Bedřich Abeles
Benjamin Bedřich Abeles (23. června 1925 Vídeň – 14. prosince 2020 Leicester)[1] byl americký fyzik, jehož výzkum germanium-křemíkových slitin v 60. letech 20. století ve Spojených státech vedl k vývoji technologie, používané jako zdroj elektřiny pro kosmické sondy programu Voyager. Vyrůstal v Rakousku a v Československu. V jednom z transportů „Wintonových dětí“ se dostal do Velké Británie. Po druhé světové válce se vzdělával v Československu a v Izraeli, kde získal doktorát z fyziky. Poté žil a pracoval jako výzkumný fyzik ve Spojených státech až do odchodu na odpočinek v roce 1995. Za své zásluhy o vědu obdržel Stuart Ballantinovu medaili a v roce 1991 byl uveden do Síně slávy vynálezců v New Jersey.
Benjamin Abeles | |
---|---|
Narození | 23. června 1925 Vídeň |
Úmrtí | 14. prosince 2020 (ve věku 95 let) Leicester |
Alma mater | Univerzita Karlova České vysoké učení technické v Praze |
Povolání | fyzik |
Zaměstnavatel | Sarnoff Corporation |
Ocenění | medaile Stuarta Ballantina (1979) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Mládí a vzdělání
Narodil se roku 1925 ve Vídni, od roku 1934 žil v Československu.[2] V červenci 1939, ve věku 14 let, byl jako jedno z několika set židovských dětí převezen z Prahy do Londýna zásluhou humanitárního úsilí Nicholase Wintona, díky němuž tyto děti přežily holocaust.[2]
V 15 letech pracoval jako číšník a korespondenčně studoval angličtinu, matematiku, fyziku a chemii. V 18 letech sloužil jako pozemní mechanik u 311. bombardovací perutě britského letectva (RAF).[2] Po válce se vrátil do Československa a studoval na Univerzitě Karlově a na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 1949 odjel do Izraele, kde v Jeruzalémě získal doktorát fyziky.[2] Jeho dizertační práce, kterou publikoval v roce 1955, nesla název „Galvanomagnetické efekty v bismutu a slitinách Bi-Sn.“[3]
Vědecká kariéra
Po získání doktorátu (PhD) pracoval Abeles v Izraeli na výzkumu germaniové elektroniky. Poté odešel do Spojených států pracovat na Princetonské univerzitě při výzkumu pro Radio Corporation of America.[2] Během své kariéry pracoval ve výzkumném centru David Sarnoff Research Center a poté v Exxon Research and Engineering v Annandale ve státě New Jersey. Žil se svou rodinou v Princetonu a do výzkumného střediska Exxonu dojížděl. V 60. letech pracoval s Georgem D. Codym na vývoji germanium-křemíkových slitin, které byly použity ve vývoji radioizotopových termoelektrických generátorů, sloužících k pohonu kosmických raket a satelitů v meziplanetárních letech při výzkumu vesmíru.[4] Jako profesor také učil na University of Texas.[2]
Ocenění a pozdější život
Benjamin Bedřich Abeles a George D. Cody získali za svou práci v roce 1979 Stuart Ballantinovu medaili za inženýrství od Franklinova institutu,[5] a byli v roce 1991 uvedeni do Síně slávy vynálezců v New Jersey.[4] V roce 1990 bylo při příležitosti 65. Abelesových narozenin uspořádáno na jeho počest sympózium „Fyzikální jevy v granulárních materiálech.“ V roce 1995 odešel Abeles na odpočinek.[2] Žil poté ve Velké Británii, cestoval po Evropě a vracel se i do Spojených států, kde žijí jeho děti a vnoučata. Živě se zajímal o nová témata, která studoval na Univerzitě třetího věku.[2] V závěru svého života byl posledním československým válečným veteránem z druhé světové války, žijícím ve Spojeném království. Zemřel ve věku 95 let dne 14. prosince 2020 v Leicesteru v Anglii.[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benjamin Abeles na anglické Wikipedii.
- Zemřel fyzik Bedřich Abeles. Sloužil v RAF, vynalezl pohon pro Voyager. iDNES.cz [online]. 2020-12-15 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
- Wintonovo dítě vyvinulo zdroj energie pro kosmické sondy [online]. lidovky.cz [cit. 2013-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- התופעות הגלונומגנטיות בביסמוט ונתכי ביסמוט-בדיל [online]. Weizmann Institute of Science [cit. 2013-08-17]. Dostupné online. (anglicky)
- 1991 Award Winners [online]. New Jersey Inventors Hall of Fame [cit. 2013-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 February 2016. (anglicky)
- Franklin Laureate Database: Benjamin Abeles [online]. Franklin Institute [cit. 2013-08-16]. Dostupné online. (anglicky)