Bezengská stěna

Masiv je tvořen zejména proterozoickými až spodně paleozoickými horninami, zejména plagiogranity, plagiorulami, křemennými diority a krystalickými břidlicemi. Na jihu vystupují v úzkém pásu podél vyvřelých hornin různé spodně jurské břidlice, pískovce, slepence a křemence. Reliéf je utvářen činností současných i pleistocenních ledovců, intenzivním fyzikálním zvětráváním a fluviální erozí. Sněžná čára je ve výškách 3200 – 3500 m a postoupila vzhůru asi o 150 – 200 metrů během 19. a 20. století.[2]

Masív bezengské stěny je ohraničen:

• Na západoseverozápadě průsmykem Caneri (3887 m n. m.) na úbočí hory Lalver
• Na východoseverovýchodě průsmykem Dychnauš (3836 m n. m.) na úbočí hory Šchara[1]

Bezengskou stěnu přibližně tvoří následující vrcholy (od severozápadu k jihovýchodu):[3]

• Lalver (4 350 m)[1]
• Pik Jesenina, též Bezejmenná 4310 (4 310 m), nazvaný podle S. A. Jesenina
• Gistola (vrcholy 4 310 m a 4 960 m)[1]
• Katyn-Tau (4 970 m)[1]
• Pik 4859 (4 859 m)
• Džangi-Tau (západní vrchol 5 058 m,[1] hlavní vrchol 5 059 m, východní vrchol 5 038 m)
• Pik Šota Rustaveli (4 860 m)[1]
• Šchara (západní vrchol 5 068 m,[1] hlavní vrchol 5 201 m)

Výčet je sestaven podle horolezeckých průvodců, databází horolezeckých cest a popisů horolezeckých výstupů, takže neodpovídá starým sovětským mapám generálního štábu, které uvádí z velké části odlišnou lokalizaci jednotlivých vrcholů.

Bezengská stěna je oblíbeným místem alpinistů. Pod severní stěnou je vybudovaná horolezecká základna zvaná „tábor Bezengi“.

Jižní pohled na část masívu Bezengské stěny mezi Katyn-Tau a Šcharou