Friedrich Engels

Narodil se v rodině, která vlastnila textilní továrnu. Už na základní škole projevoval velké nadání pro jazyky, literaturu, poezii a jiná umění. Byl tělesně zdatný a celoživotně se věnoval sportu. Studoval na gymnáziu, ale studium na otcovu žádost nedokončil, aby se mohl věnovat obchodu. Po škole nějakou dobu pracoval v otcově továrně, potom u brémské obchodní společnosti. Byl velmi pracovitý, ve volném čase studoval historii, filozofii a literaturu. V roce 1839 začal spolupracovat s časopisem radikální literární skupiny Mladé Německo, kam přispíval články proti útlaku dělnické třídy a náboženskému pokrytectví boháčů (Dopisy z Wuppertalu). [1]

V době, kdy absolvoval vojenskou službu, navštěvoval přednášky Friedricha Schellinga na Berlínské univerzitě, kde se sblížil s mladohegelovci. V roce 1841 napsal studie Schelling o Hegelovi, Schelling a zjevení a Schelling – filosof v Kristu, kde vystoupil proti jeho reakčně mystické filozofii. Následně se začal hlásit k revolučním demokratům.

Po vojenské službě odjel do Manchesteru, kde pracoval v podniku, jehož spolumajitelem byl jeho otec. Zde se začal zajímat o životní podmínky dělníků, o místní chartistické hnutí, utopický socialismus a britskou ekonomii. Posílal své články do německých novin a v listopadu 1842 se poprvé sešel s Karlem Marxem v redakci Rheinische Zeitung v Kolíně nad Rýnem.[1]

Roku 1844 mu vyšel v Německo-francouzských ročenkách, které vydával Karel Marx, Nástin kritiky politické ekonomie. V době pobytu v Anglii Engels dokončil již započatý příklon k materialismu a od revolučního socialismu ke komunismu.[2] V roce 1844 Anglii opustil, navštívil Marxe a setkání s ním se změnilo v trvalé tvůrčí přátelství. Společně s ním vystoupil proti mladohegelovcům. Tomuto tématu věnovali spis Svatá rodina. V roce 1845 napsal Postavení dělnické třídy v Anglii. Ve stejném roce s Marxem vypracovali kritiku pohegelovské německé filosofie – kniha Německá ideologie.

V té době žil Engels v Bruselu a Paříži, kde společně s Marxem získal vliv ve Svazu spravedlivých, který se pod jejich vlivem přeměnil ve Svaz komunistů. Při té příležitosti sestavili Zásady komunismu, z něhož se vyvinul Manifest komunistické strany. Ten vyšel v roce 1848.

V březnu 1848 přesídlil i s Marxem do Kolína nad Rýnem, kde vydávali Neue Rheinische Zeitung. Psali články na obranu revoluce, podporovali revoluční hnutí v celé Evropě. V roce 1849 se Engels zúčastnil lidového povstání v Bádensku. Po jeho porážce se přestěhoval do Švýcarska a poté do Anglie. Vrátil se do rodinné firmy v Manchesteru, kde žil až do roku 1870. [1] Veškeré své zisky z podnikatelské činnosti věnoval na činnost Marxe a socialistického hnutí. V té době napsal díla Německá selská válka a Revoluce a kontrarevoluce. V důsledku revoluce roku 1848 pozměnil Engels své názory na stát a komunismus. V Manchesteru se věnoval studiu jazyků a například i vojenství. Po založení První internacionály (1864) se nemohl přímo účastnit na jejím vedení, ale problémy Internacionály řešil v korespondenci s Marxem. Během osmnácti let mu napsal 1350 dopisů, které obsahovaly úvahy o nejrůznějších otázkách. [1]

V roce 1870 se přestěhoval do Londýna a usadil se v Regent’s Park Road, v blízkosti bytu Karla Marxe. Každý den se navštěvovali a diskutovali. Po Marxově smrti v roce 1883 se staral o jeho rodinu a uspořádal jeho pozůstalost. Podle Marxových zápisků dokončil 2. a 3. díl Kapitálu. [2] Věnoval se organizační práci v Internacionále a vytvořil mnoho významných teoretických prací, mezi nimi Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884). Na sklonku života zpracoval první program evropského odzbrojení s názvem Může Evropa odzbrojit? [1] Podílel se na přípravě mezinárodního socialistického kongresu v Paříži roku 1889 i na Druhé internacionále.

Friedrich Engels v zemřel na rakovinu hrtanu v Londýně v roce 1895. Na přání zesnulého bylo jeho tělo spáleno a popel byl dne 27. srpna 1895 rozptýlen do moře. Stalo se tak nedaleko přímořského města Eastbourne, kam se jezdil léčit, asi pět námořních mil od pobřeží.[3]

Pětasedmdesátiletý stařec ukončil svou velikou a požehnanou práci životní. Práce velká a požehnaná – mladý komptoarista[pozn. 1] v Manchestru z roku 1842 po smrti Marxově stal se vůdcem mezinárodní sociální demokracie, a to znamená mnohem více než dědičné funkce starého režimu. (...) Jako Marx i Engels byl filosof. Pochopili, že utlačeným a vyděděným stane se po právu, jestliže nynější společenská organisace ve svých osnovných ideách se přemění. (...) I v tom, v čem Engels se mýlil, mýlil se člověk poctivý a neobyčejný; pro lidstvo nemají význam pouze názory naprosto správné, nýbrž i částečně správné, a dokonce i pochybené mu prospívají, jestliže vytryskly z hloubi duše, bažící po pravdě a usilující o pokrok člověčenstva. A právě tu Engels je vzorem pracovníka, ano dělníka–myslitele.

—Tomáš Garrigue Masaryk, Velicí mužové[5]

Pomník Marxe a Engelse v Berlíně

Engels patřil k nejvzdělanějším mužům své doby, měl encyklopedické znalosti, ovládal více než 20 cizích jazyků. [1][2] Zabýval se filozofií, politickou ekonomií, sociologií a politologií, ke kterým přistupoval z pozice dialektického materialismu. Poukazoval na důležitost vzájemného působení přírodních a společenských věd i filozofie historického materialismu pro jejich úspěšný vývoj.

Vybrané spisy [2]

• K bytové otázce (1873),
• Pana Evžena Dühringa převrat vědy (1877–1878, kritika ideologa E. Dühringa, označováno jako Anti-Dühring),
• Dialektika přírody (1873–1883, o filosofických problémech přírodních věd),
• Vývoj socialismu od utopie k vědě (1880),
• Kapitál 2. a 3. díl (1885, 1894), podle Marxových zápisků,
• Ludvík Feuerbach a vyústění německé klasické filosofie,
• Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884).