Battir

Leží v nadmořské výšce okolo 700 metrů na vyvýšeném hřbetu, který na severu ohraničuje prudký zářez údolí vádí Nachal Refa'im. Do něj podél východní strany obce ústí Vádí Chelec, na západní straně vádí Nachal Bejtar. Kaňonem Nachal Refa'im prochází Zelená linie a dno i protější svahy údolí leží již na izraelské straně. Údolím vede železniční trať Tel Aviv – Jeruzalém, na které tu stávala železniční stanice Battir.

Okolní údolí jsou zemědělsky využívané a jsou pro ně charakteristické kamenné terasy. Některé z nich jsou zavlažovány a slouží pro produkci zeleniny a ovoce, jiné jsou osázeny olivovníky a vinnou révou. Vznik a provozování teras je podmíněn promyšleným distribučním systémem vody pro závlahy. Tato kulturní krajina je předmětem ochrany UNESCO.

Batirské ženy u trhu, 1913

Z vykopávek vyplývá, že bylo místo osídleno od doby železné do doby římské. Město je zmíněno v Babylonském talmudu, traktátu Gitin 57ab. Na jaře r. 135 se stalo město posledním útočištěm Bar Kochby a jeho vojska. Římané jej obklíčili a v létě 135 dobyli, podle židovské tradice dne 9. avu. Místo bylo opuštěno až do doby osmanské a v osmanských daňových soupisech ze 16. století je Batir označen za středně velkou obec se 100 obyvateli. V roce 2006 měl 4220 obyvatel.

• Z Chirbet al-Jahúd, starověkého Bejtaru, zbyly jen malé zbytky hradeb. Dochovaly se částečně stopy po římských vojenských táborech a obléhacího náspu.

• Ejn al-Balad – cisterna na vodu, dlouhá 65 m, zásobená vydatným pramenem. Vedle ní je římský nápis z doby obléhání, zmiňující 5. a 11. legii.
  Kvůli tomuto prameni byla v této vsi v roce 1892 postavena železniční stanice na trati Jaffo–Jeruzalém. O tuto železnici se vedly těžké boje za války za nezávislost, nakonec byla plně zahrnuta na izraelskou stranu.