Bernard Malamud

Narodil se v roce 1914 v newyorském Brooklynu do rodiny ruských Židů Maxe a Berthy (rozené Fidelmanové) Malamudových. Jeho mladší bratr Eugene, narozený v roce 1917, prožil těžký a osamělý život a zemřel jako padesátník.

Mezi lety 1928 a 1932 studoval na střední škole v Brooklynu. Měl rád filmy, zejména pak komedie Charlieho Chaplina. Po ukončení školy se živil doučováním a následně nastoupil na vysokou školu City College of New York, kde získal v roce 1936 bakalářský titul. V roce 1942 obhájil na Kolumbijské univerzitě diplomovou práci o poezii Thomase Hardyho ve Spojených státech, a získal tak magisterský titul. Za druhé světové války byl osvobozen z vojenské služby, protože se sám staral o svého ovdovělého otce. Nejprve pracoval pro americký Úřad pro sčítání obyvatel ve Washingtonu, poté učil angličtinu v New Yorku ve večerní škole.

V roce 1949 nastoupil na Oregonskou univerzitu, kde učil první ročníky kompozici a psaní esejů. Tuto jeho zkušenost zachycuje román z roku 1961 Nový život (A New Life). Protože nezískal titul Ph.D., nemohl učit literární kurzy a po mnoho let zůstal na pozici asistenta. Během svého působení na univerzitě se tři dny v týdnu věnoval psaní a postupně se stal zásadním představitelem americké literatury. V roce 1961 nastoupil už jako uznávaný autor na Benningtonskou univerzitu, kde vedl kurzy tvůrčího psaní. Zde působil až do svého odchodu do důchodu. V roce 1967 se stal členem Americké akademie umění a věd.

V roce 1945 se i přes nesouhlas rodičů oženil s Ann De Chiarovou, haitsko-americkou katoličkou a absolventkou Cornellovy univerzity. Do manželství se narodili syn Paul (nar. 1947) a dcera Janna (nar. 1952), která sepsala paměti svého otce vydané pod název Můj otec je knihou (My Father is a Book, 2006).

Malamud zemřel 18. března 1986 na infarkt myokardu ve svém bytě na newyorském Manhattanu. Pohřben je na hřbitově Mount Auburn v Cambridge ve státě Massachusetts.

Malamud psal pečlivě a pomalu, zaměřoval se spíše na kvalitu než kvantitu. Celkem je autorem osmi románů a čtyř povídkových sbírek. Posmrtně vydaná sbírka The Complete Stories (1997) obsahuje 55 povídek[1].

Svůj první román The Light Sleeper (Lehký spáč) dokončil v roce 1948, později ale rukopis spálil. Prvním vydaným románem byl Smolař (The Natural, 1952), který se stal jedním z jeho nejznámějších a nejsymboličtějších děl. Příběh sleduje život Roye Hobbse, neznámého hráče baseballu středního věku, který se díky svému talentu krátce proslaví jako hvězda. Román byl v roce 1984 zfilmován s Robertem Redfordem v hlavní roli (filmový kritik David Thomson film zhodnotil slovy: „špatný baseball a ještě horší Malamud“^[zdroj?!]).

Druhý román, Příručí (The Assistant, 1957), odehrávající se v New Yorku a inspirovaný Malamudovým dětstvím, popisuje život Morrise Bobera, židovského přistěhovalce, který v Brooklynu vlastní obchod s potravinami. Tomuto drobnému neúspěšnému kupci se vnutí příručí, mladý muž, jenž vstupuje do děje jako drobný gangster, kterého však jeho citlivost a schopnost sebeobětování obrozuje a nakonec povznáší k životu, ve kterém se snaží svá provinění odčinit.

Záhy po tomto románu vydal Malamud svůj první soubor krátkých povídek Kouzelný soudek (The Magic Barrel, 1958), který mu vynesl první ze dvou Národních knižních cen, které mu byly během života uděleny[2]. Druhou cenu získal za knihu Správkař (The Fixer, 1966)[3]. Tento román inspirovaný skutečným případem Menahema Mendela Beilise popisuje příběh žida, Jakova Boka, kterého v carském Rusku neprávem obviní z vraždy, kterou nespáchal, přičemž rozhodnutí o jeho uvěznění probíhá bez soudu. Tragiku příběhu tvoří Bokova vlídnost, která se vlivem domněnek a předsudků stává jeho odsouzením.

Další román pojmenoval Nájemníci (The Tenants, 1971). Odehrává se v New Yorku šedesátých let, kdy se dva rivalští spisovatelé, Harry Lesser a Willie Spearmint, jeden z nich žid a druhý Afroameričan, stávají posledními nájemníky v zašlém, zchátralém bytovém domě. Vzájemný vztah obou mužů prochází bouřlivým vývojem od počáteční profesionální solidarity, přes soupeření v lásce i umění, až k odporu a probuzené rasové nenávisti.

V Malamudově díle se odrážejí sociální problémy druhé poloviny dvacátého století: společenské vykořenění, nevěra, zneužívání, rozvody a další. Také ale popisoval lásku jako prostředek ke spáse a oběť jako něco povznášejícího. V jeho spisech často závisí úspěch na spolupráci mezi antagonisty. Například v povídce Kajícníci (The Mourners, 1955) se majitel a nájemník učí ze vzájemného trápení. V povídce Kouzelný soudek (The Magic Barrel, 1958) si dohazovač dělá starosti o svou „padlou“ dceru, zatímco dceru a rabínského studenta k sobě přitahuje jejich potřeba lásky a spásy.

V letech 1979 až 1981 byl Malamud prezidentem amerického PEN klubu.

Od roku 1988 je každoročně udělována na počest autora Malamudova cena za vynikající díla krátké formy. Cena je spojena s prémií 10 000 USD. Mezi oceněnými jsou např. John Updike (1988), Saul Bellow (1989), Eudora Weltyová (1992), Joyce Carol Oatesová (1996), Alice Munroová (1997), Sherman Alexie (2001), Ursula K. Le Guinová (2002) nebo Tobias Wolff (2006).