Politická ekonomie

Politická ekonomie je v obecném smyslu mnohoznačný pojem, jehož obsahem jsou především snahy postihnout významné sociální, politické a ekonomické jevy a jejich vzájemné vztahy metodami různých společenských věd.[1] Moderní odborná literatura pod pojmem politická ekonomie rozumí analýzu interakcí mezi politickým prostředím a ekonomickým systémem.[2]

Jean-Jacques Rousseau, Discours sur l'oeconomie politique, 1758

V užším smyslu se jedná o částečně zaniklou vědní disciplínu, jejímiž hlavními představiteli byli klasičtí ekonomové 18. a 19. století, kteří zkoumali rozhodování mezi alternativním využitím nedostatkových zdrojů prostřednictvím trhu a politické moci. Politická ekonomie v jejich pojetí byla věda, která zkoumá, co má stát dělat, aby bohatl.[1]

Slovo "politická" se od ekonomie oddělilo na přelomu 19. a 20. století v důsledku marginalistické revoluce a nástupu školy neoklasické ekonomie. Politická ekonomie se tak rozdělila na dvě samostatné vědy – ekonomii a politické vědy. Disciplína však nezanikla úplně. V rámci tzv. moderní politické ekonomie se utvořily nové proudy snažící se studium vztahu politiky a ekonomiky zachovat. Jedná se např. o neoklasický institucionalismus, školu veřejné volby, novou politickou ekonomii nebo mezinárodní politickou ekonomii zabývající se vzájemnou podmíněností politických a ekonomických jevů v mezinárodním prostředí.

Historie a etymologie

Původně politická ekonomie znamenala studium podmínek, za kterých byla organizována produkce nebo spotřeba v rámci národních států. Tímto způsobem politická ekonomie rozšířila důraz na ekonomii. Slovo ekonomie je odvozeno z řeckého oikos („domácnost“) a nomos („zákon“ nebo „pořádek“); politická ekonomie tedy zamýšlela formulovat zákony produkce a bohatství na úrovni státu, právě tak jako ekonomie řešila hospodaření domácnosti. Termín politická ekonomie (francouzsky économie politique) se poprvé objevil ve Francii v roce 1615 s vydáním knihy Traité de l’economie politique (Pojednání o politické ekonomii) Antoinea de Montchrétien. Francouzští fyziokraté, Adam Smith, David Ricardo a německý filozof a sociální teoretik Karl Marx byli nejvýznamnějšími představiteli politické ekonomie. Světově první profesura v politické ekonomii byla založena roku 1754 na University of Naples Federico II v Itálii (později hlavní město Neapolského království); neapolský filozof Antonio Genovesi byl prvním stálým profesorem; roku 1763 byl Joseph von Sonnenfels jmenován vedoucím Katedry politické ekonomie na Vídeňské univerzitě v Rakousku. Roku 1805, se Thomas Malthus stal prvním profesorem politické ekonomie v Anglii, na East India Company College v Haileybury, Hertfordshire.

Ve Spojených státech byla politická ekonomie poprvé vyučována na College of William & Mary; kde se roku 1784 stalo Bohatství národů Adama Smithe povinnou četbou.[3]

University of Glasgow, kde byl Adam Smith profesorem logiky a morální filozofie, změnila v akademickém roce 1997–1998 jméno své Katedry politické ekonomie na Katedru ekonomie (údajně aby nemátlo budoucí studenty), čímž se absolventský ročník 1998 stal posledním, který promoval se skotským titulem Master of Arts z Politické Ekonomie.

Pohled na média

Teorií politické ekonomie s dopadem na mediální produkci se zabýval Michael Schudson, Petr Golding a Graham Murdock.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Political economy#Etymology na anglické Wikipedii.

  1. KRPEC, Oldřich; HODULÁK, Vladan. Politická ekonomie mezinárodních vztahů. Brno: Mezinárodní politologický ústav, 2011. ISBN 978-80-210-5481-3. Kapitola 1, s. 19–25. (čeština)
  2. EYRAUD, Luc; GASPAR, Vitor; POGHOSYAN, Tigran. Fiscal Politics in the Euro Area. Washington D.C.: International Monetary Fund, 2017. Kapitola 1. (angličtina)
  3. Image of "Priorities of the College of William and Mary"
  4. GOLDING, Peter; MURDOCK, Graham. The political economy of the media. [s.l.]: Elgar ISBN 9781852787776. OCLC 611699251

Literatura

Klasická politická ekonomie:

  • SAY, Jean-Baptiste. Traité d'économie politique (Pojednání o politické ekonomii). Filadelfie: Lippincott, Grambo & Co., 1803. (angličtina)
  • RICARDO, David. On the Principles of Political Economy and Taxation (Zásady politické ekonomie a zdanění). Londýn: John Murray, 1817. (angličtina)
  • MILL, John Stuart. Principles of Political Economy (Zásady politické ekonomie). Londýn: Longmans, Green and Co., 1848. (angličtina)

Moderní politická ekonomie:

  • BANKS, Jeffrey S.; HANUSHEK, Eric Alan. Modern Political Economy: Old Topics, New Directions. Cambridge: Cambridge University Press, 1995. ISBN 0521478103. (angličtina)
  • BLAŽEK, Jiří; UHLÍŘ, David. Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1974-3. (čeština)
  • GREGOR, Martin. Nová politická ekonomie. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1066-3. (čeština)
  • KRPEC, Oldřich; HODULÁK, Vladan. Politická ekonomie mezinárodních vztahů. Brno: Mezinárodní politologický ústav, 2011. ISBN 978-80-210-5481-3. Kapitola 1. (čeština)
  • MLČOCH, Lubomír. Institucionální ekonomie. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1029-9. (čeština)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.