Bachmut (město)

První písemná zmínka o Bachmutu pochází z roku 1571, z doby vlády cara Ivana Hrozného, kdy tu byl ustaven strážní bod jménem Bachmutovská stráž (сторожа Бахмутовская), aby hájil Ruské carství před nájezdy krymských Tatarů z jihu. Původně tento kraj patřil donským kozákům, ale roku 1630 moskevská vláda kozáky vyhnala a osadila místo svobodnými rolníky, kteří zde začali vyrábět sůl, později velmi významnou místní komoditu (roku 1715 zde byl uveden do provozu první solivar). Na ochranu osady tu Petr Veliký nechal v letech 1701–03 vybudovat pevnost a místo se tak stalo ostrogem se stálou vojenskou posádkou (až do roku 1783). V září 1732 byl postaven první zdejší chrám.

Mezi lety 1753–64 byl Bachmut hlavním městem samosprávného Slovanosrbska, poté byl včleněn do Novoruské gubernie a od roku 1802 náležel do nástupnické Jekatěrinoslavské gubernie (až do poloviny 20. let 20. století). V 70. letech 19. století byla v okolí Bachmutu objevena další naleziště kamenné soli a později i kaolinu a sádrovce, což podnítilo další přistěhovalectví.

7. listopadu 1917, kdy Centrální Rada svým nařízením vyhlásila vytvoření Ukrajinské lidové republiky, nad Bachmutským okresním zastupitelstvím (dnešní Bachmutské železniční učiliště) byla poprvé na Donbasu vyvěšená žluto-modrá ukrajinská národní vlajka. V Bachmutu a okolních vesnicích působili členové vlasteneckého uskupení „Osvícení“, členové ukrajinských politických stran, od léta 1917 vytvořeno pořádkové uskupení „Svobodní kozáci“. Nicméně v prosinci 1917 při bolševickém povstáni v Luhansku se vlády v Bachmutu ujali bolševici, kteří v únoru 1918 vyhlásili Doněcko-krivorožskou sovětskou republiku.

V dubnu 1918 po uzavření Brestlitevského míru do Bachmutu vstoupila ukrajinská a německá vojska. V listopadu 1918 německá vojska odešla a v prosinci město opět obsadilo sovětské vojsko.

V letech 1930-32 komunistická vláda provádí represe, probíhají soudní procesy s učiteli obviněnými z „buržoazního nacionalismu“. Bolševici pozatýkali a popravili většinu městských intelektuálů a zastánců nezávislosti Ukrajiny. V polovině 30. let 20. století bylo spáleno 70 % ukrajinské literatury z místní knihovny.

V souvislosti s vypuknutím ukrajinské krize vzplály na východě Ukrajiny nepokoje, vyústivší nakonec v občanskou válku (přiživovanou Ruskem). Dne 2. dubna 2014, stejně jako v dalších okupovaných městech východní Ukrajiny, separatisté v Artemivsku vyhlásili vznik tzv. Doněcké lidové republiky (DLR). Počínaje z 24. dubna se opakovaně pokoušeli zmocnit místní vojenské základny.[1] Podle svědectví obyvatel jsou známy útoky separatistů na civilisty, obzvláště ze dne 27. června kdy přepadli linkový autobus. 25. května 2014 se jim podařilo přerušit provedení prezidentských voleb ve městě.

Vpodvečer 4. července příslušníci praporu Artemivsk Ministerstva vnitra Ukrajiny provedli průzkumnou misi do Bachmutu, při níž došlo k boji okolo budovy prokuratury, kde sídlilo ústředí stoupenců DLR. Během bitvy byla ostřelována budova prokuratury, což vedlo ke zničení centrály.

6. července 2014 Národní garda Ukrajiny osvobodila město od vlády DLR. Dne 13. února 2015 separatisté ovšem ostřelovali město raketomety, při útoku byly zabity dvě osoby, včetně žáka 2. třídy místní základní školy.[2]

23. září 2015 se artemivská radnice obrátila na Parlament Ukrajiny s žádostí o navrácení historického názvu města. 4. února 2016 parlament žádost schválil; toto rozhodnutí vstoupilo v platnost 18. února t.r. Zároveň bylo v rámci zákona o dekomunizaci Ukrajiny přejmenováno 76 městských ulic a uliček.