Bitva u Baeculy

Pyrenejský poloostrov ovládaný Kartaginci v předchozích letech 237–206 př. n. l.

Na jaře 209 př. n. l. dobyl římský vojevůdce Publius Cornelius Scipio náhlým a překvapivým výpadem Nové Kartágo (dnešní Cartagena), nejvýznamnější oporu punské moci na Iberském poloostrově.[1] Díky tomu získal značné množství zbraní, zásob potravin a válečného materiálu, uskladněných ve městě.[2] Punové zadržovali v Novém Kartágu stovky rukojmích z řad domorodé hispánské aristokracie.[3] Scipio je propustil do svých domovů, čímž si zajistil náklonnost místních kmenů.[4]

V Ibérii působily tehdy tři kartaginské armády pod velením Hasdrubala Barky, Magona Barky a Hasdrubala Gisgona, mající nad římským vojskem výraznou početní převahu.[5] Kartaginští vojevůdci své výhody nijak nevyužili a proti Scipionovi ve zbytku roku 209 př. n. l. nic nepodnikli.[6] Scipio setrval v Novém Kartágu patrně až do října, kdy se vydal na severovýchod do města Tarraco (Tarragona) a strávil zde nadcházející zimu.[7] Tam za ním dorazil Edeko, vládce mocného kmene Edetanů, obývajícího pobřežní území jižně od řeky Hiberus (Ebro), a přidal se na jeho stranu.[8] Edetany brzy následovaly další kmeny.[9] Někdy v téže době se Hasdrubal Barkas, velitel nejbližší kartaginské armády,[10] potýkal s opačnou situací, neboť od něho odpadli ilergetští náčelníci Indibilis a Mandonius.[11] Obdobně se zachovala i většina ostatních Hispánů, protože podle Polybia špatně snášeli kartaginskou povýšenost.[12]

Scipio se mezitím připravoval na nové tažení, přičemž rozpustil své válečné loďstvo a uvolněné námořníky přeřadil k vojsku.[13] Na jaře 208 př. n. l. vyrazil z Tarracony a postupoval podél pobřeží na jih.[14] Poté, co minul Saguntum, zamířil do vnitrozemí a od východu pronikl do údolí řeky Baetis (Guadalquivir).[15] Během pochodu posílilo římské vojsko mnoho Hispánů, jejichž počet odhadují někteří historikové na 6 až 12 000.[16] K Římanům se připojil také Indibilis a táhl společně s nimi proti Hasdrubalovi.[17] Celkový počet Scipionových vojáků činil více než 40 000.[18] Hasdrubalovo vojsko, zdržující se u města jménem Baecula (Bailén) v oblasti Castulonu,[19] bylo méně početné než Scipionovo a čítalo zhruba 20 až 25 000 mužů.[20]

Jakmile Římané postoupili k Baecule, jejich lehkooděnci napadli předsunuté punské jezdecké stráže a zahnali je do tábora.[21] Hasdrubal přemístil v noci svůj tábor na nedaleký pahorek, chráněný vzadu řekou a lemovaný ze všech stran strmými svahy.[22] Před ním se nacházel o něco nižší pahorek, rovněž obklopený příkrými svahy, ztěžujícími výstup.[23] Punský velitel tam vyslal numidské jezdce a baleárské a africké lehkooděnce.[24]

Scipio při pohledu na vyvýšené obranné postavení nepřátel zpočátku váhal se zahájením útoku.[25] Po dvou dnech vyčkávání pojal však obavu z příchodu vojsk Magona a Hasdrubala Gisgona.[26] Někteří novodobí badatelé se domnívají, že ho Hasdrubal zamýšlel vlákat do bitvy proti spojeným silám všech tří kartaginských armád.[27] Scipio ale musel obdržet informaci o tom, že se blíží ostatní punští velitelé,[28] a rozhodl se Hasdrubala napadnout dříve, než ho nepřátelé obklíčí.[29] Přikázal dvěma kohortám, aby zablokovaly přístupové cesty k místu bitvy.[30] Současně nařídil lehkooděncům (velites) a vybraným vojákům pěchoty zaútočit na nižší pahorek, kdežto většinu mužů ponechal v táboře.[31]

