Alice Munroová

Dílo Alice Munroové tvoří převážně krátké povídky či novely. Svoji citlivostí k sociálním problémům bývá připodobňováno k dílu A. P. Čechova popřípadě v americkém kontextu k tradici jižanské literatury realismu[8]. Toto srovnání se nabízí, protože velká většina povídek je situována do venkovského prostředí. Alice Munroová navíc přiznává, že ji jižanská literatura fascinovala. Ač bývá srovnávána s Faulknerem, vyzdvihuje spíše ženské autorky jako Eudora Welty, Flannery O’Connor, Katherine Ann Porter, Carson McCullers, protože psaly o lidech na kraji společnosti, o marginalizovaných problémech, což Munroová vnímá jako typicky ženskou spisovatelskou doménu[9].

Od této identifikace se odvíjí výstavba jejích děl, která jsou často hodnocená jako depresivní. Munroová tvrdí, že každá osoba má svůj příběh v jehož rámci odhaluje různé deziluze, resp. objevuje a vytváří vlastní sebeklamy. Odtud plyne další typický rys tvorby: subjektivizace pravdy, nesdělitelnost osobní zkušenosti, což vede k tomu, že mnohé charaktery jsou vězni vlastního světa, považují samy sebe za outsidery[10]. Bariéra nesdělitelnosti subjektivní zkušenosti je překlenutelná skrze osobu vyzrálé a inteligentní vypravěčky. Akcent na venkovské prostředí  umožňuje vykreslovat lidské vlastnosti, které v českém kontextu označujeme jako „maloměšťácké". Novely Alice Munroové vykazují veškerý spisovatelský um, smysl pro dějový spád, napětí a nepředvídatelné rozuzlení. Toho jsou dokladem ocenění, která získala. Ač pravidelně Munroová úvodem svých knih prohlašuje, že se jedná o fikce, jsou ceněny i pro svůj realismus až dokumentarismus[4], který vyznívá až ve společenskou kritiku (viz níže).

Většinu hlavních postav příběhů tvoří inteligentní ženy. Ty při svém vyprávění pochybují o očekáváních společnosti na ně – jakožto ženy – kladených a to jak při vzpomínkách, tak ve vztahu k bezprostřednímu ději[11]. Často se tak o Alice Munroová hovoří jako o feministce. Sama toto hodnocení přijímá, nicméně s určitým korektivem. Nepovažuje se za stoupenkyni konkrétní feministické doktríny. Jejím motivem je poukázat na důležitost ženské zkušenosti[12]. Zde je patrná vazba na její oblíbené spisovatelky (viz výše). Munroová hájí názor, že každému patří nějaká témata, mužům mainstream a ženám bizarní a marginální, protože se samy nacházejí v této pozici a jen ony mohou popsat svoji zkušenost, protože mužští autoři ženy objektivizují (na tomto např. postavena její kritika díla D. H. Lawrence)[9].

B. J. Rasporich, autorka monografie o vztahu díla Alice Munroové k feminismu, uvádí, že feministickým posláním tvorby Alice Munroové je hledání svobody jakožto ženy-umělkyně. Jakožto žena dokáže čtenářům a čtenářkám nabídnout širokou škálu ženských charakterů a zároveň dokáže důvěryhodně vykreslit vývoj jejich životní zkušenosti od dětství po stáří[13]. Vývoj je patrný i na autorčiných tématech samotných. Raná díla se věnují ženskému dětství a dozrávání, přijímání ženské identity. Tematizuje pohlavní sexualitu a odhaluje problémy dvojího metru, muži mohou začít kdykoliv znovu, zatímco avantýry ženu společensky poškozují. Od muže se očekává aktivita a společenské excesy jsou promíjeny, aniž by to bylo myslitelné u žen[4]. V pozdější fázi více promýšlí metafyzické, mytické a kulturní představy, čímž rozkrývá kulturní vývoj ženské sexuality. (Odhaluje patriarchální podstatu křesťanské kultury, pro niž je muž aktivním tvůrcem a žena pohanem, zlem, zatímco je opuštěna představa matriální božskosti ženy, která nachází vyjádření v její plodnosti.) Margaret Atwoodová poukázala na využívání totemických figur, kterými se snaží oživit ideu magické síly ženského těla[14].

Dílo Alice Munroové na všedních příbězích, detailech každodenního života, odívání, pravidlech společenského chování a manýrech řeči odhaluje bariéry bránící ženské autonomii a individualitě. Sleduje jakým způsobem ženy chtějí či jsou nuceny dosáhnout toho, co chtějí a potřebují, čímž poukazuje na sociální odlišnost světa žen a žen[15].

• Lives of Girls and Women (1971)

• Dance of the Happy Shades (1968)
• Something I've Been Meaning to Tell You (1974, Už dávno ti chci něco říct)
• Who Do You Think You Are? (1978)
• The Moons of Jupiter (1982)
• The Progress of Love (1986)
• Friend of My Youth (1990)
• Open Secrets (1994)
• The Love of a Good Woman (1998, Láska dobré ženy)
• Hateship, Friendship, Courtship, Loveship, Marriage (2001, Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel)
• Runaway (2004, Útěk)
• The View from Castle Rock (2006)
• Too Much Happiness (2009, Příliš mnoho štěstí)
• Dear Life (2012, Drahý život)

• Selected Stories (1996)
• No Love Lost (2003)
• Vintage Munro (2004)
• Carried Away: A Selection of Stories (2006)
• New Selected Stories (2011)

• Blodgett, E. D. Alice Munro, Boston: Twayne Publishers 1988.
• Carscallen, James. The Other Country: patterns in the writing of Alice Munro, Toronto: ECW Press 1993.
• Hallvard, Dahlie. Alice Munro and Her Works, Toronto: ECW Press 1984.
• Hebel, Ajay. The Tumble of Reason: Alice Munro's discourse of absence, Toronto: University of Toronto Press 1994.
• Howells, Coral Ann. Alice Munro, New York: Manchester University Press 1998.
• Rasporich, Beverly Jean. Dance of the Sexes: art and gender in the fiction of Alice Munro, Edmonton: University of Alberta Press 1990.
• Thacker, Robert. Alice Munro: writing her lives: a biography, Toronto: McClelland & Stewart 2005.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alice Munroová na Wikimedia Commons
• Osoba Alice Munroová ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alice Munroová
• Heslo v Canadian Encyclopedia Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine
• Profil na British Council
• Portrét na Biography.com