Megrelština

Megrelština patří mezi kartvelské jazyky. Genealogicky nejblíže má k lazštině.

U většiny Megrelů panuje diglosie: postavení vyššího jazyka zaujímá gruzínština, oproti které je megrelština užívána především v neformální komunikaci a spíše v ústní podobě.

Výjimku tvoří např. periodikum Gal (dle stejnojmenného abchazského města, ve kterém vychází). Uveřejňuje texty psané nejen abchazsky a rusky, ale také megrelsky.

Přesnější počet mluvčích megrelštiny je obtížné určit.

Megrelština má dvě gramatická čísla: jednotné a množné (značené sufixem -ep po kmeni před pádovou koncovkou). S dalšími kartvelskými jazyky sdílí absenci gramatického rodu.

Pro tento jazyk se uvádí devět pádů: nominativ, ergativ, genitiv, dativ, benefaktiv, ablativ, lativ, adverbiál, instrumentál. Některé klasifikace považují benefaktiv, lativ a adverbiál za jeden pád s různými funkcemi, předpokládají tedy nejspíše společný původ koncovek těchto pádů.

Nominativní tvary též mohou sloužit ve vokativní funkcí, výjimečně jsou doplněny částicí o před jménem.