Vojáci stoupající na pahorek se nejprve museli vypořádat s neschůdností drsného terénu a posléze s velkým množstvím střel, jimiž je zasypávali Punové.[32] Navzdory přívalu oštěpů a kamenů Římané opětovali palbu a pozvolna se probíjeli nahoru.[33] Jejich houževnatému náporu nedokázali Punové odolat a s citelnými ztrátami ustoupili na vyšší pahorek.[34]

Podle Polybiova líčení Hasdrubal nepředpokládal, že by se Scipio odvážil zdolat jeho výhodné postavení.[35] Vyčkával proto výsledku střetu lehkooděnců, a teprve když viděl, že jeho muži boj prohrávají, zahájil rozmisťování jádra své armády na rovinatém vrcholu vyššího pahorku.[36] Scipio rozkázal vítězícím lehkooděncům, aby vyrazili proti středu punské bitevní linie.[37] Ostatní vojáky rozdělil na dvě poloviny.[38] S jednou z nich vyrazil na pahorek z levé strany s úmyslem napadnout kartaginské pravé křídlo.[39] Druhá polovina pod velením Gaia Laelia měla učinit totéž na levém křídle nepřítele.[40] Hasdrubal právě vyváděl vojsko z tábora,[35] nicméně jeho předchozí otálení způsobilo, že své muže nestihl seřadit včas.[41] Punové totiž ještě neobsadili prostor na svých křídlech, když Římané vystoupali na vrchol a vpadli do jejich nekrytých boků.[42] Jelikož se chystali na čelní střet, Scipionův manévr je naprosto zaskočil.[43] Římané pobíjeli Puny na obou stranách, vyvolávali mezi nimi zmatek a obraceli je na útěk.[44] Hasdrubal pochopil, že jeho bitevní šik se rozpadá, a upustil od dalšího boje.[45] Se svými válečnými slony, pokladnicí a značnou částí vojska ustoupil za řeku nacházející se za pahorkem.[46] Několik tisíc Punů přišlo o život[47] a asi 10 000 pěšáků a 2000 jezdců padlo do zajetí.[48]

Giovanni Battista Tiepolo, Scipio propouští Massivu

Ihned po bitvě přesunul Scipio svůj tábor na výšiny, z nichž vypudil Hasdrubala, neboť očekával příchod ostatních punských velitelů.[49] O několik dnů později se Hasdrubal Gisgo a Mago spojili s Hasdrubalem někde poblíž horního toku řeky Tagus (Tajo).[50] Uspořádali válečnou poradu, na níž se dohodli, že Hasdrubal se vydá na dlouho odkládané tažení do Itálie.[51] Mago měl odevzdat své vojsko Hasdrubalu Gisgonovi a vypravit se na Baléarské ostrovy naverbovat žoldnéře.[52] Hasdrubal Gisgo se měl stáhnout hluboko do Lusitánie a vyvarovat se střetu s Římany.[53]

V souladu se závěry porady se Hasdrubal vydal na pochod podél Tagu směrem k pyrenejským průsmykům.[54] Blízkost ostatních punských sil odradila zřejmě Scipiona od toho, aby se ho pokoušel pronásledovat a bránit mu ve výpravě do Itálie.[55] Místo toho vyčlenil část vojáků a vyslal je k Pyrenejím, aby sledovali jeho postup.[49] Tím, že Hasdrubal opustil Hispánii, stáhl z poloostrova jednu ze tří kartaginských armád, takže poměr sil nepříznivý dosud pro Římany se poněkud vyrovnal. [56]

Scipio nadále zůstával v oblasti horní Baetis a přijímal poselstva hispánských šlechticů, zdravících ho jako „krále“.[57] Římský vojevůdce ale velkomyslně odmítl, aby ho takto oslovovali, a vybídl je, ať ho raději nazývají „vrchním velitelem“ (imperator).[58] Zajaté Hispány nechal propustit bez výkupného, zatímco Afričany dal prodat do otroctví.[59] Mezi zajatci se nacházel synovec numidského prince Masinissy jménem Massiva.[60] Scipio ho pustil na svobodu a s bohatými dary ho poslal k Masinissovi.[61] Indibilisovi dovolil, aby si z ukořistěných koní vybral 300 pro sebe.[62] Když roční doba pokročila, odebral se přezimovat do Tarracony.[63]