Lipicán

Rok po založení hřebčína v Kladrubech rozhodl císař Rudolf II. roku 1580 o založení dalšího chovatelského centra v Lipici nedaleko Terstu u Jadranu.

V rakouském Piberu nedaleko Grazu je chovná základna lipicánů pro Španělskou jezdeckou školu ve Vídni (Spanische Hofreitschule). Zde se chovají koně od roku 1920 s výjimkou válečných let za druhé světové války, kdy byl chov přesunut do městečka Hostouň na Domažlicku. Menší počet lipicánů najdeme také na Slovensku v městečku Topoľčianky, dále pak v Maďarsku a v Srbsku.

Hřebčín v Piberu dodává koně pro vídeňskou Španělskou jezdeckou školu. Mladí hřebci jsou umístěni na alpské pastviny, kde několik let sílí, a vybraní jedinci pak putují do Vídně k dalšímu výcviku. Po pěti až sedmi letech jsou připraveni k vystoupení před obecenstvem formou Morgenarbeit (dopolední trénink za poplatek přístupný veřejnosti) nebo večerních představení, která jsou ovšem na dlouhé měsíce předem vyprodaná. Díky své odolnosti a dlouhověkosti nejsou výjimkou koně vystupující ve věku dvaceti až pětadvaceti let. Součástí inventáře vídeňské jezdecké školy jsou i postroje a barokní sedla stará 200 let, stále plně funkční a používaná. Část roku tráví vystupující koně na "letním bytě" v rakouském Heldenbergu, kam jsou každoročně převezeni, aby relaxovali a nabrali síly. Zde je možno je navštívit a zhlédnout občasné vystoupení těchto překrásných zvířat.

Je to středně velký teplokrevník, zástupci tohoto plemene mají většinou bílou barvu srsti. Je to kůň velmi mírumilovný, hodný, vyniká svojí učenlivostí a proto se hodně používá v cirkusech a jezdeckých školách. Je také vhodný jako kůň jezdecký nebo kočárový. Není tak rychlý, ale je spíše vytrvalý. Je blízký příbuzný starokladrubského koně (Equus Bohemicus)[1]. Jako u starokladrubského bělouše se hříbata rodí téměř černá, postupně začínají šednout, až srst zbělá – tento proces může trvat i desítky let. Příležitostně se vyskytnou i hnědáci, ti však nejsou zařazeni do chovu, avšak je tradicí Španělské školy mít jednoho hnědáka. Lipicán dospívá pomalu, ale výkonnost si drží do vysokého věku.

V chovu lipicána bylo založeno šest linií podle šesti hlavních hřebců, kteří se považují za zakladatele slavných kmenů. Byli to:

• Favory – plavák, narozený v roce 1779 v hřebčíně v Kladrubech nad Labem
• Maestoso – kladrubský bělouš, narozený roku 1773
• Conversano – vraník, narozený v roce 1767
• Neapolitano – hnědák, narozený v roce 1790
• Pluto – bělouš španělského původu, narozený v roce 1795
• Siglavy – pravý arabský hřebec, nar. v roce 1810, import z Arábie