým způsobem na rovině pod kopcem, na němž stál punský tábor.[33] Teprve pak si Hasdrubal povšiml, že rozestavení Římanů je jiné než v uplynulých dnech, avšak bylo pozdě, aby na tuto změnu mohl nějak zareagovat.[35]

V šarvátkách jezdců a lehkooděnců, trvajících zřejmě několik hodin,[36] nezískala žádná ze stran převahu.[37] Scipio po určité době stáhl své lehkooděnce a jezdce mezerami mezi manipuly do týlu vojska, rozdělil je na dvě části a umístil v záloze za obě křídla.[38] Potom obnovil postup proti nepřátelům.[38] Hispánským vojákům nařídil, aby kráčeli pomalu volným krokem.[37] Na pravém křídle, jemuž osobně velel, přikázal svým mužům, rozestavěným v obvyklý trojitý šik (triplex acies),[39] aby se otočili doprava, takže utvořili tři kolony.[40] Tři krajní manipuly se vzápětí stočily doleva čelem k nepříteli a ostatní manipuly se srovnaly za nimi.[41] Napravo od nich se obdobně seřadila jízda a lehkooděnci.[42] Vzniklé kolony vedl Scipio zrychleným krokem ke kartaginským liniím.[37] V nevelké vzdálenosti od nich stočil své manipuly doprava a znovu je rozvinul do bojové linie, překrývající protivníkova křídla.[35] Totéž se zrcadlovitě dělo i na levém křídle Římanů, jež Scipio svěřil Marku Silanovi a Luciu Marciovi a uložil jim, aby napodobili jeho manévr.[43]

Pomalu se přibližující Hispánové byli ještě poměrně daleko od kartaginského středu, když seřazené římské oddíly napadly obě nepřátelská křídla.[44] Ta se záhy ocitla pod tlakem ze dvou stran, neboť římští jezdci a lehkooděnci je obešli z boku a těžkooděnci na ně útočili zpředu.[45] Oštěpy vrhané Římany vyděsily slony, kteří zmateně pobíhali ve vlastních i nepřátelských řadách a pobíjeli každého, kdo jim stál v cestě.[46] Nejzdatnější punské a africké jednotky ve středu linie se dosud nezapojily do bitvy a mohly pouze přihlížet tomu, jak jsou jejich hispánští spojenci svíráni Římany.[47] Kdyby se jim pokusily pomoci, vystavily by se hrozbě čelního útoku proti nim postupujících Hispánů bojujících na římské straně.[45] Po jistou dobu dokázala kartaginská křídla uhájit své postavení.[35] Postupně se ale začalo projevovat vyčerpání Baleárů a hispánských nováčků, nad nimiž získávali navrch zkušenější římští a italičtí vojáci.[48] Jejich nápor přiměl Kartágince k pozvolnému ústupu.[48] Římané, povzbuzení příznivým vývojem, dotírali ještě silněji na své nepřátele.[49] Tím rozrušili jejich řady a obrátili je na útěk.[49] Na úpatí kopce se Kartáginci zastavili a pokusili se znovu sešikovat.[49] Římané na ně po jistém váhání opět udeřili a zahnali otřesené Puny do jejich tábora.[50] Římané pokračovali v útoku a málem se zmocnili i protivníkova tábora.[51] V tom se strhla silná bouře a prudký déšť zamezil dalšímu boji.[51]

Během nastalé noci činili Kartáginci opatření k zabezpečení obrany tábora před jeho nevyhnutelným obléháním.[52] Jejich hispánští spojenci přešli mezitím na stranu Římanů, což Hasdrubala přimělo tábor ještě za tmy opustit.[53] Jakmile se o tom doslechl Scipio, vyslal napřed jízdu a s celým vojskem vyrazil spěšným pochodem za poraženými Puny, směřujícími k řece Baetis.[54] Místní průvodci mu ukázali kratší cestu k řece, díky čemuž se římským legiím podařilo Kartágince dostihnout a značnou část z nich pobít.[55] Mnozí z nich padli do zajetí, jiní vyhledali záchranu v útěku do okolních obcí.[56] Hasdrubal unikl s asi 6000 vojáky na blízké pahorky a opevnil se na nich.[57] Protože jeho zbývající muži začali přebíhat k Římanům, Hasdrubal si dal přivolat lodě.[57] Vojsko zanechal na místě a jedné noci utekl do města Gades (Cádiz). Potom poslal lodě také pro Magona.[58]

Hasdrubal se krátce nato odebral do severní Afriky,[59] zatímco Mago marně usiloval o obnovení války v Hispánii.[60] Nakonec odplul na Menorcu, sebral tam několik tisíc žoldnéřů a vypravil se s nimi do Ligurie.[61] Římané si v měsících následujících po bitvě podrobili zbývající punské enklávy.[62] Po Magonově odchodu se obyvatelé Gad vzdali Římanům, čímž bylo zhroucení kartaginské moci v Hispánii završeno.[63] Punové tím přišli o možnost vést odsud další pozemní invazi do Itálie a současně byli odříznuti od hispánských nalezišť stříbra a rezervoáru lidských zdrojů.[64]

• Druhá punská válka
• Římské války v Hispánii

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Ilipy na Wikimedia Commons
• The Battle of Ilipa. Illustrated History of the Roman Empire (anglicky)