Bedřich Deym ze Stříteže

Zámek Nemyšl, místo narození

Jeho děd Bedřich Deym ze Stříteže starší byl zemským politikem. Otcem byl Felix Deym ze Stříteže.[2]

Vystudoval německé státní gymnázium v Praze a pak vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Mnichovské univerzitě. V roce 1889 získal titul doktora práv na české Univerzitě Karlově v Praze. Sloužil v armádě a následně působil v období let 1889–1890 coby úředník na místodržitelství ve Vídni, poté krátkou dobu v Bruck an der Leitha. Od roku 1891 zasedal v prezídiu zemské správy v Salcburku. Roku 1892, poté, co zemřel otec Felix, se ujal správy rodinného majetku. Vlastnil velkostatky Nemyšl na Táborsku a Starý Jičín na severní Moravě, kde od roku 1908 bydlel. Od roku 1894 pracoval znovu na místodržitelství ve Vídni. Ze státních služeb odešel v roce 1899.[2] Oženil se s Marií Sternbachovou z bývalého baronského rodu ze Starého Jičína. Měli spolu šest dětí.[3]

Podporoval české národní hnutí a státní právo. Po téměř třicet let byl členem české zemské zemědělské rady, od roku 1906 moravské zemské zemědělské rady. Po dvanáct let působil jako člen obchodní a živnostenské komory v Českých Budějovicích. Byl rovněž předsedou správní rady První všeobecné akciové společnosti pro životní pojištění. Byl aktivní v katolickém hnutí. Podporoval křesťanské spolky. Po několik let zastával funkci předsedy Katolicko-politické jednoty pro Království české, která byla předchůdkyní katolických politických stran. Byl čestným rytířem maltézského řádu a od roku 1891 čestným komořím.[2]

V 90. letech se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 získal mandát na Říšské radě za velkostatkářskou kurii v Čechách. Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1901.[4] Byl zvolen za českobudějovickou skupinu velkostatkářské kurie. K roku 1901 se uvádí jako Dr. Friedrich von Střitež, hrabě, c. a k. komoří a velkostatkář.[5]

Palác v Jindřišské ulici v Praze, místo úmrtí Bedřicha Deyma.

Od zemských voleb v roce 1901 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky).[3] Byl členem Strany konzervativního velkostatku.[6] Uspěl i v zemských volbách v roce 1908.[7][8] Po rozpuštění sněmu (tzv. Anenské patenty) roku 1913 usedl do zemské správní komise. Za světové války byl členem výkonného výboru Strany konzervativního velkostatku.[2] Během první světové války sloužil jako záložní důstojník na území Polska.[3]

Na podzim roku 1918 poskytl svůj pražský palác v Jindřišské ulici (tzv. Harrachovský palác) pro potřeby Národního výboru československého a právě zde došlo k ustavení první československé vlády (vláda Karla Kramáře).[2] Palác později koupila Národní banka Československá.[3]

V závěru života již politicky nevystupoval, byl ale aktivní v katolických spolcích.[3] Zemřel v lednu 1929 ve svém bývalém paláci v Jindřišské ulici v Praze.[3] Byl pohřben v Starém Jičíně.[2]