Bartovo děvče

Bart se během kázání v kostele zamiluje do dcery reverenda Lovejoye, Jessicy. Když se k ní přiblíží, ignoruje ho. Další týden se Bart účastní nedělní školy, aby Jessicu přesvědčil, že je svatý, ale ona ho stále ignoruje. Frustrovaný Bart si vystřelí ze školníka Willieho a je potrestán bytím po škole. Jessica vyjádří Bartovi sympatie a pozve ho k sobě domů na večeři.

Během večeře u Lovejoyových způsobí Bartovo hrubé chování a sprostá slova, že mu reverend Lovejoy zakáže, aby se s Jessicou ještě někdy setkal. Ta se s Bartem tajně schází a sbližuje je společná láska k rošťárnám při demolování města. Když si Bart uvědomí, že Jessica se chová ještě hůř než on, pokusí se ji na další bohoslužbě napravit. Jessica se nenechá odradit, ukradne peníze z talíře na sbírku a náhle odejde poté, co prázdný talíř vrazí Bartovi do klína. Lidé v kostele se mylně domnívají, že peníze vzal Bart, když je na prázdný talíř upozorní Helena Lovejoyová.

Homer si myslí, že Bart je vinen, ale Marge věří, že je nevinný. Bart se zdráhá obvinit Jessicu, ale druhý den ji navštíví a poté, co se odmítne přiznat, přizná, že ji nemá rád. Když se Líza dozví pravdu, je rozhodnuta nedopustit, aby byl její bratr obviňován z něčeho, co neudělal, a řekne lidem v kostele, že viníkem je Jessica. Měšťané prohledají její pokoj a najdou peníze schované pod postelí. Jessica je potrestána tím, že musí vydrhnout kostelní schody, a Bartovi se od sboru dostane omluvy.

Později Bart v kostele přistoupí k Jessice a řekne jí, jakou lekci si odnesl. Jessica mu odpoví, že se naučila, že může muže přimět, aby dělali, co chce. Bart souhlasí, že za ni dokončí drhnutí schodů, protože odchází se svým novým přítelem, ale přísahá, že odvede špatnou práci, aby se jí pomstil.

Díl napsal Jonathan Collier a režírovala jej Susie Dietterová.[1] David Mirkin, který byl v té době showrunnerem seriálu, měl původně nápad, že Bart bude mít přítelkyni, která bude zlejší než on sám.[2] Mirkin dal nápad Collierovi, aby ho napsal s pomocí výkonného producenta seriálu Jamese L. Brookse. Collier později řekl, že si myslel, že to byl případ Brookse, který přišel s dobrými nápady, a jeho „úslužného chichotání“.[3] Nápad na závěr dílu spočíval v tom, aby se žádná z postav z této zkušenosti nepoučila.[2]

Matt Groening, tvůrce Simpsonových, měl pocit, že Jessicu Lovejoyovou je těžké nakreslit v jeho vlastním stylu, ale zároveň ji udělat přitažlivou.[4] Na Julii Kavnerovou, která v seriálu propůjčuje hlas Marge Simpsonové, zapůsobily zejména oči.[5] Jessica byla vytvořena jako reverendova dcera, aby zpočátku působila dojmem, že je hodná, a pak aby bylo vidět, že se bouří proti spravedlnosti své rodiny.[3] Ve scéně, kdy Bart mluví s Jessicou před jejím domem, byla ve scénáři její hra s obuškem, ale přesná choreografie nebyla. Dietterové se její zakomponování líbilo, protože Jessice poskytlo něco jiného než Barta, čemu mohla věnovat pozornost. To bylo provedeno i v závěrečné scéně, kdy Jessica drhne schody kostela a hraje si s kartáčem.[6]

Pro namluvení hlasu Jessicy byla povolána oscarová herečka Meryl Streepová.[5] Nancy Cartwrightová, jež v seriálu propůjčuje hlas Bartu Simpsonovi, byla velkou fanynkou Streepové a předpokládala, že Streepová bude nahrávat její repliky samostatně, ale všechny nahrávky se uskutečnily společně.[7] Streepová se dostavila sama bez doprovodu do Village Recorder v západním Los Angeles.[7] V té době se v seriálu objevila i její kolegyně, která se věnovala jejímu hlasu, kde s Cartwrightovou nahrávala své části. Streepová neustále dělala mnoho různých verzí svých replik.[7] Mirkin měl pocit, že se s ní snadno pracuje, protože je všestranná a ochotná dělat spoustu různých věcí, a jak se Mirkin vyjádřil, „jednoduše zlá“.[2] Cartwrightová v rozhovoru pro The Pantagraph uvedla, že velmi toužila po autogramu Streepové, ale bála se o něj požádat.[8] Po natáčení Streepová poklepala Cartwrightové na rameno a řekla, že její děti jsou velkými fanoušky Simpsonových a že by měla „velký problém“, kdyby autogram od Cartwrightové nedostala.[8]

Když Homer přemýšlí o Bartově prvním rande, začne zpívat „Sunrise, Sunset“ ze Šumaře na střeše, pak přejde na „Cat's in the Cradle“ a poté na „Yes, We Have No Bananas“. Tento vtip byl pro scenáristy velmi nákladný, protože museli zaplatit tisíce dolarů za práva na použití písní v seriálu.[3]

Díl byl původně vysílán na stanici Fox ve Spojených státech 6. listopadu 1994[9] a v roce 2001 byl vybrán k vydání ve video kolekci vybraných epizod s názvem The Simpsons – Love, Springfield Style.[10] Dalšími epizodami zařazenými do sady kolekce byly Šílená a ještě šílenější Marge, Dvě paní Nahasapímapetilonové a Mor na Amora.[10] Epizoda byla zařazena do sady DVD 6. řady, která vyšla 16. srpna 2005 pod názvem The Simpsons – The Complete Sixth Season.[11]

Na začátku epizody rodiče honí děti v kukuřičném poli, aby je nakonec shromáždili do kostela, což paroduje podobnou scénu z filmu Planeta opic z roku 1968, kde jsou lidé shromážděni opicemi.[2] Když Bart sedí v kostele a hraje si s hračkou, zpívá parodovanou verzi písně „Soul Man“ (zpopularizovanou skupinou Sam & Dave). Poté, co je Bart obviněn z krádeže z kostelní sbírky, je nucen nosit v kostele svěrací kazajku, což je odkaz na svěrací kazajku Hannibala Lectera ve filmu Mlčení jehňátek.[9] Během rande Barta a Jessicy hraje píseň „Misirlou“, znělka filmu Pulp Fiction: Historky z podsvětí z roku 1994.[1] Bart nazývá Jessicu „chytrou, krásnou a lhářkou“ a pak tvrdí, že je „mnohem lepší než ta Sarah, obyčejná a vysoká“. Scéna pak přechází do záběru na obyčejnou a vysokou dívku jménem Sarah, která zaslechne Barta a začne plakat.[6] Rodina Lovejoyových má v jídelně na stěně pověšenou repliku obrazu Leonarda da Vinciho Poslední večeře.[9] Nápis na vývěsním štítu springfieldského kostela zní: „Zlé ženy v dějinách: Od Jezábel po Janet Reno“.[9]