Březová (tvrz)

První písemná zmínka o Březové pochází z roku 1318,[2] kdy vladyka Příbram z Březové[3] u zemského soudu žaloval Vesela a Buna z Úmonína,[4] protože neoprávněně drželi tři selské dvory v Březové.[3] Existence tvrze je písemnými prameny doložena v roce 1380,[2] kdy ji vlastnil Jan Hašek z Podhořan. Březovský statek v té době tvořila vesnice s tvrzí, Korotice, plat ve výši šesti kop grošů z Matařova a selské dvory v Podhořanech. V roce 1383 byl Jan mrtev a nárok na jeho majetek prokázal Vilém Dubánek z Duban. Jisté nároky však měli také Markvart ze Žleb (též z Vartenberka) a jeho bratr Petr z Kosti, kteří přenechali dvě popluží s tvrzí a selskými dvory v Březové, celou ves Korotice a práva Haškova sirotka Albertovi z Březové.[5]

V roce 1392 byly Březová s Koroticemi prohlášeny za odúmrť, proti čemuž Albert z Březové úspěšně protestoval. Roku 1404 pak o Březovou vedl u zemského soudu spor s Heršem z Březové. Albertovým následníkem byl Jan z Březové, doložený v roce 1406, který statek zastavil za dvě stě kop grošů dvěma stejnojmenným bratrům Mikulášům z Ledče. Mezitím byl u zemského soudu dořešen starý spor, který vyhrál Herš z Březové.[5] V roce 1414 přenechali bratři z Říčan své právo k Březové kutnohorskému měšťanovi Bernartu Gruberovi, který o něco dříve téhož roku získal také podíl Anny, vdovy po Janovi z Březové.[4]

Po Gruberově smrti se březovský statek stal odúmrtí, kterou král Zikmun 18. listopadu 1437 daroval Mikuláši Sokolovi z Lamberka. Ten Březovou přenechal Ondřejovi Keřskému z Řimovic na Paběnicích. Po jeho popravě v roce 1446 statek za nezletilé děti ještě v roce 1454 spravovali Jan ze Soutic a Kuneš Rozkoš z Dubé.[4]

Někdy v té době byla tvrz v Březové opuštěna a vesnice připojena k Malešovu. Jako součást tamního panství se připomíná v roce 1515.[2] Tehdy už z tvrze zůstával jen vodní příkop[2] využívaný k chovu ryb.[4]

Tvrziště zaniklé tvrze bylo patrné ještě koncem první poloviny devatenáctého století. Ve druhé polovině téhož století bylo rozvezeno a ve dvacátém století sloužilo jako zahrada. Při výkopech byly nalezeny fragmenty zdí a středověké keramiky.[2] Z opevnění se na severní a severovýchodní straně částečně dochoval val obklopený podmáčenou loukou, která je pozůstatkem bývalého rybníka.[6]